Sociální stát je téma objevující se se zvýšenou intensitou ke konci vrcholící světové finanční krize, a to v symbióze s jejím překonáváním (2008, 2022). Oba ekonomické a sociální procesy je třeba chápat v dialektické jednotě a pochopit, že současná krize v logice kapitalismu není a ani nemůže být poslední.
Podíváme-li se na průběh a výsledky krizí i formy boje s nimi, zjišťujeme, že relativně nejúspěšnější výsledky dosahují země se silným sociálním státem a relativně vyšším zdaněním (Švédsko, Dánsko). Nemůže to změnit ani obrovská mediální kampaň proti sociálnímu státu v posledních letech zejména vůči Řecku a Itálii. Česká republika není výjimkou, byť používá sofistikovanější metody a formy práce, od nichž však ráda a tvrdě odstupuje. Příkladem srozumitelným pro každého byly nedávné a dosud neukončené půtky v parlamentu, kdy u některých zastupitelů nebylo jasné, zda vědí, o co vlastně jde.
Jak tedy sociální stát chránit, a je to vůbec třeba? Jasná odpověď zní: ano! Sociální stát totiž nejsou jen, či prioritně pouze dávky nezaměstnaným či jiným sociálně potřebným. Sociální stát nás obklopuje a doprovází celý život, aniž si to uvědomujeme. Od příspěvku na mateřskou, přes bezplatné školství a zdravotnictví, případnou podporu v nezaměstnanosti, po starobní důchod. Sociální stát je rovněž garantem i jiných sociálních dávek jako je policejní ochrana, požární ochrana, mírová existence apod.
Sociální stát tu není jen pro nízkopříjmové skupiny populace. Jsou rodiny, které mají vysoce nadprůměrné příjmy a výhody sociálního státu neužívají. To však není relevantní argument. Navíc se dle dlouholetých sociologických průzkumů týká maximálně 10 % populace. Navíc i lidé z vyšších sociálních tříd záštitu sociálního státu potřebují, byť pro mnohého jen jako existenční jistotu, na kterou si vyšším zdaněním přispívají. Sociální stát je humanistickým výtvorem, symbolizujícím lidskou solidaritu a vyspělost.
Základem budování sociálního státu je progresivní zvýšení daní fyzickým i právnickým osobám. Časté obavy z útěku bohatých do daňových rájů nemusí být pravdivé, pokud bude např. stabilní finanční a právní zákonodárství. Věc není jednoduchá a např. oslavovaný a obávaný přesun výrob do zahraničí je finančně náročný s vysokým rizikem neúspěšností. Proto případnou investici do zahraničí je účinnější nahradit investicemi do státních zakázek, což s sebou mj. přináší velký multiplikační efekt. Žádoucí je, aby státní zakázky byly zadávány jen firmám, které své zisky daní u nás, a pro průhlednost by měl být stanoven limit subdodavatelů.
Velmi důležitý je výběr daní. Především je nezbytné zásadně přeměnit celý náš daňový systém, vyčistit ho od balastu nesmyslných výjimek, sub opatření (počet nejrůznějších výjimek pouze v daních z příjmů činí v kombinaci neskutečných téměř 150 a počet novel pouze zákona o daních z příjmů činí od roku 2000 neskutečných 219!!! Obdobně tomu je v oblasti pracovního zákonodárství apod. Který poslanec či senátor nalezne odvahu tvrdit, že se v našem zákonodárství vyzná??? Přitom sociální stát je založen na srozumitelnosti, jednoduchosti a stabilitě zákona.
Ladislav Šafránek
Diskuze je uzavřena.