Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa opět ukázala světu, že její obchodní politika je postavena na mylném předpokladu. Zatímco mantra „účtujeme jim, co oni nám“ může znít spravedlivě, zjevně ignoruje ekonomické reality.
Navzdory široké opozici Trump ve středu podepsal exekutivní příkaz o takzvaných „recipročních clech“, kterým uvaluje „minimální základní clo“ ve výši 10 procent a vyšší sazby na určité obchodní partnery.
Tím, že obchod proměňuje ve zjednodušenou hru na oplátku, Washington rozkládá globální obchodní systém založený na efektivitě, specializaci a vzájemném prospěchu a škodí jak americké ekonomice, tak celosvětové ekonomice.
Myšlenka recipročních cel je zvláště mylná. Princip komparativní výhody umožňuje zemím soustředit se na to, co dělají nejlépe, a obchodovat se zbytkem. Ignorování tohoto vede k ekonomickým neefektivitám.
Vezměme si jako příklad kávu. Spojené státy ji dovážejí bez cel, protože ji samy vyrábějí velmi málo. Brazílie, největší světový vývozce kávy, uvaluje na dovoz 9procentní clo. Pokud by Spojené státy toto clo zavedly, nezvýšilo by to americkou produkci kávy; jen by zvýšilo ceny pro spotřebitele a poškodilo byznys. Totéž platí pro nesčetné množství dalších produktů.
Stížnosti Trumpovy administrativy na cla ignorují historii. Na rozdíl od toho, co bylo libovolně uvaleno zahraničními vládami, byla zahraniční cla výsledkem náročných vyjednávání známých jako Kolo Uruguay, které formovalo moderní obchodní pravidla a stanovilo princip „nejvýhodnějšího národa“.
To znamená, že země uplatňují stejná cla na všechny obchodní partnery, místo aby cílily na konkrétní národ. Tvrdit, že tato cla jsou nespravedlivě zaměřena proti Spojeným státům, prostě neobstojí.
Během vyjednávání Kola Uruguay byl globální obchodní systém navržen tak, aby zohledňoval rozvojové mezery. Rozvíjejícím se ekonomikám byla povolena vyšší cla k podpoře průmyslu, zatímco pokročilé ekonomiky by těžily z nižších obchodních bariér, které podporují efektivitu a konkurenci. Srovnání této struktury nepomůže americkým firmám. Jen destabilizuje globální obchod tím, že vyvolá obchodní konflikty na celosvětové úrovni.
Ironií je, že nejjasnějšími oběťmi Trumpova protekcionismu jsou pravděpodobně sami Američané. Přes sliby o oživení výroby protekcionistická opatření zabetonovala neefektivitu a snížila konkurenceschopnost.
Čeho dosud Trumpova clo zaměřená obchodní politika dosáhla? Americký obchodní deficit se jen zhoršil, v roce 2024 vzrostl na 1,07 bilionu amerických dolarů z 870 miliard dolarů v roce 2018, kdy začala Trumpova obchodní válka. Výzkum Federální rezervní banky v New Yorku zjistil, že cla snížila ekonomickou pohodu USA o 3 procenta, čímž poškodila podniky a spotřebitele. Ocelářský průmysl, vlajková loď Trumpových cel, zaznamenal stagnaci úrovně zaměstnanosti. I v roce 2023 zůstala pracovní místa ve výrobě oceli pod úrovní z roku 2018.
Ještě horší je, že navzdory Trumpovu uvalení 25procentních cel na dovoz oceli v roce 2018 klesla produktivita v americkém ocelářském sektoru, měřeno výstupem na hodinu, o 32 procent za osm let. Americké firmy spotřebovávající ocel, které zaměstnávají 45krát více pracovníků než výrobci oceli, platí ocel přibližně o 75 procent dražší než jejich globální konkurenti, podle nedávné zprávy Rady pro zahraniční vztahy.
Washingtonská posedlost cly nejenže neobnovuje americké průmysly, ale také je posouvá zpět. Pro americké politiky je ještě znepokojující, že tento přístup riskuje, že Spojené státy zůstanou stranou, když se globální ekonomika bude bez Spojených států posouvat vpřed.
(Xinhua)