Dematerializované sochařství představuje svojí výstavou s názvem Otvírač srdcí sochař a pedagog Michal Gabriel. Začala včera v pražské Karpuchina Gallery a autor známý především díky mnoha svým realizacím do veřejného prostoru pro ni připravil několik prostorových pohlednic z výletu po jižních Čechách. Bez zásahu lidské ruky vznikly jeho sochařské obrazy, které ukazují, že pro sochaře dlouho neuchopitelné téma krajiny je možné ztvárnit díky hybridnímu formátu.
Michal Gabriel, člen někdejší skupiny Tvrdohlaví, v roce 1995 získal prestižní Cenu Jindřicha Chalupeckého. Vždy pracoval s tradičními sochařskými materiály, ale také experimentoval – třeba s uplatněním nejrůznějších skořápek a pecek v povrchové struktuře. Sochy v životní velikosti jsou významnou součástí jeho rukopisu stejně jako nádech exotiky a cizích kultur.
V roce 1998 nastoupil na místo vedoucího ateliéru sochařství Fakulty výtvarných umění VUT Brno, v letech 2007 až 2011 byl také děkanem fakulty. V Ateliéru sochařství 1 vzniklo v roce 2007 3D studio, které má k dispozici 3D technologie s metodami, jež lze uplatnit v umělecké tvorbě k usnadnění technologických postupů.
Jak autor řekl, připravit sochařskou pohlednici krajiny mu umožnil počítačový program, s nímž ho seznámil syn. »Musel jsem na každý výjev, zobrazený na těchto prostorových pohlednicích, pořídit asi 300 fotografií. Počítačový program si je spojí do prostoru tak, aby na sebe těsně navazovaly, a vytvoří z nich takzvaný mrak bodů, miliony bodů, jakousi prostorovou síť, podle níž se potom vytiskne socha krajiny,« popsal Gabriel.
»Přirozenost výsledku je ovšem stále závislá na fyzické zkušenosti s uchopením a interpretací tvaru, stejně jako detailní materiálové znalosti, jakkoli se determinující sochařské přemýšlení s ohledem na určitou látku fakticky vytratilo a přišla svoboda nakládání s čistou formou,« připomněl kurátor výstavy Radek Wohlmuth. Nový cyklus 3D pohledů upřených do krajiny je podle něj zároveň nenápadnou úvahou o dematerializaci sochy.
Krajinky na výstavě nejsou náhodné, rezonují v ní příběhy autora i vzpomínky z dětství. Jejich předobrazem jsou reálné motivy z lesních interiérů – stromy, houby a hlavně šumavské menhiry s po generace tradovanými jmény: Bohyně, Mnich, Měsíční a Větrný kámen nebo Otvírač srdcí. Posledně zmíněný je na výstavě v miniaturní podobě jedné z pohlednic i ve velikosti, která odpovídá skutečnosti a to i s vytištěným kolem opřeným o něj.
Výstava Otvírač srdcí bude v pražské Karpuchina Gallery k zhlédnutí do 29. ledna.
(mac, čtk)
FOTO – ČTK/Michal Kamaryt, 2market.cz