Buď emigruju, nebo si to hodím…

…ale v tomhle žít nechci. Ta groteskní demokracie, po listopadu 1989 doslova všudypřítomná za každým rohem, nabírá tak absurdních rozměrů, že už nejsou slučitelné s mým životem. Ač mám svůj věk a krom pár dovolených, které moc nevyhledávám, kór ty zahraniční, jsem mimo republiku nikdy více než 2-3 týdny v kuse nepobýval. Kdyby mně ovšem dneska někdo nabídl, abych dožil mimo rodnou zemi, resp. dožil normálně, asi bych nezaváhal ani na vteřinu. Mám však i sebevražedné sklony…

Dneska mě na Seznamu šlehnul do očí následující titulek: Zabíjet kapra na Vánoce? Svátek míru oslavujeme aktem násilí. A v textu jsem se kromě jiného dočetl i tuhle zhovadilost, která mně navedla k sepsání oné emigračně sebevražedné úvahy. Cituji doslova: »Starost o zvířata nelze považovat za ospravedlnění jejich zabíjení. Péče a následné zabití zvířete nejsou morálně slučitelné. Ve skutečnosti to jen ukazuje, že kapři nejsou respektováni jako cítící bytosti, ale pouze jako produkt určený ke konzumaci. Tato logika by byla absurdní: staráme se snad o psy nebo kočky, abychom je nakonec zabili? Zvířata si zaslouží péči a ochranu pro svůj vlastní život, ne proto, že se stanou součástí našich talířů.«

Chápete, co tím chci sdělit? Já prostě nechci mít s těmito blouznivci padělané demokracie nic společného. Nechci žít ve falešně ohleduplném prostředí, kde obyčejní důchodci pomalu umírají na podvýživu či na neléčené nemoci, poněvadž nemají peníze na lepšího doktora nebo účinnější léky, ovšem kapra, jenž byl odjakživa potravou a živého ho snít nelze, musím respektovat jako cítící bytost. Kurva a už dost. Táhněte někam. Já si kapra na rybářský lístek chytím sám a doma si ho klepnu paličkou a obalím v klasickém trojobalu a usmažím a nandám si k němu hromadu bramborového salátu s hodně vejci, než slepicím zašijete kloaku (prdelku), protože při vytlačování jim od bolesti vylézají oči z důlků a nikdo je nerespektuje coby cítící bytosti. Prostě jak se to tu odpradávna dělalo. Jak to dělali moji prarodiče i rodiče. Dobrou chuť, magoři.

Dušan Sedlák

PS: Uvažuji, že ty kapry klepnu radši dva, abych měl i na druhý den… Přežeru se k prasknutí.