Obec Bošilec leží 25 km severně od Třeboně v krásné oblasti lesů a rybníků. Nachází se sice stranou od hlavních cest, ale jeho kostel je vidět z daleka. Tento farní kostel sv. Martina je nejvýznamnější dominantou a památkou obce. Pokud bude otevřený, nahlédněte, neboť nabízí pohled na neobvyklou kazatelnu ve tvaru velrybí tlamy.
Obec je známá také díky svému kamennému mostku proslaveného lidovou písní Na tom bošileckým mostku. Ten stojí nad odtokem z Bošileckého rybníka. Vede přes něj cesta ke vsi a ke gotickému kostelu sv. Martina a přilehlé barokní faře.
Ves je připomínána již v r. 1318 a její dějiny jsou spjaty s osudy pánů z Růže. Nejdříve patřila Vítkovcům, a později když připadla Rožmberkům, byla spravována z panství v Dolním Bukovsku. V první polovině 15. století byl Bošilec přičleněn k třeboňskému panství. V tomto období byla obec poměrně velká a zalidněná.
Pohromou pro Bošilec se stala třicetiletá válka; v r. 1625 je Bošilec uváděn jako zcela pustý a vypálený. V této době také došlo ke zrušení samostatné farnosti a připojení v r. 1635 k farnosti veselské. Obnovena byla až v r. 1703. Od roku 1660 se na více jak 250 let stali majiteli obce Schwarzenbergové, a proto se vesnice opět mohla volně rozvíjet, obnovovat a rozrůstat. Bošilec je dnes vesnickou památkovou zónou; nachází se zde cenná sýpka a několik dalších hodnotných a památkově chráněných objektů z poloviny 19. století.
Tou největší památkou je tu však Bošilecký rybník. Rozlévá se u obce a je považován za nejstarší z tzv. hlavních, neboli kaprových rybníků na panství třeboňském. Jeho existence je písemně doložena již v roce 1355.
Jihočeský Bošilec je stranou hlavních silnic, ale jeho kostel je vidět do daleka. Cesta ze vsi ke kostelu svatého Martina vede odedávna po bošileckém mostku. Most i kostel mají gotické základy staré 650 let!
Bošilec ovšem proslavila písnička o dvou pannách, co na tom mostku hrály v kostku. Zde ta písnička je:
Na tom bošileckym mostku
hrály tam dvě panny v kostku
|: hrály hrály hrály až se obehrály,
shodily se z mostku 😐
Nejsou všecky holky stejný
některá má voči černý,
|: některá má voči některá má voči,
některá má černý 😐
Nevěř holka chlapci, nevěř
na říčici vodu neměř
|: voda ti vyteče, chlapec ti uteče,
bude lásky konec 😐
Bošilecký mostek vede přes výpust Bošileckého rybníka. Co zde bylo dřív – mostek nad potokem, nebo rybník, není známo.
Plocha Bošileckého rybníka je dnes 201 hektarů a maximální hloubka 5 metrů. Nezměnila se od roku 1379, kdy byla vybudována hráz, jak ji vidíme dnes. Znamením, že jde o velmi srarý rybník, je krátká hráz, která měří pouhých 340 metrů. U mostku je zajímavá výpusť kombinovaná s bezpečnostním přelivem.
Za husitských válek prokopali husité hráz, aby zničili rybník, ale hlavně aby vyplavili vsi pod ním až k Veselí nad Lužnicí. Hned po válce roku 1430 byla hráz opravena podle dohody Oldřicha II. z Rožmberka a Jana Malovce z Pacova. Malovec rybník opravil na své náklady a osadil rybami. Oldřich mu za to poskytl během prvního výlovu tolik ryb, kolik nasadil, a o zbytek se oba podělili rovným dílem.
Bošilecký rybník napájela pouze dešťová voda, byl to tedy rybník nebesář. Za dlouhoodbého sucha se voda kazila a ryby umíraly. Tento problém vyřešil roku 1520 geniální vodohospodář Štěpánek Netolický, když vybudoval Zlatou stoku. Umělé napájení rybníků na levém břehu Lužnice dlouhé 45 klilometrů zajišťuje vodu dodnes. Odhaduje se, že každá kapky vody je zužitkována 8 let, než projde celou rybniční soustavou od jezu Pilař k Veselí nad Lužnicí.
Bošilecký rybník býval letněn, což znamená, že jednou za několik let byl vypuštěn a zarostlé dno se využívalo k pastvě. Spory o pastvu mezi Bošileckými a Dynínskými došly tak daleko, že roku 1606 byly zasazeny do dna rybníka hraniční kameny. Část zvaná Chobot byla vyhrazená pro obyvatele Dynína. Důležitost tomuto právnímu aktu dodala osobní účast Petra Voka z Rožmberka. Za třicetileté války rybník zpustl stejně jako za husitských válek, ale byl opět obnoven.
Bošilecký rybník je napájen zejména ze Zlaté stoky od rybníka Kvíčadlo a dále z Bošileckého potoka a jeho přítoku Dynínského potoka. Jeho výpust tvoří 3 litinové trouby o průměru 0,4 m hrazené dřevěnými lopatkami. Bošilecký rybník se loví jednou za dva roky. Dříve to bývalo striktně na na Dušičky, dnes je toto datum pohyblivé pod možností Rybářství Třeboň. Stará tradice velela, že rybníkářská chasa se musela účastnit mše. Během bohislužby byl výlov přerušen. Aby nebyly plašeny ryby v lovišti zvoněním zvonů, dostal farář od rybářů ryby, aby se nezvonil ranní klekání.
V kostele je proslulá kazatelna ve tvaru velryby přenesená sem roku 1786 ze zrušeného kostela svaté Barbory v Třeboni. V Česku se kazatelny obdobného provedení dochovaly už jen v kostele svatého Jakuba v Kratonohách a kostele Narození Panny Marie v Mnichovicích. Velryba ovšem až tak neodkazuje na rybářské řemeslo, jako spíš na legendu o Jonášovi, kterého spolkla velryba. Jonáš je v tomto příběhu starozákonním prorokem křesťanským i islámským. Samotná vesnice Bošilec mezi Bošileckým a Horusickým rybníkem je vesnickou památkovou zónou. Nedaleko mostu stávala Knížecí hospoda, do které se jezdila bavit honorace z nedaleké Třeboně včetně hazardních vrhcáb, čili kostek. Jistě si dovedeme představit, že vzedmuté emoce mohly vést až k vzájemného shození z mostu do koryta potoka.
Jak už jsem se zmínil, nedaleko směrem severním je třetí největší rybník Třeboňska, Horusický a blízko od něj se nachází známý Písečný přesyp u Vlkova, pozůstatek zdejších písečných přesypů se vzácnými rostlinami i živočichy. Většina přesypů však byla v minulosti odtěžena a místo nich zde zůstaly oprámy naplněné vodou, ve kterých se lze koupat. Ovšem, využívá je také vodní ptactvo a často jsou tu k vidění velmi vzácné druhy.
Václav Ziegler
FOTO – autor
Diskuze je uzavřena.