Tisíce mladých lidí v pátek demonstrovaly v evropských městech proti rostoucím životním nákladům, vysokým vojenským výdajům a nedostatečné ochraně klimatu. Protesty se konaly od Itálie přes Německo až po Velkou Británii. Jejich účastníci kritizovali vlády, že podle nich věnují příliš mnoho pozornosti geopolitickým konfliktům a zbrojení, zatímco přehlížejí problémy mladé generace.
Do celoevropské akce, kterou koordinovala koalice více než 50 mládežnických organizací, se zapojili studenti i další mladí lidé z více než 25 zemí. Požadovali dostupnější bydlení, lepší podmínky ve školách a na univerzitách i větší investice do vzdělávání a sociální politiky. Podle organizátorů by peníze vynakládané na zbrojení měly směřovat především do oblastí, které bezprostředně ovlivňují život mladých lidí.

V Berlíně se sešlo přibližně tisíc studentů. Vedle vysokých životních nákladů kritizovali také rychlé zbrojení Německa a obavy z možného návratu povinné vojenské služby. Podobná témata zaznívala i ve Frankfurtu, kde se někteří obchodníci preventivně připravovali na případné nepokoje.
Největší demonstrace se uskutečnily v Itálii. V Římě vyšly do ulic desetitisíce lidí v rámci pochodu odborů, který byl součástí celostátní generální stávky. Samostatné protesty pořádali také středoškoláci. V Římě i Miláně účastníci zapalovali kartonové modely tanků a dávali najevo nesouhlas s válkami a rostoucími vojenskými výdaji. V Londýně zase demonstranti spojili své požadavky s odmítnutím války, rasismu, klimatické krize a kapitalismu.

Organizátoři požadují zásadní změnu současného systému a větší důraz na potřeby mladé generace. K protestům se připojilo také francouzské hnutí Žlutých vest, které před několika lety zahájilo rozsáhlé demonstrace proti rostoucím daním a životním nákladům.

V České republice se shromáždili mladí lidé i jejich podporovatelé v dolní části Václavského náměstí. »Svět, ve kterém vyrůstáme, utváří systém, který přehlíží potřeby lidí. Vykořisťování pracujících, rozvrat klimatu a války nejsou selháním systému, ale samotnou podstatou kapitalismu. Nárůst militarizace, autoritářství a rozklad sociálního státu nejsou oddělenými problémy, nýbrž projevy krize globálního kapitalismu,« uvedl viceprezident Světové rady míru a místopředseda KSČM Milan Krajča, který přišel na akci spolu s předsedkyní KV KSČM Praha Petrou Prokšanovou podpořit Komunistický svaz mládeže, jenž se do akce rovněž zapojil. Kromě něj se však akce zúčastnily i další mládežnické spolky a organizace, za nimiž dorazily desítky mladých s českými, ale například i palestinskými vlajkami, kteří se poté vydali na pochod centrem metropole.

»Požadavky mladých lidí, studentů proti militarizaci a zvyšování výdajů na zbrojení, jsou legitimní oprávněné požadavky velké většiny lidí, pracujících, dělníků. S obavami a rozhořčením sledujme sílící přípravy na válku ze strany USA, Evropské unie, Velké Británie i vlády České republiky,« napsalo ve svém podpůrném stanovisku Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska (OS ČMS).
Většina pátečních shromáždění proběhla pokojně, některá se však změnila ve střety mezi demonstranty a pořádkovými jednotkami. Policie proto v řadě měst nasadila posílené hlídky, aby předešla opakování násilností z předchozích protestních akcí.
(pk)
FOTO – iportaL24.cz/Ivan Cinka a Facebook


Ta holcicka je hezka :-))
žádní extremisté tam nebyli, to bych tím extremistou musel být také já.
Všude ve světě demonstrují tisícovky mladých za tyhle ušlechtilé cíle, u nás jich je jak do mariáše, a místo toho chodí na chvilkaře. Hnus!
Protože téma, že chci mír, je mimo mísu. To přece nevyřeší žádný studentský pochod. Ale odstranění Putina!
„démoško“ je zapotřebí odstranit tuto bandu válkychtivých převraťáků USSA, EU a NATO 💩:
32 úspěšných převratů USA v letech 1947–1989:
Itálie 1947–48
[Thajsko 1948]
Francie 1947–52
Írán 1952–53
Guatemala 1952–54
Libanon 1957–1958
Kongo 1960
Dominikánská republika 1960–1961
Dominikánská republika 1961–1962
Jižní Vietnam 1963
Brazílie 1964
[Indonésie 1965]
Bolívie 1963–1966
Japonsko 1952–1968
Haiti 1965–69
Bolívie 1971
Guyana 1961–71
Jižní Vietnam 1967–71
Itálie 1972–73
Chile 1960–73
Portugalsko 1974–75
Angola 1975–76
Grenada 1979
Čad 1981–82
Filipíny 1984–86
Angola 1985–88
Chile 1984–89
Panama 1987–89
Afghánistán 1979–89
Nikaragua 1980–89
Polsko 1981–89
Kambodža 1982–89
Libye 1982–89
❤️
Možná dobrá myšlenka, kdyby se na to nenapojili extremisti z KSČ.