Běda nám!

Jak to vlastně je? Mají lidé paměť? Nemají, jsou ovcemi, které se nechají vést bez přemýšlení? I těmi, kteří před nedávnem propadli a mohli být rádi, že média je podržela, jinak by ztratili daleko víc? Ovce je stádní zvíře, nepřemýšlí. Jen se podřizuje pokynům a jde podle nich třeba i do záhuby.

Píši o Praze. O čem jiném…

Jde jistě o zjednodušený pohled, tedy na ovce. Ale pokud jde o lidi? Proč kauza Dozimetr, z níž profitovala strana STAN, neotřásla vědomím lidí? Vždyť přece peníze z ní získané směřovaly také do pokladny této strany? Jak to, že lidé zapomněli, že podpis tehdejšího předsedy STAN, ministra vnitra Rakušana, nám v budoucnu velmi zkomplikuje život, protože budeme muset přijímat i k nám arabsko-muslimské migranty? Je zcela smazán pokus poslance STAN Stanislava Polčáka vymámit osmimilionovou provizi ze státem uznaného odškodného za údajnou právní pomoc? Atd., atd.

Všechno je zapomenuto. Všechno. I neúspěšné období čtyřleté spoluvlády s ODS ad., které skončilo loni, propadem u voličů. »Those who cannot remember the past are condemned to repeat it.« (»Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu si ji zopakovat« – George Santayana).

Nevím, kdo bude novým Hlubočkem. Někdo jím zákonitě bude. Žádná superpravicová strana nemůže existovat, stejně kapitál jako takový, bez kauz. Je založen na právu silnějšího a mazanějšího a někdo to vždy při honbě o moc či peníze přežene. Jeho základem je individualismus, jenž nezná bratra, jde-li o zisk a profit na úkor druhého. Je doba lží a brýlí Mámení (Komenský – Labyrint světa…). Doba, kdy »Lidé jsou tak naivní, že rádi věří tomu, co chtějí slyšet (Machiavelli – Vladař). Předvolební sliby přece snesou vše. Slibuje se modré z nebe, i to, že Praha bude snad nejprvnějším městem světa (Praga primus civitas mundi).

A tak je voličům předkládáno, co chtějí slyšet, a oni odvrhnuvše bývalou zkušenost zase znovu jsou ochotni jít do pekel. Nedivme se proto jedné z posledních myšlenek velikého francouzského herce Alaina Delona: »Život už mi moc nepřináší. Už jsem všechno poznal a viděl. Především ale nenávidím tuto dobu, je mi z ní na zvracení. Někteří lidé se mi hnusí. Vše ovládá lež, všechno je překroucené. Lidé se navzájem nerespektují a nedrží slovo. Záleží jen na penězích.«

Neztotožňuji se plně s hercovými slovy. Berou naději. Věřím, že přijde čas a lidé, když po několikáté si spálí prsty, pochopí. Souhlasím s T. G. Masarykem a jeho slovy z nedávno otevřené závěti: »Lidé jsou rádi hloupí. Nedělejte jim to jednoduché.« Zatím nesjednocená, rozhádaná levice a středové strany mající v programu přece jen víc demokracie, než ti, kteří se demokraty nazývají, nejsou schopny si podat ruce a jít do toho opravdu společně. Na rozdíl od ortodoxních nebo na čistém individualismu založených stran bojechtivé pravice podporované naplno médii. Z toho těží nejen STAN, ale i další s nimi svázané politické subjekty. Na čas dokonce v některých místech vítězí.

Později, když však přijde na lámání chleba a někdo se zeptá, nebo má tendenci se zeptat, protože problémy a chyby už nelze omluvit, kdo je vinen, se mlčí nebo mlží. Politik se za svá rozhodnutí nevolá k odpovědnosti (viz Ivan Bartoš v případě zpackaného stavebního zákona…). Politik se přece jenom mýlil a volil špatné řešení. »…Kdo jiný než volič nese odpovědnost za všechno, co poslanec dělá a co hlasuje? Zločinec je volič!« (Louis Aragon – Basilejské zvony). A politik? »Já nic, já muzikant« (české rčení).

Běda však nám ostatním, kterým STAN apod. budou příští čtyři roky v hlavním městě vládnout.

Jaroslav Kojzar