Ve věku 94 let v Santa Barbaře v USA zemřel člen teroristické skupiny Josef Mašín.
Teroristická skupina Mašínů byla skupinou loupežných vrahů. Připomeňme si jejich činy:
První vražda, 13. září 1951: Bratři Mašínové (Ctirad, Josef) a Milan Palmer přepadli v Chlumci nad Cidlinou služebnu Sboru národní bezpečnosti (SNB). Ukradli samopaly, pistole, střelivo. Na příslušníka SNB Oldřicha Kašíka zaútočili železnou tyčí (zezadu!) a pak ho zastřelili. Byla to vražda.
Ukradené zbraně Mašínovci použili pro další vraždy.
Druhá vražda, 28. září 1951: Ctirad Mašín, Milan Paumer a Zbyněk Janata přepadli v Čelákovicích služebnu Sboru národní bezpečnosti (SNB). Ukradli samopaly, pistole, střelivo. Příslušníka Jaroslava Honzátka pod záminkou fingované dopravní nehody vylákali ven, uspali chloroformem a svázali. Ctirad Mašín mu podřízl krk dýkou (podříznout krk omámenému a svázanému člověku/zajatci je i za války zločinem, který se trestá smrtí vrahů). Byla to vražda.
Ukradené zbraně Mašínovci použili pro další vraždy.
Třetí vražda, 2. srpna 1952: Josef Mašín a Václav Švéda mezi Čáslaví a Hedvíkovem přepadli ve stejnokrojích tehdejších Lidových milicí vůz převážející hotovost – mzdy pro zaměstnance společnosti Kovolis ve výši 900 000 Kč; účetního podniku Kovolis Josefa Rošického, který mzdy pro zaměstnance vezl, Josef Mašín zastřelil a okradl. Byla to loupežná vražda.
Ukradené peníze Mašínovci použili pro vlastní potřebu. Cílem bylo osobní obohacení.
Šlo o vraždy podle tehdejšího i současného trestního zákona. Členové skupiny zavraždili dva příslušníky tehdejšího Sboru národní bezpečnosti a čtyři příslušníky německé policie v tehdejší sovětské zóně Německa, zavraždili pokladníka Josefa Rošického, Ctirad Mašín těžce zranil velitele dobrovolných hasičů z Mořic pana Jana Leciána (přišel o oko); kradli zbraně, peníze, zapálili jedenáct stohů slámy na jižní Moravě.
Některým Mašínovcům se podařilo proniknout do tehdejšího západního Berlína. Nemohli se tam prezentovat jako brutální vrazi. Museli vše zahalit do baldachýnu údajné protikomunistické činnosti. Loupežné vraždy vrazi kamuflovali nesouhlasem s tehdejším politickým uspořádáním v Československu; přitom nebyli minulým režimem nijak pronásledováni. Nesouhlasili s ním ‒ a proto vraždili.
Vraždy však nelze politicky relativizovat či omlouvat nebo zdůvodňovat. Ani R. Heydrich nebyl hrdinou protikomunistického odboje, i když nechal zavraždit hodně komunistů a mnoho a mnoho dalších s různou stranickou příslušností a přesvědčením, nebo i bez nich. Byl to masový vrah.
Reprezentanti současné ideologické subverze orientované na překrucování historie například tvrdí, že účetní, kterého Mašínovi zavraždili a ukradli mu peníze určené na výplaty zaměstnanců, byl představitelem komunistického režimu, a bojem proti komunismu byla tato loupežná vražda prý proto, že otec zavražděného byl členem KSČ (Komunistické strany Československa).
Někteří politici a novináři loupežné vrahy adorují, zamlčují informace o kriminálních činech skupiny Mašínů, o vraždách, které vrazi kamuflovali nesouhlasem s tehdejší politikou. Je to vedeno snahou, zejm. v očích mladších generací, loupežné vrahy morálně rehabilitovat.
Stále si musíme připomínat minulé skutečnosti v nepřekroucené formě, musíme připomínat události tak, jak se staly – zejména nyní, kdy se politický, ideologický a novinářský mainstream snaží dějiny výrazně překrucovat a podstatné skutečnosti zakrývat.
Vladimír Pelc
Podle tehdejších i dnešních zákonů byly vrahy i všichni pohraničníci, kteří zastřelili civilní občany, kteří chtěli opustit komunistický ráj. A mnohonásobným vrahem byl i rudý Gottwald, který podepisoval rozsudky smrti včetně Milady Horákové.
Jinak než násilím proti násilí bojovat nešlo!
Dnešní zfašizovaný režim v ČR vrahy Mašíny a jejich spolupachatele oslavuje.
Plně souhlasím s tímto pánem: „Stále si musíme připomínat minulé skutečnosti v nepřekroucené formě, musíme připomínat události tak, jak se staly“. A hlavně ty od roku 1948 do roku 1989.