Ohře (někdy také Ohara, Oharka, německy Eger) je řeka pramenící v Německu a protékající severozápadem České republiky, levostranný přítok Labe, do kterého se vlévá u Litoměřic. Její tok je dlouhý 316 km, z toho 246,55 km se nachází na území České republiky. Povodí má rozlohu 5614 km², z toho 4601 km² v České republice.
Dolní část řeky Ohře se zformovala až během čtvrtohor. Původně Ohře tekla údolím dnešní řeky Bíliny. Názvy Ohře i Ohara patrně vzešly z jejího keltského pojmenování Agara (Ag znamená losos, Ara znamená tekoucí voda). Tomu odpovídá i její německý název Eger. Někdy se však význam keltského názvu Agara vykládá jako měsíční řeka. A ještě jiná teorie přisuzuje původnímu keltskému nebo předkeltskému jménu významy jako hbitost a bystrost.
Od svého pramene v Horních Francích na území Bavorska v Německu protéká Ohře německou částí Smrčin a u zaniklé osady Pomezná se dostává na české území. Řeka teče od západu k východu územím Karlovarského kraje. Po opuštění Smrčin protéká postupně geomorfologickými celky Chebskou pánví, Sokolovskou pánví, Slavkovským lesem a Doupovskými horami. Před obcí Okounov přitéká do Ústeckého kraje. Pod zámkem Klášterec nad Ohří, který se zrcadlí na hladině Ohře, pokračuje Ohře do Kadaně. Nad Kadaní plní řeka Ohře Vodní nádrž Kadaň, uvedenou do provozu roku 1972.
U okraje Kadaně opuští Doupovské hory a protéká Mosteckou pánví až k Postoloprtům. Za městem Dolnooharské tabuli až do Litoměřic, kde se vlévá do Labe.
Pod Kadaní protéká řeka ostrým zákrutem přírodní památkou Želinský meandr. Název meandru byl odvozen od starého slovanského pohřebiště Želiny. Voda Ohře plní vodní nádrž Nechranice, vybudovanou v letech 1966 až 1971. Nádrž s betonovou, 18 metrů vysokou hrází slouží k hydroenergetickým, průmyslovým a rekreačním účelům. Při levém břehu mezi vodní nádrží a areálem elektrárny Tušimice II se rozprostírá přírodní rezervace Běšický chochol.
Želinský meandr je přírodní památka a evropsky významná lokalita Natura 2000 východně od města Kadaň v okrese Chomutov. Předmětem ochrany je údolí řeky Ohře. Řeka je zde hluboce zaříznutá v údolí, ve kterém vytvořila skalnatý meandr, který představuje poslední ukázku původního charakteru řeky v jejím středním toku. V celém údolí je mimořádná druhová rozmanitost vlivem výrazně rozdílného působení různých ekologických faktorů. Vyskytují se zde různá přírodní stanoviště např. bahnité břehy řeky, evropská suchá vřesoviště nebo kontinentální opadavé křoviny, které obývá celá řada zvláště chráněných nebo ohrožených druhů rostlin a živočichů jako je okáč metlicový, přástevník mařinkový, užovka podplamatá nebo ještěrka zelená.
Mezi hrází vodní nádrže a Novým Sedlem se v terénu dochovaly pleistocenní meandry opuštěného koryta řeky. Na jejich březích vystupují sedimenty Mostecké pánve překryté říčními terasami. U vesnice Stroupeč na terasovitých stupních nachází další chráněné území, přírodní památka Stroupeč.
Krátce poté se již řeka přiblíží k městu Žatec, jímž protéká. Typickou siluetu města se nepodařilo poškodit ani výstavbou sídlišť pro horníky a přesídlence ze zaniklých vesnic. Řeka teče při jižním okraji Postoloprt a pokračuje směrem do Loun. Opouští Mosteckou pánev a dále již až do soutoku s Labem teče územím v Dolnooharské tabule.
Stroupeč je přírodní památka západně od obce Žiželice na východním a severním okraji obce Stroupeč v okrese Louny. Oblast spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Důvodem ochrany je uchování lokality s výskytem vzácných druhů teplomilného hmyzu, mj. českého endemitu válečka českého (Cylindromorphus bohemicus).
Míjí přírodní památku a současně významnou paleontologickou lokalitu Březno u Postoloprt. V Lounech, necelý jeden kilometr od pravého břehu Ohře, byl 14. července 1963 naražen geologickým vrtem v hloubce 1100 až 1200 metrů pramen Luna, který je významnou místní atrakcí. Pramen Luna je na povrch vyveden na několika místech a je celoročně dostupný.
Ohře pokračuje do Libochovic, u levého břehu řeky stojí barokní zámek Libochovice. Za městem na ř. km 22,3 začíná umělé rameno, 11 km dlouhý náhon Malá Ohře, které protéká Budyní nad Ohří a za městem se s původní řekou spojí v přírodní rezervaci Pístecký les.
Pístecký les patří mezi nejrozsáhlejší a nejzachovalejší lužní lesy dolního toku Ohře. Lesy vynikají mimořádně floristicky pestrým bylinným podrostem v časně jarním a jarním aspektu. Hojný je zde výskyt některých vzácných a zvláště chráněných rostlinných druhů (Scilla vindobonensis, Leucojum vernum). Na lokalitě se také vyskytuje početná populace druhu lesák rumělkový. Území je proto významné i z hlediska jeho ochrany. Dominantní složkou bioty je zřídka zaplavovaný tvrdý luh. Ve stromovém patře dominuje dub letní (Quercus robur), hojně je zastoupen jilm vaz (Ulmus laevis), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a topol černý (Populus nigra). V keřovém patře je mimo dřevin stromového patra hojně zastoupena střemcha obecná. V bylinném podrostu je charakteristický jarní květnatý aspekt s dymnivkou dutou, hluchavkou skvrnitou a dalšími druhy. Na velkých plochách rostou zvláště chráněné druhy: bledule jarní (Leucojum vernum) a ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis), vyskytuje se i kostival český (Symphytum bohemicum) a lilie zlatohlávek (Lilium martagon). Především ladoňka a bledule se zde vzhledem k optimálním podmínkám vyskytují hojně a přímo spoluvytváří barevný »jarní aspekt« lužního lesa. Na opukových, levobřežních výchozech rostou kozinec rakouský (Astragalus austriacus), plamének přímý (Clematis recta) a starček roketolistý (Senecio erucifolius). Tyto druhy jsou však vzácnější.
Na říčním kilometru 13,7 odbočuje z Ohře u jezu v Hostěnicích 4,8 km dlouhý Brozanský náhon pro pohon mlýna v Brozanech nad Ohří. Do Ohře se vrací v Doksanech u cukrovaru.
Přes východní okraj Bohušovic nad Ohří přitéká řeka do Terezína, kde se u pravého břehu řeky nachází Malá pevnost Terezín. Pokračuje k Litoměřicím a na jižním okraji města u Tyršova mostu se vlévá do Labe. Tady tratí Ohře své jméno.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora