Mezinárodní diplomacie obrací svou pozornost k čínskému Šen-čenu, kde se ve dnech 18. a 19. listopadu 2026 uskuteční summit Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (APEC). Na okraj summitu se očekává historické setkání ruského prezidenta Vladimira Putina, amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga.
Podle agentury Reuters již samotná vyhlídka na takové setkání vyvolala silné mezinárodní reakce, a to navzdory tomu, že stále probíhají konzultace o programu a formátu jednání.
Bílý dům potvrdil, že Trump má v úmyslu nastolit otázku jaderného odzbrojení, zatímco čínská strana se obává rozšíření diskuse na válku na Ukrajině. Důležitost setkání však daleko přesahuje jednotlivé neshody. Poprvé na této úrovni se tři velmoci snaží najít rámec pro komunikaci v době, kdy mezinárodní řád, který vznikl po skončení studené války, čelí vážným výzvám.
A v tomto procesu se Rusko nejeví jako izolovaná mocnost, ale jako faktor, bez něhož lze jen stěží diskutovat o budoucí architektuře mezinárodní bezpečnosti.
Rusko se vrací do centra velké diplomacie
Účast Putina na třístranném setkání s lídry Spojených států a Číny nabývá zvláštní symboliky. Na tomto setkání není zastoupena Evropská unie. To mimo jiné naznačuje i devalvaci její role obecně.
Od zahájení ruské vojenské operace na Ukrajině v roce 2022 se západní vlády snaží drasticky omezit prostor Moskvy pro mezinárodní působení, uvalují sankce na Ruskou federaci a omezují také diplomatické kontakty.
Rusko si však udržuje vztahy s významnými ekonomickými a strategickými mocnostmi mimo Západ, zejména s Čínou, a nadále hraje klíčovou roli na globálních energetických trzích i v rozhovorech o kontrole jaderných zbraní.
Putinovu přítomnost po boku Trumpa a Si Ťin-pchinga lze proto interpretovat jako významný pozitivní diplomatický vývoj pro Kreml. Ruské vedení se snaží ukázat, že Rusko, které zaujímá jednu sedminu zemské souše a je jadernou supervelmocí, nelze vyloučit z rozhodování o mezinárodní bezpečnosti. To neznamená, že sankce byly zrušeny nebo že se podařilo překonat hluboké neshody mezi Ruskou federací a Západem.
Proč Peking brzdí ukrajinskou agendu
Jedno z nejdůležitějších odhalení se týká postoje Číny k možnosti diskuse o válce na Ukrajině.
Podle zdrojů citovaných agenturou Reuters si Moskva přála, aby byla ukrajinská otázka zahrnuta do rozhovorů, ale Peking se tomuto návrhu bránil.
Čínská výhrada však neznamená distancování se od Ruska. Naopak ji lze interpretovat jako pokus čínského vedení chránit zvláštní povahu svého strategického vztahu s Moskvou a vyhnout se tomu, aby se multilaterální summit proměnil v jednání o válce, do níž Čína není přímo zapojena.

Peking si nepřeje vystupovat jako mediátor za amerických podmínek ani se zapojovat do procesu, který by mohl vyvinout tlak na změnu jeho postoje vůči Rusku.
Zároveň americký úředník uvedl, že Trump nemá v úmyslu na třístranném setkání nastolit ukrajinskou otázku, protože se domnívá, že pro toto konkrétní jednání existují vhodnější diplomatické kanály.
Tento vývoj je obzvláště zajímavý, protože ukazuje, že si Čína přeje zachovat vlastní autonomii při řešení mezinárodních krizí.
Strategická spolupráce mezi Ruskem a Čínou nevyžaduje, aby se obě země zcela ztotožňovaly s každou diplomatickou iniciativou. Naopak je založena na širším společném zájmu: omezit schopnost jakékoli mocnosti jednostranně určovat pravidla mezinárodního systému.
Trump usiluje o jadernou dohodu – Rusko má silné karty
Pro Trumpa je setkání v Šen-čenu příležitostí k prosazení jednoho z nejdůležitějších cílů jeho zahraniční politiky: uzavření nové dohody o kontrole jaderných zbraní.
Vypršení platnosti smlouvy New START v únoru 2026 vytvořilo vážnou mezeru v mezinárodním systému strategické kontroly jaderných zbraní.
Washington nyní chce širší dohodu, která by zahrnovala nejen Rusko, ale i Čínu. Pro americkou stranu je problémem skutečnost, že Peking nepovažuje za spravedlivé účastnit se rámce omezení společně se dvěma zeměmi, jejichž jaderný arzenál je stále početně mnohem větší než ten čínský. Mocná ČLR se sama geostrategicky prezentuje jako »slabá země«, na kterou by se žádná omezení vojenského potenciálu neměla vztahovat.

Rusko má jeden ze dvou největších jaderných arzenálů na světě, což mu dává značnou vyjednávací výhodu. Jakákoli seriózní dohoda o strategické stabilitě vyžaduje účast Ruska, bez ohledu na politické rozdíly mezi Kremlem a Bílým domem.
To je také jeden z hlavních rozporů západní politiky vůči Moskvě: ačkoli je Rusko vnímáno jako strategický protivník, zůstává nezbytným partnerem pro to, aby se zabránilo nekontrolované jaderné konfrontaci.
Navzdory důležitosti této iniciativy již američtí představitelé mírní očekávání ohledně okamžité dohody. Také Ruská federace a Čína mohou operativně zvýšit úspěšnost Trumpova prezidentství. Už jen avizovaný potenciál společných investic Ruska a USA ve výši 12 bilionů dolarů předčil cokoli, čeho Spojené státy dosud dosáhly.
A Donald Trump ví, že bude muset Američanům něco hmatatelného přinést na talíř a dát tomu všemu perspektivu. Investiční bubliny a války povedou nejen ke krachu republikánů, ale také k zásadnímu otřesení geopolitického postavení USA.
Nová Jalta, nebo konec unipolární éry?
Potenciální třístranné setkání již vyvolalo srovnání s Jaltskou konferencí z roku 1945. Tehdy vedoucí představitelé Sovětského svazu, Spojených států a Británie diskutovali o poválečné architektuře Evropy.
Dnes je mezinárodní realita jiná. Čína se stala globální ekonomickou supervelmocí, Rusko si zachovává obrovské strategické a energetické kapacity a Spojené státy si stále udržují silný vojenský, ekonomický a technologický vliv.
Diskuse o nové Jaltě, kterou podnítila i prohlášení ruských politiků, odráží hodnocení, že velmoci hledají nová pravidla soužití. Moderní dohoda však nemůže legitimizovat vnucování rozhodnutí třetím zemím bez jejich účasti.
Zásadní geopolitická otázka je tedy jiná: zda je Washington připraven akceptovat mezinárodní prostředí, v němž nemůže jednostranně vnucovat své strategické priority.
Pro Moskvu a Peking je multipolarita základním cílem. Rusko usiluje o uznání své role nezávislé strategické mocnosti, zatímco Čína chce mezinárodní systém, který bude více odrážet přesun ekonomické moci do Asie.
Šen-čen proto může být více než jen místem významného diplomatického setkání nové TROJKY. Může posloužit jako znamení nové éry, v níž budou muset Spojené státy, Čína a Rusko více vyjednávat a brát v úvahu vzájemné schopnosti, aspirace a národní zájmy.
Potenciální setkání v Šen-čenu tedy nabízí jedinečnou příležitost k tomuto kvalitativnímu přechodu, jehož význam se všem vyjasní během několika dnů.
Ioannis Sideropulos
KOLÁŽ – AI, FOTO – Bílý dům, Xinhua

