Každoročně se děti ve školkách a základních školách setkávají s planými neštovicemi, nepříjemným, ale v podstatě běžným onemocněním. Většina z nás si tak prošla »puntíkatým obdobím«. V poslední době se ale častěji setkáváme s informacemi o tzv. opičích neštovicích, i když opice jsou v tom trochu nevinně.
Tento druh infekce byl ještě donedávna pro širokou veřejnost prakticky neznámý. Jednotlivé případy jsou hlášeny ve Velké Británii, Portugalsku, USA, Rakousku a podezření se prošetřují v Kanadě, Španělsku, Itálii a Švédsku.
Pravděpodobnost, že se člověk vůbec nakazí, je ale velmi nízká, zvlášť v Evropě. Virus se přenáší pouze velmi těsným kontaktem. Současné případy mají mírný průběh, kdy se objevují příznaky podobné chřipkovému onemocnění a hnisavé léze, které svým vzhledem připomínají plané neštovice. Nejsou bolestivé a svědí až poté, co prasknou a hojí se.
Pokud se opičí neštovice objeví v zemích s funkčním zdravotnictvím, dostane se nakaženým odpovídající zdravotní péče podáním antivirotika. V Africe, kde není léčba dostupná, nicméně umírají zhruba čtyři procenta nakažených. Podle WHO byl virus opičích neštovic potvrzen u více živočišných druhů v regionu Střední a Západní Afriky. Mimo jiné se jednalo o veverky, gambijské krysy, plchy a různé druhy opic. K nákaze člověka pak došlo při kontaktu s krví a dalšími tekutinami nebo kožními lézemi infikovaných zvířat.
Určitou ochranu by mohlo poskytnout předchozí očkování proti pravým neštovicím. Toto očkování mají ovšem v ČR dnes pouze lidé narození před rokem 1980. V roce 1979 byly totiž pravé neštovice plošně vymýceny, a proto se proti nim přestalo u nás i ve světě očkovat. Vakcíny z tohoto důvodu proto již nejsou běžně k dispozici a prodělané plané neštovice před onemocněním nechrání, i když mají společný název, projev puchýřky a virový původ. I dávné očkování nás starších je ale podle slov odborníků spíše neúčinné.
Soňa Marková