Možná přijde i kouzelník 

(Ohlédnutí za vlasteneckým setkáním v Příčovech)

Je tomu již přes týden, tak snad ten odstup a nadhled by měl být již dostatečný.

Závěrem letošního setkání vlastenců v Příčovech hrála z reproduktorů znělka, známá z kdysi populární estrády Možná přijde i kouzelník. »Tak my už jdeme do finále a za všechno vážně dík. Zas přijdem a možná i kouzelník. Kdo tu byl jednou, příště se vrátí – s naší partou, rozehranou, na shledanou.«

Proto jsem si dovolil parafrázovat tímto satirickým humorným pořadem, jejž opět zařadila ČT mezi letní nostalgické retro návraty, i celé letošní příčovské setkání. Kdo si dobře vzpomíná na legendární scénky střídané s dnes již téměř kultovními vystoupeními zpěváků a tanečníků, jistě si vzpomene, že za postavou tzv. Autora (kterého v pořadu představoval Jiří Lábus) byl pod politickým podtextem schován Cenzor.

Skrytá politická a společenská satira se nám v této legendární zábavné estrádě dnes jeví až bizarně idylicky, s přidanou nostalgickou vzpomínkou na fakt, že ta normalizační pop kultura nás stále znovu a znovu dokáže oslovovat a bavit mnohdy víc než ta současná.

Ale zpět k Příčovům. Letošní setkání bylo prodchnuté poněkud jinou atmosférou, než ta setkání předchozí. Nejsem sám, kdo měl tento dojem.

Z původně vlastenecké akce »zdola«, jakési vlastenecké občanské společnosti, zaštiťované v předchozích letech bývalým prezidentem Milošem Zemanem, se letos stala akce (téměř PR) zaštítěná předsedou PS PČR, předsedou SPD Tomiem Okamurou.

Vlastenecká občanská společnost byla určitým způsobem nahrazena nynější vládnoucí strukturou. Mohlo se na první pohled jakoby zdát, že »teď již máme, co jsme chtěli«, avšak opak je pravdou. Co se vlastně s novou vládou v naší zemi fakticky změnilo?

Upřímně – trochu volněji se nám dnes dýchá. To je třeba ocenit. Jenže pouze tohle samo o sobě nestačí!

Změnila se snad výrazněji zahraniční politika České republiky? Přestali jsme zbrojit pro cizí války? Posunula se česká politika více nalevo? Skončila muniční iniciativa? Byly rehabilitovány oběti Fialovy kumpánie? Byly skutečně potrestány zločiny v kauzách Dozimetr či Bitcoin? A už vůbec nemluvím o absenci kritické sebereflexe předchozího Babišova covidismu!

Došlo k odsouzení »skutečných viníků«??? A co hlavně – oběti zpolitizované justice – jak došlo k napravení jim způsobených křivd?

Vždyť někteří odsouzení byli novodobými, předem danými soudními »odsudky« (to snad ani nelze nazývat rozsudky) uštváni až na samý konec své nejen profesní či občanské, ale přímo i fyzické existence. Jiní byli pro změnu »soudně drženi v šachu« podmínečným odsouzením coby »funkčně vydírajícím nástrojem občanského umlčení«.

Martina Bednářová, Josef Skála, Slávek Popelka… A mnozí další!!! Kde jsou satisfakce za jednoznačně politicky motivované rozsudky a celospolečenské odsudky??? Nějaká omluva? Konec mediální ostrakizace?

Tak nevím, pane Okamuro, jestli skutečně VLÁDA VĚCÍ NAŠICH se k českému člověku prostřednictvím VAŠÍ osoby již navrátila, jak by se mohlo, byť jen na okamžik, zdát z Vašeho (resp. kolem Vás soustředěného) fanklubu Vašich příznivců letos v Příčovech.

Já jsem mezi těmi vlastenci v Příčovech letos stál také. Ne tedy mezi fanoušky SPD, ale spíše mezi těmi »dezoláty«. Ostatně (snad s výjimkou jednoho ročníku, kdy jsem fyzicky chyběl, abych se nepotkal s agenty BIS) jako každý předchozí rok.

Veliké poděkování patří paní doktorce Alici Tomkové za organizaci této vznešené akce na romantickém zámečku v malebné středočeské vísce Příčovy. Fandím jí. Hlavně jí přeji, aby se už podařilo zámeček opravit.

Dále velký dík všem zúčastněným spolkům a také dík paní zpěvačce Zuzaně Stirské. Dík patří i letošní moderátorce Janě Turoňové a dále všem, kteří zajišťovali občerstvení, stánky, knížky.

A největší DÍK těm, kdo přijeli do Příčov z daleka, aby pomohli dobré věci!

Jen nevím, jestli se v Příčovech všichni ti vlastenci, kteří tam letos dorazili (a že někteří z minulých ročníků letos skutečně scházeli), cítili býti v roli rovnocenných vlastenců, tak jako tomu bylo např. na pražských demonstracích, na Václaváku na podzim 2022. Tam jsme tehdy opravdu tak nějak spontánně cítili, že jsme všichni na jedné lodi.

V letošních Příčovech jsem ten pocit neměl. Bylo to takové jiné – jak bych to vyjádřil – hodně okamurovské a svatoplukovské. Už to není o vlastenectví z ulice, už tam proniká jisté elitářství. Přizpůsobivost. Buď patříš do správné, oficiální struktury, nebo zůstáváš mimo.

Dnes mi to opět připomíná rozdělení na MY a ONI.

Kouzelník, který by narovnal a napravil vše, za co jsme stáli na Václaváku na podzim 2022, prostě ještě nepřišel.

Marek Adam