Je rozhodnuto. Nikoli švédské grippeny za symbolickou korunu, ale americké F-35 Lightning za miliardy. Protože, jak známo, ceny se pro veřejné zakázky podhodnocují, stačí jen napsat, že půjde o stamiliony, o něž budou kráceny ostatní položky státního rozpočtu.
Bude méně na zdravotnictví (proto si zřejmě máme prý připlácet), méně na školství (prý nás čeká školné), na silnice (dálnice budou, jezdí po nich americká vojenská technika, ale »okresky« dál budou plné děr), méně bude prostě na všechno. F-35 jsou totiž drahé a mají nám prý sloužit skoro celé století. A jsou prý nejmodernější na světě, jak konstatovala jakási komise složená z vojáků. To ovšem může být jen »bluff«, najděte mi generála, který by se protivil paní ministryni, jež přece vojenským věcem rozumí zcela nejlépe. Vzdělávala se u bankovní přepážky a pak dostala školení v bankovnictví a přilehlých oborech na Metropolitní univerzitě Praha. Je tudíž všeznalou bakalářkou.
Jde ovšem o ony americké F-35 Lightning, o jejichž odkupu už dokonce jednala s ministrem obrany USA. Tam něco slíbila a sliby se prý mají dodržet nejen o Vánocích. Do Vánoc je ostatně ještě dost daleko. Jednat se bude dál, dokonce snad většinu příštího roku, a poté bychom měli nakoupit dvacet čtyři letadel zmíněné společnosti. Jestliže platí »kapitalistický zákon o provizi«, půjde o slušné peníze, ale to bych nerad spekuloval. S těmi »ef pětatřicítkami« to totiž není zas tak jednoduché. Mají zřejmě stále dost »much«.
Ve Spojených státech, stejně jako tomu je či bylo u nás v případě »ropáka roku«, ovšem v daleko širším obsahu, existuje antisoutěž, jejíž jednou součástí je The Golden Lemon Award (Zlatý citrón), v níž se každý rok v různých kategoriích vybírá výrobek, jenž má své »chybičky«. Je součástí Zpráv z okraje (Dispatches From The Edge) velmi sledovaného blogu Conna Hallinana a toto jednou za rok publikované hodnocení má název »Myslíte to vážně?«
U roku 2021 je napsáno, že cenu Zlatý citron získává firma Lockheed Mratin za – prosím, nedivte se – neviditelnou stíhačku F-35 páté generace, tedy tu, o níž jsme prostřednictvím paní Černochové projevili zájem. Letadlo prý má 883 konstrukčních vad, včetně devíti »kategorie 1«, což netvrdím já, ale zmíněný blog – cituji – »může pilotům způsobit smrt, těžké zranění nebo těžkou nemoc z povolání« a »velké škody« zbraňovým systémům a bojové připravenosti. Společnost se prý pustila do prací na odstranění závad – jednoduše řečeno se překvalifikovávají na méně závažná. A ještě maličkost, letět F-35 údajně stojí 28 455 dolarů za jednu hodinu letu.
Když se však, podle blogu Zpráv z okraje vrátíte o dva roky zpět (2019), tak zjistíte, že v té době byl také společnosti Lockheed za F-35 udělen »Zlatý citron«. Tehdy se konstatovalo, že jde o nejdražší zbrojní systém v dějinách USA, při tom ovšem měl už tehdy řadu vad. Piloti si prý musí pečlivě hlídat rychlost, aby nepoškodili trup letadla. Prudké zvýšení tlaku v kokpitu snad způsobuje dokonce »nesnesitelnou« bolest sluchu a dutin. Tehdejší připravenost dostat se do vzduchu činila, jak píše blog, 8,7 procenta. Helmy mají být konstruovány tak, že se do nich vejde jen ten samý pilot, pro nějž byly upraveny (?). Prý v Japonsku, jež letadla koupilo, se v té době zřítil pilot. V roce 2017, kdy se také do této antisoutěže firma se svými F-35 zařadila, je citována pasáž z operačního testování. Píše se prý v ní: »Ve scénáři boje s nepřítelem by se letoun musel vyhnout hrozbě boje a vyžadoval by rozšíření o další spřátelené síly«.
Ani v předchozích letech předcházejícího desetiletí není letoun F-35 vynechán. Je údajně těžké ho otočit, v soubojích s více než třicet let starou »ef šestnáctkou« se běžně ztrácí, ke kanonu Gatling s kadencí 3000 ran za minutu může nést jen 180 nábojů (možná dnes tomu je o něco víc), jeho identifikační systém Identification Friend or Foe systém (rozeznej přítele od nepřítele) je tak špatný, že je vyžadováno, aby pilot dostal vizuální potvrzení terče. Atd. atd.
Nejsem na rozdíl od paní Černochové specialista na zbraňové systémy a na »neviditelná« letadla. Mám za sebou jen vojnu z let dávno minulých, kdy jsme o nějakých letadlech, jež byly světovým »zázrakem«, ještě nic nevěděli. Tehdejší naše samopaly se sklápěcími opěradly byly pro nás světovým zázrakem, stejně jako MIG-21 pro modře uniformované kolegy. Je jistě pravda, že pokrok nelze zastavit. Ani pokud jde o vojenskou techniku a moderní letadla. Měli bychom však zvažovat, co skutečně potřebujeme pro naši obranu, nebo, co kupujeme kvůli tužbám stávající paní ministryně a pro co zvedli ruku ostatní ministři, protože zájem »našeho největšího přítele« prodat a inkasovat za prodané, je víc, než sociální a další potřeby našich obyvatel. Já osobně si myslím, že ty sociální a další potřeby by měly mít přednost, zvláště, jsou-li naše nákupy tak rozporuplné.
Jaroslav Kojzar