1. místopředseda Trikolory Petr Štěpánek: Téma poplatků je jenom záminkou k puči!

První místopředseda Trikolory Petr Štěpánek má dlouholeté novinářské zkušenosti a působil aktivně i v České televizi. V letech 1994 – 2006 byl členem a místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a tak se ho současné dění kolem tzv. veřejnoprávních médií velice dotýká. »Poplatky jsou jenom záminka k nějakému puči, převratu, nebo jak to nazveme,« tvrdí Štěpánek v rozhovoru pro iportaL24.cz a odmítá tezi, že jde o opakování roku 1989. »Tehdy byly jedním z hlavních požadavků svobodné, demokratické volby. A dnes naopak zpovykaný dav na ulici protestuje proti výsledku svobodných, demokratických voleb,« dodává.

Prozraďte, kolik času v posledních dvou týdnech tráví Petr Štěpánek sledováním České televize?

Asi tolik jako jindy. Já to sleduju spíš z takového profesionálně masochistického důvodu, abych věděl, co se děje a jak v České televizi pracují. Nebo teda nepracují.

Jak se podle vás za uplynulých 14 dnů, tedy od 24. října, změnilo zpravodajství v České televizi, pokud jste nějaký rozdíl vůbec zaznamenal?

Změnilo se to k horšímu, protože Česká televize dělá přesně to, co by podle svého vlastního etického kodexu dělat neměla, totiž zneužívá obrazovku k hájení svých vlastních zájmů nebo cílů. Namísto, aby byla naprosto nestranná a o politickém střetu mezi koalicí a opozicí, například ve věci těch poplatků, pouze informovala, tak zcela evidentně kope za jednu stranu. Tím naprosto zpochybňuje smysl své vlastní existence!

V této souvislosti padají argumenty, že je ohrožena svoboda a demokracie. Vy si to nemyslíte?

Ne, je to naprostý nesmysl. Jsme svědky hromadného pomatení mysli, protože samotná změna financování, kdy to namísto z levé kapsy, tedy prostřednictvím tzv. koncesionářských poplatků, budeme platit z pravé kapsy přímo ze státního rozpočtu, nemění na samotném fungování televize vůbec nic. Babišova vláda jenom konečně dospěla k tomu, na co přišli už v sedmnácti zemích Evropské unie. Že je zkrátka systém takzvaných poplatků zastaralý a je dobré ho změnit.

Poplatky jsou neefektivní, iracionální, asociální. Neefektivní jsou proto, že spousta peněz se cestou poztrácí. Nedávno vyplulo na povrch, že samotný systém vymáhání poplatků od neplatičů stojí několik set milionů korun a zároveň ten systém generuje desítky tisíc exekucí.

Iracionální jsou proto, že v první polovině 21. století stále ještě používáme systém z první poloviny 20. století. A zdaleka nejdůležitější je, že poplatky jsou asociální, protože v poměru ke svému příjmu nejvíc platí ti nejchudší. Takže babička s jedním důchodem či matka samoživitelka platí stejně jako milionářská rodina. Efekt plánované změny je v tom, že když to budeme platit ze státního rozpočtu, tak se každý bude na financování veřejnoprávních médií podílet v míře svého vlastního zdanění. To znamená, že bohatí zaplatí hodně, a chudí nezaplatí prakticky nic.

Vy jste nedávno v jednom příspěvku použil slova opozičních poslanců a jejich příznivců »Média vám nedáme« a argumentoval jste, že z logiky věci přiznávají, že veřejnoprávní televize a rozhlas slouží jim. Pokud tomu tak opravdu je a Česká televize s Českým rozhlasem nejsou nestranné, co udělat pro to, aby se to změnilo? Tam přece i ve vládních záměrech schází bod B, nebo se mýlím?

Musíme od sebe oddělit dvě věci. Tou první je změna financování, která ovšem na samotném vysílání nemění vůbec nic. Tečka. A druhou pak je to, že Česká televize i Český rozhlas potřebují nějakou zásadní reformu jako prase drbání. Proč? Protože svět se dramaticky změnil a v 21. století žijeme v úplně jiné mediální krajině, než tomu bývalo dřív.

V 90. letech, krátce po sametové revoluci, se tehdy ustavoval takzvaný duální systém a měli jsme tady čtyři celoplošné televizní programy – ČT1, ČT2, Novu a Primu. Dnes máme stovky programů, stanic, platforem, existují specializované programy filmové, dětské, sportovní, dokumentární, zpravodajské. Každý si může vybrat, co chce. Veřejnoprávní média v té podobě, jako byla v 90. letech, jsou přežitek. Spoustu těch věcí si člověk může pustit úplně jinde, tak proč to platit povinným výpalným?

Dobře, ale nedostali jsme se k tomu, jak reformu zajistit. Vybavuji si debatu v České televizi před eurovolbami v roce 2024, kam byli pozváni lídři sedmi parlamentních stran, ovšem tři z nich – ODS, TOP 09 a KDU-CŠL – figurovaly na jedné kandidátce. Touto optikou tedy měla být vedle Tomia Okamury ve studiu i vaše předsedkyně Zuzana Majerová, když Trikolora kandidovala po boku SPD. Jak tedy zařídit, aby se takové věci neopakovaly?

Já naprosto souhlasím s vaší argumentací. Ale podívejte se, jak opozice vyvádí jenom kvůli změně, která de facto žádnou změnou není. Dovedete si představit, jak bude vyvádět, pakliže by došlo na ty věci, které je opravdu potřeba řešit? Protože Česká televize, a já to řeknu naplno, to je největší dezinformační médium v zemi! Jestliže slyšíme od opozičních politiků, proč něco měnit, když to funguje, tak já odpovídám: »Vy jste se zbláznili! Vůbec nic v té televizi nefunguje. Všechno je tam potřeba změnit.« Pakliže veřejnoprávní televize, která má sloužit všem, nebude skutečně sloužit všem, tak její existence postrádá smysl. Obávám se toho, že takovou změnu snad ani nelze provést.

Můj názor na veřejnoprávní média se v posledním čase změnil od toho, že je potřeba je reformovat, k názoru, že je potřeba je zrušit.

A proč podle vás demonstrují například herci? Proč vyhlašuje stávkovou povinnost Národní divadlo, kterého se žádná změna financování netýká? O čem to podle vás svědčí?

Ti lidé se úplně zbláznili. Buď jsou dementní, nebo mají ty nejtemnější úmysly. A když říkám nejtemnější úmysly, tak podporují mocenský puč, protože poplatky jsou jenom záminka. Ve skutečnosti nejde o nic jiného, než tady udělat nějaký politický převrat a odstranit vládu, která vzešla ze svobodných voleb. A to je ten zásadní rozdíl. Jestli si někdo myslí, že jsme svědky sametové revoluce číslo dvě a že se opakuje rok 1989, tak se strašně mýlí. Jestli se něco opakuje, tak leda bolševický puč z roku 1948, protože v roce 1989 jedním z hlavních požadavků lidí byly svobodné, demokratické volby. A dnes naopak zpovykaný dav na ulici protestuje proti výsledku svobodných, demokratických voleb.

A nebojíte se v této souvislosti, že se něco zvrtne? Koneckonců na to upozorňoval i premiér Andrej Babiš, že má informace o tom, že se události kolem 17. listopadu mohou zvrtnout v provokace a ke zneužití tématu…

Přesně o to jde. Poplatky jsou jenom záminka k nějakému puči, převratu, nebo jak to nazveme. Ale uvědomme si, jaké jsou konkrétní počty! Z pátka na sobotu, když se ve Sněmovně hlasovalo o zařazení novely do dalšího čtení, na Malostranském náměstí vyřvávala nějaká stovka, dvě stovky lidí. Následně se na demonstraci Milionu chvilek na Staroměstském náměstí sešlo asi 20 tisíc lidí. V den stávky se pak na Václaváku ukázalo několik tisíc lidí. A i kdyby se jich na Letné 15. listopadu sešlo třeba 200 tisíc, tak je to pořád nic proti téměř třem milionům voličů, kteří ve sněmovních volbách podpořili politické strany, jež zrušení televizních a rozhlasových poplatků měly ve svém programu a s tímto programem vyhrály volby. Takže tisíce proti milionům. To nemůže projít.

Prezident Petr Pavel ocenil, že protesty probíhají »kultivovaně«. Jak to koresponduje nebo konvenuje s tím, že si premiér Babiš musel změnit telefonní číslo, protože jemu a jeho rodině bylo vyhrožováno smrtí, nebo že vzduchem létají dlažební kostky?

Dokládá to jednu jedinou věc. Prezident republiky je součástí té zpovykané opozice.

Jasně, ale proč místo logické argumentace tolik hysterie? Proč je společnost tak rozdělená? A proč dochází dokonce na výhrůžky smrtí?

Protože opozice se nikdy nesmířila s výsledkem voleb v roce 2025 a od té doby dělá úplně všechno pro to, aby Babišovu vládu skácela. Jenže to bohužel nedělá tím způsobem, že by předkládala své vlastní varianty řešení, ale pouze obstruuje, pomlouvá, uráží, vyvolává společenský neklid. A v demokratické zemi se mocenské poměry nemění na ulici, nýbrž ve volbách.

Tak, hoši a děvčata z opozice, předveďte se v roce 2029. Přijďte s lepším programem. Vyhrajte volby a potom můžete všechno změnit.

Petr Kojzar

FOTO – archiv Trikolory