A málo poražených. A tak se vítězem voleb do Senátu prohlásila strana STAN. Je to do jisté míry pochopitelné, neboť tato strana získala 10 mandátů, což je nejvíc ze všech politických stran, které nyní kandidovaly do Senátu. Nicméně obhajovala 11 mandátů. Takže jeden mandát se jaksi ztratil cestou.
Nejsilnějším klubem v senátu tak zůstává i nadále senátní klub ODS s 30 senátory. Proto bude velmi pravděpodobně mít i nadále, podle dlouholetých zvyklostí, předsedu Senátu. Druhým největším klubem je právě již zmíněný STAN. Třetí, co do velikosti, zůstává i po těchto, pro něj zcela neúspěšných volbách, klub hnutí ANO, které ztratilo jeden mandát oproti předchozímu stavu, takže bude mít jen 14 senátorů. Za tímto hnutím následují, co do politické síly, s 12 mandáty lidovci.
Ale zastavme se právě u hnutí ANO. Struktura Senátu se tedy i po těchto volbách, které dopadly, jak to sám Andrej Babiš charakterizoval, pro hnutí ANO katastrofálně, nějak podstatně nezměnila. Nicméně většina pozorovatelů politického dění očekávala, že hnutí ANO, vzhledem k jeho stále mimořádně vysokým volebním preferencím na celostátní úrovni, které se pohybují kolem 30 %, může postoupit do druhého kola senátních voleb až s 18 adepty.
Tak to bylo obvyklé v časech, kdy takovýto balík preferencí měla ČSSD. Vždy z toho dokázala vytěžit zhruba dvě třetiny postupujících do finálové účasti z celkového počtu 27 možných. A pak v letech, kdy ČSSD měla stále takto vysoké preference, tedy v letech 2010 a 2012, dokázala vytěžit z těchto volebních termínů dvouciferný počet senátorů. To samozřejmě vůbec nehovořím o termínu senátních voleb v roce 2008, kdy ČSSD získala 23 mandátů z 27 možných. Byl to úkaz zvaný oranžové tsunami.
Proč hnutí ANO nedosáhlo výsledků voleb, které byly pro ČSSD charakteristické v letech 2010 a 2012, kdy také tato strana disponovala zhruba 30% podporou občanů ve volebních preferencích?
Těch důvodů je celá řada. Je to tím, že hnutí ANO je nyní hlavní vládní stranou. A že se tedy její voliči soustřeďují na jiný typ voleb, nežli jsou volby senátní.
Za druhé, něco se porouchalo ve vztahu mezi hnutím ANO a jeho voliči. Myslím, že vláda vedená ANO zvolila jako priority svého programu, které chtěla prosadit v prvním roce své existence, chybně. Je sice hezké, že vláda prosadila svojí verzi stavebního zákona, která umožní rychlejší povolování staveb všeho druhu, ale to běžného voliče tak nezajímá. Běžného voliče by spíše zajímalo zrušení poplatků za Českou televizi a Český rozhlas. I s ohledem na krátkost termínu pro legislativní proceduru, to ale nebylo možné. To ale běžný občan neví, že projednávání v legislativním procesu trvá až jeden rok. Tedy u středně konfrontačního zákona. Ale koalice měla toto riziko podstoupit, i kdyby prošel tento zákon pouze prvním čtením ve Sněmovně. Bylo potřeba vzbudit emoce na podporu hnutí.
ANO je centristickou stranu, ať se to komu líbí anebo nikoliv. Ale je složeno spíše z pravicově uvažujících lidí, jako takové se toto hnutí ale opírá především o bývalé voliče ČSSD a komunistické strany. Levicově se však někteří jeho představitelé prostě nechovají. Neumím si představit např. to, že by ministr práce, pokud by byl ze sociální demokracie, ať by to byl Zdeněk Škromach anebo Jana Maláčová, mluvil vážně na veřejnosti o možnosti zlikvidovat třídenní karenční dobu. To je hrubá politická chyba, která se dotýká života zaměstnanců se středními a nízkými příjmy. V očích části těchto občanů-voličů tak dostalo hnutí ANO nádech takové soft Fialovy vládní koalice.
Jistě je dost času na nápravu. Je potřeba si ale uvědomit, a to je věc vedoucích činitelů hnutí ANO, že jejich klientela se sestává především z lidí z nízkopříjmových a středněpříjmových skupin zaměstnanců, ale také důchodců. Pokud jde o důchody, ani tam se hnutí ANO zatím nemělo k tomu, aby zasáhlo do důchodové reformy, kterou slíbilo změnit. Vím, je na to relativně dost času, ale voliči to tak zřejmě neberou.
Stejně tak nechápu, proč Andrej Babiš v posledních dnech vyjadřoval velmi silnými slovy své výhrady k rozhodnutí amerického prezidenta Trumpa k omezení sankcí ve vztahu k Rusku. Pokud je to možná cesta k ukončení konfliktu na Ukrajině, nebyl bych tak striktní k našemu hlavnímu politickému a vojenskému spojenci. Ten teď bude prožívat možná (myslím tím D. Trumpa) nejtěžší chvíle své politické kariéry. A bude si dobře pamatovat, kdo jej podržel anebo kdo k němu byl alespoň v pozici příznivé neutrality. Právě v tomto přístupu může ANO hledat ztrátu třetiny voličů ve svých 13 volebních obvodech během jediného týdne. Tihle lidé chtějí ukončení zbytečné války a bezpečný život.
Chybou bylo také to, že ministerstvo financí před časem, i když bylo zřejmé, že nejasná situace v Perském zálivu v souvislosti s válkou mezi Spojenými státy a Íránem bude pokračovat, na čas přerušilo regulace cen motorové nafty a benzínu pro automobily. Zbytečně to zdražilo život českých motoristů, ale zasáhlo to nepříznivě také přepravní firmy, zemědělství a významnou část českého průmyslu.
Prostě, ne všechno se za třičtvrtě roku vládě podařilo. Varovné by mělo být pro hnutí ANO zejména to, že ve druhém kole senátních voleb, do kterého postupovalo 13 kandidátů hnutí ANO, nejenže nezvítězil ani jediný z nich, ale kandidáti hnutí dostali o zhruba třetinu méně hlasů nežli v prvním kole. Tedy, nekonala se ani žádná mobilizace voličů. Nevím, do jaké míry se na tom mohla podílet centrála ANO. A do jaké míry kandidáti hnutí. Ale možná, že Andrej Babiš měl v situaci, kdy hrozí volební katastrofa, omezit svůj pobyt na Evropské radě jen na jeden den. Myslím, že by to jeho voliči ocenili. Prostě, bylo možné jistě udělat více a udělalo se spíš méně nebo nic.
Jsem naopak rád, že někteří moji bývalí spolupracovníci z někdejší ČSSD obstáli velice dobře v komunálních volbách. Musím jmenovat jednak Jana Birkeho, který má opět velkou čáku na to, být starostou města Náchoda. Je to už několikáté volební období. On to prostě umí a nevyhýbá se osobní, kontaktní volební kampani. Stejně tak Lucie Orgoníková, která zvítězila v komunálních volbách v malém městě Přibyslavi na Vysočině, kde již několik let působí jako opoziční zastupitelka. Teď bude mít zřejmě příjemné rozhodování, jestli se stane starostkou anebo tuto pozici přepustí někomu jinému. Také u ní, jak jsem slyšel, velkou roli sehrála právě osobní, kontaktní volební kampaň.
A do třetice další z mých bývalých blízkých spolupracovníků, Jiří Šlégr, v čele kandidátky nezávislých ve městě, kde dlouhodobě žije. V Litvínově měla jeho kandidátka velmi slušný volební výsledek a vypadá to, že jeho volební strana povede město. Velmi jsem ocenil jeho osobní nasazení ve volební kampani, které spočívalo především v kontaktní kampani.
Tedy, jít mezi lidi, tak jak to bylo zvykem v bývalé ČSSD pod mým nebo předtím pod Zemanovým vedením. Ale co je pryč, je pryč. Někteří lidé, co se naučili, to jako když nyní našli.
Stejně tak jako Adam Rykala v současné ČSSD ve městě Orlová, kde byl rovněž úspěšný. Rovněž s kontaktní volební kampaní. Myslím, že naprostá většina kandidátů hnutí ANO, kteří postoupili do druhého kola senátních voleb, si myslela, že to přijde samo. Já bych očekával, že aspoň pět či šest z těch 13 postupujících do finále se prosadí a posílí senátní klub hnutí ANO. Nestalo se tak a uvidíme, jak se z tohoto svého debaklu v senátních volbách hnutí ANO poučí.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD