České státní hymně něco chybí. Je sice krásná a popisuje krásy naší země, ale nezpívá se v ní nic o českém národu. Aktivista Václav Hrabák, lídr vlastenecké iniciativy Národní proud, to chce změnit. Jeho myšlenka se rychle šíří po sítích.
V neděli to bylo přesně 191 let, kdy měla ve Stavovském divadle premiéru hra Josefa Kajetána Tyla: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka. Hra se dočkala velmi vlažného přijetí obecenstva a bylo odehráno jen několik málo repríz. Ale z jedné písně, která ve hře zazněla, se stal celonárodní hit, který bořil žebříčky českých písní a dostal se na přední místo. »Tylovi se Škroupem se textem a hudbou této písně podařilo přesně zasáhnout srdce českého národa a rozvibrovat jeho duši. A přestože píseň vznikla v úplně jiné době, kdy český jazyk byl jazykem spíše prostého lidu a čeští obrozenci bojovali o jeho znovurozšíření i mezi českou smetánku, se srdcem českého národa vibruje až do dnešních dní,« uvádí Hrabák.
Upozorňuje však, že původní píseň Kde domov můj!? obsahovala dvě sloky, a v té druhé se o českém národu zpívalo. »A navíc o národu duchovně vyspělém, statečném a slavném. A to jsou přesně velmi důležité skutečnosti, které by ve státní hymně mely znít. A také proto si ji během 19. století český národ tak oblíbil. Důležitost hymny pro národní stát spočívá právě v posílení a identifikaci národního ducha. Z tohoto pohledu je druhá sloka mnohem důležitější než ta první. Proto je velmi pravděpodobné, že výběr pouze první sloky bez té druhé do hymny vznikajícího Československa nebyl náhodný. Mezi nejdůležitější státní symboly byla zařazena píseň, kterou český národ přirozeně za svou hymnu považoval, ale odstraněním druhé sloky byla její síla výrazně oslabena,« konstatuje Hrabák.
Okleštění bylo podle něj dotováno slovenskou částí, která celou hymnu o sílu národa doplňovala, i když jmenovitě národa slovenského. Nicméně energie celé hymny tím byla vyvážena. »Ale pak se stala další závažná věc, a to rozpad Československa a z naší společné hymny byla ta velmi energeticky důležitá část odstraněna a doteď má mnoho lidí pochopitelnou potřebu slovenskou část přidávat,« uvědomuje si Hrabák.
Podle něj zajímavé, že v roce 1992 se druhá sloka dostala do zákona ČR jako příloha, ale nestala se oficiální součástí hymny, a v roce 1998 byla ze zákona opět odstraněna. »Přitom by bylo celkem logické, že po rozpadu Československa, kdy se státní hymna podstatně zkrátila, mohla být prodloužena na dvouslokovou verzi tak jako slovenská. Je tak celkem jasně vidět, že jak aktéři v pozadí vzniku Československa, tak i aktéři v pozadí rozpadu Československa, neměli zájem na přílišném posílení ducha českého národa,« kritizuje Hrabák.
Podle něj lze tuto skutečnost změnit. »Pokud začneme druhou sloku šířit, učit se ji a zpívat ji na setkáních, vytvoříme z toho společenské téma. A to je předpoklad k tomu, aby se druhá sloka stala součástí státní hymny. A až se tak stane, posílí se tím velmi výrazně náš národní duch,« má jasno lídr Národního proudu, který stál mj. za iniciativami Zachraňme náš stát či Stávkový výbor.
(Jazyková poznámka: v původním textu je verš »duše outlé v těle čilém«, ale archaickému významu slova outlé ve smyslu čistoty odpovídá slovo současné »čisté«. Je to jediná změna oproti originálu.)
(pk)
Nejlepší by bylo stejně, abychom byli Československo 🙂 Ale Mečiar s Klausem to rozdělili na přání Havla.
To byla chtělo, aby to měli organizátoři podchycené i u politiků. A nejlépe u téhle garnitury, než je zase pod vlivem médií za 4 roky vystřídají ti bruselští zrádci názora.
Je fakt, že ta hymna je strašně krátká,
Druhou sloku? Klidně, ale musela by být složená moderním jazykem, neboť ta sloka,která k písni původní existuje je tak napsaná archaicky, že by se to nechytlo. To radši ponechte jen jednu sloku
Domnívám se, že ani současná hymna neodpovídá jazyku dnešní generace, přesto i ti, co jsou cool a free, ji nejen znají, ale mají rádi a když ji třeba zpívají na koncertech nebo na stadionech, tak jim běhá mráz po zádech.