Když dnes vzpomínáme na devět německými okupanty popravených studentských představitelů ze 17. listopadu 1939, řekněme si o nich i to, že většina z nich byli národní demokraté a národní konzervativci.
Členové Československé národní demokracie a později Národního sjednocení. Tedy politických stran, které vždy a za všech okolností stali za suverénní Československou republikou a její obranou.
První generace předáků Národní demokracie, Karel Kramář a Alois Rašín, to byli muži 28. října, zakladatele československého státu, které jejich pronárodni činnost dostala až do rakouského vězení, kde čekali na trest smrti.
Syn Aloise Rašína, Ladislav, byl politický lídr odporu proti mnichovské kapitulaci a po okupaci okamžitě vstoupil do domácího odboje. Byl Němci zatčen, odsouzen a uvězněn. V německém vězení, těžce nemocen, zemřel na jaře roku 1945.
V protiněmeckém odboji byli aktivní i další přední národní demokraté, například Vlastimil Klíma nebo František Toušek.
A samozřejmě i nejmladší generace této strany, jejíž představitelé byli 17. listopadu v ruzyňské jízdárně zavraždění německou popravčí četou.
Je proto ohromnou dějinnou nespravedlností, že Národní demokracie nesměla být po osvobození v roce 1945 jako samostatná politická strana obnovena. Strana, která tolik dala republice a prvnímu i druhému odboji…
Samozřejmě platí, že protiněmecký odboj byl celonárodní – civilní i vojenský, od komunistů po katolíky, od krajní levice po konzervativní pravici. Národ byl v těchto těžkých chvílích, když šlo o jeho přežití tváří v tvář genocidní německé okuoaci, v zásadních věcech národního zájmu jednotný. To je dobré si uvědomit právě dnes…
Bez 17. listopadu 1939 by nebylo 17. listopadu 1989. A bez národních demokratů by nebyl ani ten první, ani ten druhý.
Čest památce vlastenců popravených 17. listopadu 1939.
Tomáš Doležal, poslanec SPD


Skvělý Tomáš Doležal! Není to někdo, kdo provokuje davy, jako Ševčík, Rajchl nebo Foldyna, zůstává klidný, přitom věrohodný a pravdivý.
Nejhorší byl dneska Rakušan, když srovnal roky 39, 89 a letošek. Absolutní neúcta k mrtvým z roku 39 a vlastně i k těm studentům, co riskovali tváří v tvář represím v roce 89. Dneska si přece každý může říkat své a ještě za to dostane zaplaceno, že pane Mináři a spol.?
Národní demokracie dnes existuje a jsou to pořádní nacionalisti a xenofobové, navíc antisemiti.
Jasně, ale tam se přece skloňuje historický význam a antifašismus.
Ano, přesně tak to je, zapomíná se na 17. listopad 39, přitom tam byli mrtví. V roce 89 jen údajně mrtvý agent-student.