Je až neuvěřitelné, jak kromě jiných hrůz užívá polistopadový establishment dvojího metru a jak usilovně se neustále vrací do doby před listopadem 1989, jen aby odvrátil pozornost od nemalých problémů aktuálních. Na webu Ministerstva vnitra ČR jsem se dočetl, že stát hodlá jednorázově odškodnit částkou 100 tisíc Kč tzv. oběti tzv. komunistické diktatury, které tehdejší režim takzvaně nutil k vystěhování.
Dříve než se začnu zabývat obsahem onoho zmíněného sdělení ministerstva vnitra (celé ho uvádíme níže), dovolte mi jednu zásadní poznámku k tomu dvojímu metru. Jako advokáta a v dané době i poslance PS PČR mě oslovovaly desítky lidí – včetně nejbližších pozůstalých po obětech divoké Havlovy amnestie z ledna 1990, žádající odškodnění. Řadě z nich jsem po právní stránce pomáhal s formulacemi, avšak ani v jednom případě na odškodnění nedosáhli. Těmto lidem bylo namnoze dokonce vyhrožováno, aby od podobných aktivit rychle upustili, nebo že… atd.
Teď k samotnému rozhodnutí vlády na návrh ministerstva vnitra. Žasnu, že s tím přichází právě nyní. Je už 35 let po listopadové inscenaci a jsme v čase, kdy státní kasu a její schodek státního rozpočtu provází neustále rostoucí zadlužování země. Podle ministra vnitra Rakušana se bude jednat zhruba o čtyři sta lidí, takže 400 x 100 000 = 40 000 000 Kč (slovy: čtyřicet miliónů korun). Řeknete si, že to je pro dvoubilionový státní rozpočet suma spíš mimo rozpoznání. Mimoto svědčí o tom, že zase proti režimu nebojovalo tolik lidí. Ano, vystěhování nabídl režim zejména těm, o kterých bylo známo, že za peníze ze zahraničí se snaží vytvářet dojem, že jsou tady lidé pronásledováni, např. za to, že si postaví na 1. máje stan na náměstí, kde má proběhnout oslava Svátku práce. A tak se ptám, jak je možné, že zatímco ministerstvo financí nám utahuje všechno možné i nemožné, najednou tu je volných 40 miliónů, které nejsou pro důchodce, matky samoživitelky a další občany, kteří se jakkoli ocitají v nouzi, často vinou právě Fialovy vlády. Na druhou stranu si říkám, bodejť by se ty peníze nenašly, když se jedná o špinění minulého režimu.
K celé této šarádě mohu jako právník sdělit jediné – vláda a hlavně ministerstvo vnitra bruslí s tímto odškodněním na hodně tenkém ledě. Z právního hlediska je děravější než obrana dnešní fotbalové Sparty… Formulace »psychické a fyzické týrání« je příliš obecná, a tudíž právně těžko u soudu bez politického zájmu relevantní.
Abych nebyl špatně pochopen, já netvrdím, že se v nějakých případech nic takové nedělo. Některými budu stejně odmítnut a opět to schytám, ale budiž, jsem zvyklý. Ale protože jsem seznámen s některými spisy a vím, že odmítnutí pasu bylo odůvodněno tím, že v zahraničí by prostředky za svou činnost nedostávali, tak bych rád, aby nejdříve ono »týrání« bylo jasně definováno. Z toho, co se píše v níže uvedeném textu ministerstva vnitra, usuzuji, že se bude jednat o odškodnění paušální. Tedy dostane ho v podstatě každý, kdo oznámí, že ho kdy nějaký důstojník Státní bezpečnosti či jiné složky vyzval k opuštění (vystěhování) ČSSR.
O nestrannosti správního řízení, které má jednotlivé žádosti posuzovat, mám své mínění a není valné. Víceméně si žadatel může vymyslet cokoli, protože v archivech to není dohledatelné a onen důstojník StB, který ho »vystěhovával«, již zřejmě nežije… – Tudíž, kdo dokáže, že je to pravda. A sto tisíc je sto tisíc. Ano, důchodců je nesrovnatelně více, ale pro ně tisícovka byla moc. Tady a teď se bavíme o částce stokrát vyšší, byť jen pro čtyři stovky lidí, jenže jde jako vždy o princip.
A když jde o princip, tak jen připomínám, že relevance postupu Fialovy vlády s mezinárodním právem je nulová nebo spíše záporná. Je nutno zdůraznit, že princip kolektivní viny je v právním státě nepřípustný, tím spíše, že je spojován s jakousi pokutou, sráženou opakovaně každý měsíc z důchodu, a to nejen bývalým funkcionářům, ale každému, kdo nedostal valorizaci. A k tomu je nelogickou pozoruhodností postup, kdy osoby, které se chopily vlády, de facto zavádějí jakýsi speciální institut »kolektivní zásluhovosti« spojený s finančním zvýhodněním zasloužilých.
JUDr. Vojtěch Filip
Úplné znění textu převzaté z oficiálního webu Ministerstva vnitra ČR
Oběti komunistické akce Asanace by od státu mohly získat jednorázové odškodné 100 tisíc korun
Lidé, které komunistická diktatura nutila v 70. a 80. letech psychickým a fyzickým týráním vystěhovat se trvale z Československa, by od státu mohli získat jednorázové odškodnění 100 tisíc korun. Návrh Ministerstva vnitra dnes, 27. listopadu 2024, schválila vláda.
Pokud návrh ministerstva vnitra na odškodnění obětí komunistické akce Asanace projde Poslaneckou sněmovnou a Senátem, mohly by oběti žádat o odškodné do konce roku 2026. Cílem je poskytnout ze státního rozpočtu odškodnění osobám, které byly v průběhu akce Asanace a dalších akcí s obdobným účelem nuceny Státní bezpečností k opuštění země, a alespoň do určité míry jim tak vykompenzovat způsobené příkoří. Pro odškodnění přitom není důležité, zda nátlaku na vystěhování podlehly, či nikoliv.
»Vyrovnání s komunistickou minulostí sice začalo hned po listopadu 89, stále jsou ale oblasti, kde vypořádání nebylo důsledné. Lidé, kteří museli snášet komunistickou perzekuci a nátlak k vystěhování, si za prožité příkoří odškodnění zaslouží,« vysvětluje ministr vnitra Vít Rakušan s tím, že dle odhadu by se o odškodné mohlo přihlásit až 400 osob.
Poškozené osoby se s žádostí o přiznání jednorázového odškodnění budou moci písemně obrátit na ministerstvo vnitra. Odškodnění bude 100 000 Kč na osobu a žádat budou moci pouze poškození, nikoliv jejich rodinní příslušníci. Žádosti se budou posuzovat ve správním řízení podle správního řádu a rozhodnutí bude přezkoumatelné v rámci správního soudnictví. Vláda také navrhuje, aby poslanci zákon schválili zrychleně v prvním čtení, aby oběti mohly žádat o odškodnění co nejdříve.
Akce Asanace
Celostátní akce Státní bezpečnosti »Asanace« začala na základě rozkazu z konce roku 1977 v roce 1978. Jejím cílem bylo donutit oponenty režimu, především signatáře Charty 77, k vystěhování z Československé socialistické republiky. Byly aktivně monitorovány a vytipovávány osoby, na které se akce zaměřila a které měly být podrobeny otevřené perzekuci a jiným formám nátlaku, a to vše za účelem dosažení jejich trvalého vystěhování z republiky.
Návrh resortu vnitra vychází z usnesení vlády z 21. srpna 2024, kde vláda vyjádřila vůli odškodnit osoby, které Státní bezpečnost nutila k vystěhování z ČSSR.
Adam Rözler, odbor komunikace Ministerstva vnitra ČR, 27. 11. 2024