Útočník Patrik Eliáš za sebou nemá extra úspěšnou kariéru v reprezentaci, přesto patří mezi výrazné postavy české hokejové historie. Dvojnásobný vítěz Stanleyova poháru byl ve středu v podvečer uveden do Síně slávy českého hokeje, což považuje za obrovskou poctu.
»Moje první reakce (na ocenění) byla upřímná. Tak, jak říkal Karel Gott, opravdu jsem to nečekal. A to myslím od srdce. Přece jen, moje kariéra v národním týmu nedosahuje takových kvalit jako u některých oceněných. Jsem rád, že to asi není jen o úspěších a dokazuje to, že se mi podařilo šířit dobré jméno českého hokeje nejen u nás, ale i v zámoří,« řekl Eliáš, jenž v NHL odehrál včetně play off přes 1400 zápasů, všechny v dresu New Jersey.
Rodák z Třebíče sám několikrát uvedl, že v národním týmu nedosáhl na velký úspěch. Třikrát ale startoval na olympijských hrách, v roce 2006 získal v Turíně bronz a o čtyři roky později byl kapitánem ve Vancouveru. Dva bronzy má i z mistrovství světa, na kterém se představil čtyřikrát, a zahrál si i na Světovém poháru v roce 2004.
Trošičku obráceně…
»Měl jsem to možná trošičku obráceně než někteří ocenění. A jak si všichni uvědomujeme, že je to trošičku i o štěstí, o načasování kariéry, tak pro mě nebyl timing kariéry v národním týmu úplně optimální,« uvedl Eliáš smířeně. »Když se mě ale někdo zeptá, na moje nejlepší zápasy v kariéře, tak jeden je v dresu New Jersey a druhý byl v dresu národního týmu na Světovém poháru, kdy jsme se ani neumístili na medailové pozici, ale celý turnaj ve mně zanechal neskutečné vzpomínky a pocity,« přiznal.
Před 17 lety se česká reprezentace představila na Světovém poháru krátce po tragickém úmrtí trenéra Ivana Hlinky, místo něhož tým převzal Vladimír Růžička. Česko dokázalo postoupit do semifinále, ve kterém v Torontu prohrálo s hvězdami nabitým týmem Kanady 3:4 v prodloužení.
»Byl to různorodý turnaj, začátek byl strašný, ale najednou se to dávalo dohromady a byli jsme lepší a lepší. Vyvrcholilo to pro mě jedním z nejlepších zápasů v kariéře. Nejen z osobního hlediska, ale i z pohledu týmu a proti komu jsme hráli. Byly to legendy kanadského hokeje. Byl to asi jediný moment v hokeji, kdy jsem hrál s otevřenou pusou,« řekl Eliáš. A připomněl také část kariéry v juniorské reprezentaci, které si váží. »Znamenala pro mě strašně moc. Otevřela mi dveře do světa, za což jsem neskutečně vděčný,« zdůraznil.
Pracovitost a disciplína
Za klíčové vlastnosti, které jej provázely celou kariéru, považuje Eliáš pracovitost a disciplínu. »A je potřeba si najít motivaci, na což přijdete, až když jste trošičku starší. Měl jsem roky a sezony, kdy to ne vždy bylo růžové s trenéry, pak to člověku přijde jako práce a ne koníček. Něco, co miluje,« uvedl Eliáš, jehož osobně motivovala rodina. »Dostal jsem radost do hokeje z jiného hlediska a užíval jsem si ho další tři čtyři roky,« řekl.
Šestačtyřicetiletý bývalý vynikající útočník byl nyní uveden do Síně slávy českého hokeje, v budoucnosti by se mu mohlo podobné pocty dostat i v zámoří. Jméno držitele několika rekordů Devils, jehož dres s číslem 26 klub v roce 2018 slavnostně vyřadil, se každoročně objevuje mezi aspiranty na podobné ocenění v NHL.
»Člověk o tom začne trošku přemýšlet po konci kariéry. Když hrajete, tak to vůbec nemáte na mysli. Pak ale skončíte a novináři o tom občas začnou mluvit, ptát se. Hlavně v období, kdy má docházet k hlasování do Síně slávy (NHL). Sledujete tak, kdo je tam uveden, a na druhou stranu si uvědomujete, jak je to neskutečně těžké tohle prestižní ocenění získat, protože je moc hokejistů, kteří se tam ještě nedostali. Bylo by to krásné, ale jestli na to myslím? To vůbec,« dodal Eliáš.
(koz, čtk)