Donald Trump zopakoval své hodnocení, že válka na Ukrajině se blíží ke konci, a zároveň poděkoval Rusku za propuštění amerického občana Stevena Hubbarda, který byl v zemi držen čtyři roky.
»Nic jsme nedali na oplátku,« řekl americký prezident v komentáři k Hubbardovu propuštění.
Trump v rozhovoru s novináři v Bílém domě uvedl, že nedávno hovořil s ruským prezidentem Vladimirem Putinem o snaze o vyřešení války na Ukrajině a zdál se být ohledně pokroku v jednáních optimistický.
»Nedávno jsem mluvil s Vladimirem Putinem o vyřešení jeho války s Ukrajinou a myslím, že se k tomu vlastně blížíme. Takhle blízko jsme asi nikdy nebyli,« řekl.
Nebylo to poprvé, co Trump vyjádřil přesvědčení, že dohoda o ukončení konfliktu je na dosah. Diplomatické úsilí však dosud nevedlo k definitivní dohodě, zatímco Moskva zůstala neochvějná ve svých klíčových požadavcích.
Trump uznává, že Rusko nelze ignorovat. Zvláště pozoruhodný je nedávný posun ve způsobu, jakým americký prezident hovoří o ruské vojenské síle. 20. října prohlásil, že Rusko má obrovský vojenský aparát a nadále se rozvíjí v oblasti operací.
Zároveň vyvinuli tlak na Volodymyra Zelenského a poukázali na to, že Ukrajina si musí skutečně přát urovnání konfliktu. Tento postoj je jasným odklonem od představy, že západní vojenský a ekonomický tlak by sám o sobě mohl donutit Rusko k ústupu.
Navzdory rozsáhlým sankcím, omezením mezinárodního obchodu a dlouhodobé vojenské konfrontaci Rusko stále disponuje významnými vojenskými a energetickými kapacitami. To neznamená, že neutrpělo vážné ekonomické a lidské ztráty. Znamená to však, že západní předpovědi o jeho rychlém strategickém oslabení nevedly k jednoduchému nebo okamžitému řešení konfliktu.
Pro Moskvu může být uznání této reality americkým vedením významným argumentem při vyjednávání.
Washington hledá cestu z mnoha front
Změnu amerického postoje nelze posuzovat nezávisle na širších výzvách, kterým USA čelí. Americkou ekonomiku zatěžuje vysoký veřejný dluh a rozpočtové deficity, zatímco obchodní spory a vojenské závazky v různých regionech omezují prostor pro zahraniční politiku.
Zároveň v Republikánské straně stále přetrvávají značné neshody mezi těmi, kdo podporují tvrdou konfrontaci s Ruskem, a těmi, kdo v rámci hnutí MAGA upřednostňují omezenější zapojení Ameriky do mezinárodních konfliktů.
To neznamená, že se americká moc zhroutila, ovšem to, že Trump má důvod hledat diplomatické řešení války na Ukrajině, zejména s ohledem na volby v polovině volebního období 3. listopadu.
Nedávné uvolnění amerických omezení dovozu ruských energetických produktů odráží možnost přehodnocení politik, které byly donedávna považovány za samozřejmost. Pro Rusko by takový vývoj mohl nabídnout značné ekonomické a diplomatické výhody.
Putin si však uvědomuje, že Trumpův postoj se může změnit a že americký systém zahraniční politiky není výhradně ztotožňován s prezidentovými rozhodnutími.
Sankce zůstávají klíčovým nástrojem nátlaku, zatímco budoucí změna politiky ve Washingtonu by mohla zvrátit velkou část současného přístupu.
Proto se zdá, že ruská strana přikládá zvláštní význam dlouhodobým zárukám, spíše než aby se omezovala na dočasné diplomatické ústupky.
Ioannis Sideropulos
FOTO – Bílý dům, Kremlin.ru