ETS od A do Z: Proč vznikl, kdo nakupuje povolenky, co tvoří cenu a kdo platí účet

Velký průvodce systémem ETS1 a ETS2: od Kjótského protokolu a ceny uhlíku až po dopad na domácnosti a politický spor o jeho budoucnost.

Obchodování s emisními povolenkami je jedním z hlavních nástrojů Evropské unie v boji proti změně klimatu. Má motivovat ke snižování emisí, zároveň ale ovlivňuje náklady průmyslu, ceny i zaměstnanost. S rozšířením systému o ETS2 se jeho dopady mohou promítnout také do každodenního života domácností – například do nákladů na vytápění a dopravu.

Co je emisní povolenka

Emisní povolenka je obchodovatelná jednotka, která v systému ETS pokrývá emise jedné tuny oxidu uhličitého, případně takové množství jiného skleníkového plynu, které má srovnatelný oteplovací účinek. Provozovatel zařízení zahrnutého do systému ETS musí za své ověřené emise odevzdat odpovídající počet povolenek. Emisní povolenka v systému ETS pokrývá jednu tunu CO₂ ekvivalentu (CO₂e). Současný systém ETS1 se vztahuje například na výrobu elektřiny a tepla, energeticky náročný průmysl, letectví a námořní dopravu.

Evropská unie nastaví celkový strop emisí pro zahrnuté činnosti. Firmy, které pod systém spadají, musejí každý rok odevzdat tolik povolenek, kolik odpovídá jejich ověřeným emisím. Povolenky mohou získat v aukci, v určitých případech část dostat bezplatně, nebo je koupit od jiného účastníka. Kdo vypustí méně emisí, může přebytečnou povolenku prodat. Kdo vypustí více, musí další dokoupit. Strop se v čase snižuje, takže celkové množství dostupných povolenek klesá.

Od Kjóta k ETS1

Kjótský protokol z roku 1997 zavedl mezinárodní cíle snižování emisí a umožnil využívat tržní mechanismy. Evropský systém ETS vznikl na základě směrnice z roku 2003 a obchodování začalo v lednu 2005. První fáze byla zkušební; od druhé fáze se systém překrýval s prvním závazkovým obdobím Kjótského protokolu.

Evropská komise uvádí, že emise ze zahrnutých energetických a průmyslových zařízení klesly od roku 2005 přibližně o polovinu. Tvrdí, že je to výsledek systému spolu s dalšími změnami v ekonomice, energetice a technologiích. Ovšem samotná časová souvislost neznamená, že každou část poklesu způsobily pouze povolenky – velkou roli hraje i modernizace průmyslu ve snaze o lepší a kvalitnější výrobu a vyšší konkurenceschopnost.

Jak vzniká cena

Cena povolenky se nestanovuje jedním úředním rozhodnutím. Vzniká na trhu: rozhoduje množství povolenek v oběhu a to, kolik jich potřebují firmy a další obchodníci. Nabídku ovlivňuje klesající emisní strop, aukční kalendář i rezerva tržní stability. Poptávku ovlivňuje průmyslová výroba, výroba elektřiny z uhlí či plynu, dostupnost obnovitelných zdrojů, počasí, ceny paliv a očekávání ohledně budoucích pravidel.

Obchodování s povolenkami je součástí EU ETS od jeho spuštění v roce 2005. Část povolenek se prodává v aukcích. Ty, které už byly vydány, mohou firmy a obchodníci dál nakupovat a prodávat na sekundárním trhu — na burze i mimo ni. Burza tedy cenu úředně neurčuje; umožňuje, aby se potkávaly nabídky prodávajících s poptávkou kupujících.

Cena je proto proměnlivá. Když je elektřina z uhlí ekonomicky výhodnější než z plynu, může se zvýšit poptávka po povolenkách, protože uhelná výroba vypouští více CO₂. Když roste výroba z obnovitelných zdrojů nebo klesá průmyslová produkce, může poptávka klesat. Ani vysoká cena sama o sobě neříká, kdo nakonec účet ponese: záleží na tom, zda a jak se náklady promítnou do cen elektřiny, paliv, dopravy a výrobků.

Povolenka není v právním smyslu totéž co daň. Ekonomicky ale vytváří cenu za vypouštění emisí. Výnos z aukce připadne státu nebo určeným evropským fondům; povolenka nakoupená později na sekundárním trhu může mít jiného prodávajícího.

Přirovnání pro rychlé pochopení: Představme si vstupenky na velký koncert, jejichž počet je omezený. Pořadatel určuje, kolik jich bude a kdy se začnou prodávat. Podobně EU stanoví množství povolenek a pravidla jejich uvádění na trh. Firmy je mohou koupit v aukci a později je prodat dál. Někdo obchoduje přímo na burze, jiný využije banku či jiného prostředníka, případně se na ceně dohodnou dvě firmy mezi sebou.

Když málo vstupenek potřebuje hodně zájemců, cena roste. Když zájem klesne, může klesnout i cena. Prodávající může nabídnout cenu, jakou chce, ale obchod nastane jen tehdy, když ji kupující přijme. Vy na koncert jít nemusíte. Firmy ale vyrábět potřebují — a pokud při tom vypouštějí emise, musejí buď koupit povolenky, nebo emise snížit.

Přirovnání má své meze: povolenka opravňuje k vypuštění jedné tuny CO₂e a její množství i pravidla obchodování určuje systém. V ETS1 navíc část průmyslu dostává některé povolenky bezplatně; u ETS2 se budou všechny prodávat v aukcích.

Skutečné dopady na evropský trh

EU stanovuje celkový emisní strop a postupně ho snižuje. Povolenek má ubývat, jejich cena má růst a firmy to má přimět k modernizaci a omezení emisí.

Jenže firmy nemohou modernizovat lusknutím prstu. Potřebují dostupné technologie, stabilní dodávky energie a peníze na změnu provozu. Evropská unie jim místo toho zdražuje výrobu a vystavuje je konkurenci podniků, které podobné náklady nést nemusí. Podpůrné fondy na modernizaci sice existují, samy o sobě ale neodstraňují rozdíl mezi náklady evropských firem a jejich konkurentů.

U elektřiny je ten rozdíl vidět jasně. I Evropská komise uvádí, že náklady na povolenky se promítají do cen elektřiny. Podle dat IEA platil v roce 2025 energeticky náročný průmysl v EU za elektřinu v průměru více než dvojnásobek ceny v USA a téměř o polovinu více než v Číně a Indii. ETS není jedinou příčinou tohoto rozdílu, ale dál zvyšuje náklady evropské výroby.

Firmy se podle toho rozhodují, kam umístí výrobu a nové investice. Když je provoz v Evropě výrazně dražší, část výroby a pracovních míst odchází za výhodnějšími podmínkami. Emise tím nezmizí — výroba se přesune jinam. Já proto považuji ETS za špatně nastavený nástroj: oslabuje evropský průmysl, aniž by zajistil, že se výroba a emise skutečně sníží v celosvětovém měřítku. Evropská komise sama označuje přesun výroby do zemí s mírnějšími emisními pravidly za riziko »úniku uhlíku«.

A jako by nákladů pro evropský průmysl nebylo dost, Evropská unie už schválila další rozšíření systému: ETS2. To se nově dotkne fosilních paliv používaných v silniční dopravě a při vytápění budov. Povolenky nebudou nakupovat domácnosti přímo, ale dodavatelé paliv. Jejich náklady se však mohou promítnout do cen benzinu, nafty, zemního plynu, uhlí nebo topného oleje — tedy do nákladů na cestu autem i na vytápění domácnosti. Elektřina už spadá pod ETS1; ETS2 má podle aktuálního harmonogramu plně fungovat od roku 2028.

Kam jdou peníze z ETS1

V roce 2024 vynesly aukce povolenek v systému EU ETS celkem 38,8 miliardy eur. Přímo do rozpočtů členských států směřovalo 24,4 miliardy eur; zbytek připadl evropským programům, zejména Inovačnímu a Modernizačnímu fondu a části Nástroje pro oživení a odolnost. Nejde tedy o neměnný poměr, který by se každý rok dělil stejně.

Pravidla ale určují, k čemu mají státy svůj výnos použít: od poloviny roku 2023 mají všechny příslušné výnosy — nebo odpovídající částku — směřovat na klimatická a energetická opatření. Patří sem například obnovitelné zdroje a elektrické sítě, úspory energie v budovách, čistší doprava, modernizace průmyslu nebo pomoc domácnostem při energetické transformaci. Výjimkou jsou mimo jiné kompenzace nepřímých nákladů elektřiny energeticky náročným firmám.

Pro představu o české části: v roce 2024 získala ČR z dražeb povolenek 16,57 miliardy korun. Ministerstvo životního prostředí uvádí výdaje či určené prostředky pro dopravu 9,63 miliardy, zemědělství 3,36 miliardy, životní prostředí 2,03 miliardy a průmysl 1,56 miliardy korun.

Na obchodování mohou vydělávat i soukromí hráči. Po aukci se povolenky dál prodávají na burze nebo mimo ni. Obchodník může vydělat, když povolenku prodá dráž, než ji koupil; může ale také prodělat. Banky a investiční firmy na trhu působí mimo jiné jako prostředníci. Výnos z dalšího prodeje připadne prodávajícímu, který na obchodu vydělá; zprostředkovatel si může účtovat poplatek či provizi. Nejde o nový příjem z aukce, který by automaticky dostal stát nebo evropské fondy.

Příchod ETS2 pro domácnosti a dopravce

ETS2 má tento princip rozšířit na emise ze spalování paliv v budovách, silniční dopravě a některých dalších odvětvích. Povinnost se bude vztahovat na dodavatele paliv, kteří budou povolenky odevzdávat za emise z paliv uvedených na trh; domácnosti si je samy kupovat ani odevzdávat nebudou. Náklady se ale mohou promítnout do cen paliv. Evropská komise nyní uvádí, že ETS2 bude plně fungovat od roku 2028.

Dopad nebude pro všechny stejný

Ve svých dřívějších článcích jsem ukazoval několik modelových příkladů. Při ceně povolenky 45 eur za tunu může auto s ročním nájezdem 15 tisíc kilometrů zdražit provoz asi o 6 tisíc korun. U plynem vytápěného domu jsem počítal s nárůstem až o 9 tisíc korun ročně a u domácnosti topící uhlím s částkou přibližně 10 až 16 tisíc. Při vyšší modelové ceně povolenky 78 eur už vycházel dopad na uhlím vytápěný dům téměř na 20 tisíc korun ročně.

Jsou to samostatné příklady, ne jeden univerzální účet. U domácnosti, která topí uhlím, používá plyn na vaření a ohřev vody a má dvě auta, se náklady skládají z více položek. Záleží na spotřebě každého paliva i na tom, kolik auta najedou. Právě proto samotný výpočet plynu nevystihuje zátěž rodiny, která je současně závislá na uhlí i silniční dopravě.

Evropská komise jeho zavedení obhajuje tím, že vytápění budov a silniční doprava musí rychleji snižovat emise a že cena uhlíku má lidi i firmy motivovat k úsporám a čistším technologiím. Systém má být plně zaveden v roce 2028.

Jenže účet za povolenky nebudou odevzdávat domácnosti přímo. Povinnost dopadne na dodavatele paliv a náklady se promítnou do cen, které platí koneční zákazníci. Nejvíc se to může dotknout lidí, kteří topí uhlím či plynem a jsou odkázaní na auto. Ale ve výsedku to ovlivní cenu veškerého zbožé kvůli dopravě a tedy i inflaci.

Pro ETS2 bude platit i stejný princip obchodování: povolenky se budou prodávat v aukcích a následně s nimi bude možné obchodovat na sekundárním trhu. EEX už od roku 2025 nabízí futures kontrakty navázané na budoucí povolenky ETS2. Jde o smlouvy pro budoucí dodání; první termín je prosinec 2027.

Proč ETS2 odmítám

Ani pdosavadní olitický odpor zatím nevedl ke zrušení systému. Některé státy žádají odklad nebo nové posouzení dopadů; na říjnovém summitu však zazněl požadavek na přezkum, nikoli rozhodnutí ETS2 zrušit. Komise dál počítá se zavedením v roce 2028.

A mezitím se už obchoduje s futures navázanými na budoucí cenu povolenek ETS2. Banky a investiční firmy tak mohou na pohybu cen vydělat, ale také prodělat. Samo o sobě to nedokazuje, že ovlivňují politická rozhodnutí. Přesto se ptám: proč bruselské vedení kolem Ursuly von der Leyen trvá na systému, jehož náklady ponesou lidé, zatímco finanční trh už se připravuje na obchodování s jeho cenou? Bankovní supi už krouží nad novým trhem — a já mám obavu, že hlas domácností je v Bruselu slyšet méně než hlas těch, kteří na povolenkách mohou vydělávat. Přitom právě občané jsou a měly by být vždy prioritou!

Ondřej Dostál, poslanec Evropského parlamentu