Čím víc jdu do hloubky, tím jsem zděšenější, říká bojovník proti genderové výuce na školách Ladislav Kytka

Zakladatel spolku Budoucnost pro děti Ladislav Kytka nedávno uspořádal v Praze petiční akci a demonstraci proti generové výuce na školách. Hodně se poté psalo o násilí, které vyvolali zastánci LGBTQ+ i obyčejní provokatéři, a částečně tak i zanikl pravý důvod, proč se odpůrci genderové ideologie na Palmovce sešli. Je skutečně třeba bít na poplach? Je ohrožena tradiční rodina i fyzické a duševní zdraví našich dětí? O tom je dnešní rozhovor s Ladislavem Kytkou…

Proč jste vlastně zakládal spolek Budoucnost pro děti? Skutečně je jejich budoucnost nějakým způsobem ohrožena?

Je, naprosto. Jestli tady nebude válka, tak genderová ideologie je taková škodlivost, že na to může vymřít celá generace. Už teď je tím zkažená. Teď například řeším policistku, která má progresivně liberální názory. Ve své dvanáctileté holčičce spatřila transgendera, protože řešila určité psychické stavy, které jsou běžné, pubertální. Zkrátka se jí nelíbilo, že je třeba tlustá nebo taková maková – prostě měla pubertu. A maminka jí vnutila, že je transgender a dopadlo to tak, že už má blokátory puberty, je neplodná a má dvojitou mastektomii.

Tady vidíte, že pokud ztratíme jednu generaci, bude to tlačit do té další a na to můžeme jako lidstvo vymřít. Takže budoucnost dětí je skutečně ohrožena.

To, co jsem vám řekl, je čerstvý případ. A mám ještě jeden další. Třináctiletá holčička měla lesbický vztah. Ono to hodně postihuje dívky, ale na lesbickém zaměření by nebylo nic škodlivého. Proti gayům a lesbičkám vůbec nic nemám. Naopak to s nimi dokonce konzultuji a oni samotní mi říkají, že se jim nelíbí, co se děje…

Ale vracím se k tomu případu. Partnerka té holčičky se na ni vyprdla a řekla jí, že je málo chlapecká. Že by chtěla více mužské energie, což je samo o sobě zvláštní, když je lesbička, ale budiž. No a ta třináctiletá dívka na to reagovala tím, že se začala oblékat jako muž a kompenzovala to tím, že se z ní stal údajný transgender. Co vnímám jako špatné, je, že dostala podporu ve škole a ve svém okolí. Místo toho, aby si s ní rodina a kamarádi, nebo i psycholog, sedli a řekli jí »Buď hrdá na to, že jsi žena!« a podpořili její identitu v přírodním slova smyslu.

Každý jsme prošli pubertou a museli se vyrovnávat s hormonálními výkyvy. Jenže dnes se stává módním trendem, že se s nimi vyrovnávat nechci. No a tak se identifikuji jako »něco«. Už jsem zažil i čtrnáctiletého člověka, který se identifikoval jako kočka. Ano, on začal mňoukat. Je to případ z Mostu a tamní paní učitelka ho odmítla učit. Ostatně, co ho taky má učit, když jí neodpovídá a jenom mňouká. Můžeme se tomu zasmát a rád bych to i udělal, kdyby následkem toho nebylo, že rodič přišel do školy s tím, že není respektována identita jeho syna. Panu řediteli bylo vyhrožováno, že by se do toho mohla zapojit i nezisková organizace. Tak si pozval paní učitelku na kobereček s tím, že musí respektovat identitu svého žáka. Kde to jsme? Když to řeknu selským rozumem, rozmáhá se nám tu určitý trend, na který můžeme jako lidstvo dojet.

Na demonstraci proti genderové ideologii, kterou jste nedávno uspořádal před základní školou na pražské Palmovce, zaznělo varování před tzv. duhovou příručkou, která má zamířit do českých škol a vysvětlovat genderové pojmy. A jedním z nich je, že ten, kdo se staví proti LGBT, je označen za homofobního člověka. Jste homofobní?

Rozhodně nejsem homofobní. Dodávám, že duhová příručka zatím není závazným dokumentem, ale pracuje se na tom, aby závazná byla. Je to příručka pro vyučující, jak přispívat bezpečnému a zdravému klimatu v prostředí školy, například z hlediska prevence homofobní šikany.

A do rukou se vám dostává různé názvosloví, co je asexualita, bisexualita, gender a podobně. No a v téhle souvislosti se tam dočtete, že lidé, kteří uznávají jen dvě pohlaví, jsou homofobní. Takže ano, musím revidovat odpověď na vaši otázku. Podle této příručky jsem homofobní. Ano, můžeme to tak brát.

Jak tedy konkrétně vypadaly vaše poslední aktivity?

Já bych šel, dovolíte-li, úplně od počátku. Já jsem začal díky tomu, že jsem na kadaňském gymnáziu viděl, jak tam uspořádali takzvaný Happy Pride Day, kde dětem vysvětlovali názvosloví jako třeba queer nebo drag. To jsou ti transvestiti, muži, kteří se převlíkají za ženy. Dětem se vypráví pohádky, jako se to stalo v Brně, kde si četli o dvou homosexuálních tučňácích, kteří si adoptovali vajíčko. A mně pak volala maminka třináctileté Danielky, která po této akci řekla: »Maminko, už mi neříkej ‚Danielko‘, ale ‚Williame‘.« Tak jsem do té rodiny přišel a řekl: »Klid, nejdřív se zeptám.« Protože na jednu stranu, pokud je opravdu transgender, který se cítí v jiném těle, má to opravdu velmi těžké. Ten člověk si musí projít hormonální léčbou, tou tranzicí, a vždycky bude doživotním pacientem a nikdy to nevede ke štěstí dotyčného člověka – alespoň podle toho, co říkají oni sami. Takže jsem k ní přišel a říkám: »Ty se opravdu cítíš jako muž v ženském těle.« A ona na to: »Ne, my jsme tam měli hezký den a měli jsme si vybrat ty gendery. No, víš, já bych byla za pitomce, protože hetero už dneska, mami, není cool«. Ta věta mi stále zní v hlavě. A pochopil jsem, že to začíná být trendem. Ale škodlivým trendem, protože to poškozuje psychiku dětí.

Tak jsem se do toho vložil. Nejdřív informativně, kdy jsem si začal shánět příslušné dokumenty a studie. Přečetl jsem si krásnou knížku Abigail Shrierové Nevratné poškození. To vám doporučuji, tu by si měl přečíst opravdu každý. Tam najdete konkrétní data právě o tom, kolik je falešných diagnóz, jakým způsobem se to »trendově« tlačí a co to způsobuje s mladými lidmi.

De facto platí, že když nejste transgender do šesti let, kdy se vám tvoří vzorce myšlení – tam se to, i podle názorů psychologů, lehce pozná – pak máte drtivou procentuální jistotu, že ve věku teenagera je to už pouhá sociální konstrukce, nikoli diagnóza. A konkrétní případy ze zahraničí to potvrzují. Myslel jsem si – po své zkušenosti s Danielkou – že falešných diagnóz bude do 10 procent. Jaké nemilé překvapení pak bylo, když jsem zjistil, že kliniky jich hlásí 45 až 65 procent! A to se bavíme o Švédsku, Finsku, Americe, Kanadě, Británii, Německu. Protože tam už to nějakou dobu jede! Progresivisti to měli sofistikované na vysoké úrovni, ale už to také opouštějí, protože vidí skutečné následky. Například mediálně skloňovaná kauza v Británii, kde přeoperovali 9000 lidí a z toho 5 tisíc na ně hromadně podalo žalobu. V ten moment jsem si řekl, že s tím musím něco dělat. Začali se mi ozývat rodiče samotní, navíc mám jako otec vlastní zkušenost. Můj Matýsek je ve druhé třídě a v té samé škole učí osmáky paní učitelka, která jim říká, že ten, kdo kritizuje genderovou ideologii, je blbec a idiot. Mám tam kamarádku a ta mi prozradila, jak s tím její Kuba přišel domů. Měli na to téma udělat slohovou práci a on si s tím logicky nevěděl rady. A tak jsem si říkal, že musím navštívit paní ředitelku, jak to je. Začal jsem se pídit po ředitelích a zjišťovat, co se děje. Objel jsem i kolečko po psycholozích. Mnozí z nich jsou opravdu špičkou v oboru, ale někteří nechtějí mluvit. Bohužel. Jsem ale strašně rád, že jsme teď navázali spolupráci s paní doktorkou Klímovou, což je přední psychiatrička a psychoterapeutka, která s tímto tématem má také své zkušenosti. Chystáme spolu podcast, jakým způsobem se dá právě takhle manipulovat s mozkem dětí. A opravdu – psychologové i psychiatři mi říkají, že se tady bourá základ rodiny, což je pro děcka klíčové místo a záchytný bod, který je strašně důležitý pro další vývoj v jejich životě.

A takže čím víc jdu do hloubky, tím jsem zděšenější, protože zjišťuji hrozné informace. Ty nesmysly už totiž na našich školách jsou!

Nechci říkat, že v plném proudu, protože zatím je nadpoloviční většina ředitelů i pedagogů proti tomu. Druhá otázka je, že k tomu budou nuceni. A oni i nuceni jsou! Zářným příkladem je ředitel 8. základní školy v Mostě Roman Ziegler. Ten nutil učitelku biologie, která má 33letou praxi a svůj obor vystudovaný na Karlově univerzitě, že se musí vzdát faktu biologického dvoupohlaví. A když mu řekla, že to je blbost, vzal si na pomoc paní zástupkyni, která byla také velmi progresivní. Já jsem se s oběma bavil. A oni vysvětlili, že budou muset zapracovat na osobnosti paní učitelky. Načež podala výpověď. Až potom se dostala ke mně, protože do té doby pan Ziegler zakázal učitelům kontaktovat se se mnou.

Ministr školství Mikuláš Bek se v letošním roce nechal slyšet, že do školních lavic patří výuka LGBTQ+. Jak si tento postoj šéfa resortu vysvětlujete?

On je svým způsobem v kleštích. Je tady totiž vytvářen tlak z Bruselu a od neziskových organizací, které lobbují za genderové ideologie do škol. On je to mimochodem výborný byznys! U tranzicí a hormonální léčby se pohybujeme v řádu miliard eur. To už jsou zajímavá čísla, to jistě uznáte.

Takže je podle vás pes zakopán právě v penězích pro neziskovky? Tam se dá hledat počátek LGBTQ+ a všeho, co se kolem tohoto tématu děje?

Když pojedeme cestou peněz, pak ano. Ale úplný počátek je jinde. Bavil jsem se o tom se Zdeňkem Chytrou, který byl v OSN a diskutoval tam s feministickými spolky, které s námi ještě mluvit smějí, protože ještě mají alespoň nějakou svobodu slova a demokracii. A dozvěděli jsme se od nich, že prapůvodním cílem je ovládání lidí. V momentě, kdy rozbijete konstrukt rodiny, tak vám zbyde samostatný jedinec bez kritického myšlení, který bude uznávat jakoukoliv autoritu. Čili cokoliv mu řeknete, to pro něj bude svaté. Bude kývat na cokoli, co uslyší z televize. Trendem je zkrátka prosadit jedince, který bude lépe manipulovatelný. A samozřejmě, že pokud se na tom vydělá, bude jedině dobře. Ovšem druhá věc je, že lidé, kteří chtějí svět ovládat, nemají málo peněz. Ti naopak celou tu mašinérii financují a platí ty ostatní. A to jsou takoví pěšáci. Ministr Bek je jedním z nich. Je otázka, jestli je pedagogem. Nechápu, proč by měl toto s čistým svědomím a s pohledem na sebe do zrcadla prosadit ve školních osnovách. Ubližuje to dětem a já mluvím jako rodič, který má dvě děti. Setkávám se potom už třeba i s tím, že třináctiletá dívka se pokusila o sebevraždu, další děcka končí v psychiatrických léčebnách, kam byla vehnána. A to už vůbec nemluvím o případu Daniela Blacka, který prošel tranzicí, je obřezaný a chtěl by to vzít zpátky, jenže je to nevratné. To je jasný důkaz, že nic takového do školství nepatří. Je to jenom výdobytek určitých neziskových organizací. A když se bavím s komunitou homosexuálů a lesbiček, oni sami to tvrdí také. Mám kamaráda-gaye, který říkal, že rozlišuje mezi homosexuálem a buzerantem, když už to takhle musím říci. A tak se ptám: »Vysvětlíš mi to?« No, je to jednoduché – buzerant je ten, který vyjde v rámci Prague Pride ven a ukazuje tam nějaké své úchylky. Kdežto homosexuál, to je sexuální orientace. Má svého partnera doma a v lidu s ním žije. A to nám vůbec nevadí! Možná se neshodneme na manželství pro všechny, protože institut manželství je něco posvátného, ale chápu, že by se jim možná mohla zlepšit práva například v tom, že když přijdou do nemocnice, tak by partner mohl o tom druhém všechno vědět. Na druhou stranu – už dnes si tam každý z nás může zadat kontaktní osobu.

Ale to odbočuji. Jako problém vidím to, co už jsem jednou zmiňoval – že se ke genderové problematice přistupuje jako k módnímu trendu. Tak se podívejte na Eurovizi, kde vyhraje nebinární postava. My se takhle postupně dostáváme k tomu, že by evropská civilizace na to, aby přežila, měla mít 2,8 dítěte na pár. Nemá. U nás v republice je to 1,6. My postupně vymíráme a ještě si do toho házíme klacky pod nohy právě touto ideologií.

Co tedy připravujete dál? Jaké budou vaše další kroky?

Udělal jsem pro rodiče žádost o vyjmutí dětí z výuky té ideologie na školách, protože zákony České republiky nám stanovují, že máme právo jako rodiče zasahovat do výchovy. Ustanovuje nám to i Ústava, konkrétně článek 32 Listiny základních práv a svobod.

Momentálně nastává právní boj, ministerstvo nám odeslalo nějakou unifikovanou odpověď, kterou jsme právně rozbili a teď si s námi hrají ve smyslu »Tak nám povězte, co vlastně obsahuje genderová ideologie a co je to LGBT«. Jako kdyby to nevěděli, když to přitom sami chtějí cpát dětem do hlav! Tak jsme na tu hru přistoupili, ale bude to trošičku otočené. Budeme tvrdit, že když tedy oni nevědí, co to je, v tom případě se to nesmí představovat dětem ve školách. Čili uchopíme hozenou rukavici s tím, že budeme dbát na to, aby na základě žaloby, kterou sestavujeme – a budou dvě – soud jasně konstatoval, že nic, co není v rámcových školních programech, nesmí být dáváno dětem do hlav a nebudou se o tom učit. Pokud by tam byly navíc nějaké filmy a podobné věci, pak bude platit ta žádost o vyjmutí z výuky a ta je zcela legitimní a opřená o Ústavu.

A v případě, že se ty nesmysly budou snažit dostat do osnov, do rámcových vzdělávacích programů, tak to budeme chtít rozporovat a připomínkovat, protože školský zákon nám hovoří o tom, že nový rámcový vzdělávací program musí být opřený o aktuální vědecká data. No to jsem zvědavý, jak to tady chtějí prokázat! To není exaktní věda. Takže bych moc rád, aby mi předložili nějaké studie nebo konkrétní data, na základě nichž by mohli určit tento vzdělávací program a tlačit to do našich dětí. Protože v tom případě já mám množství studií, které prokazují škodlivost této ideologie, a to chci propagovat u ministerstva školství, aby se tím zabývalo jako připomínkou, protože momentálně, když to tam máme v připomínkovém řízení, tak oni to neakceptují. Čili já budu rozporovat tento vzdělávací program a budu vlastně chtít vědět, na základě čeho ho budou chtít akreditovat. Hodlám to medializovat a šířit mezi co největší počet rodičů, aby o tomto nebezpečí věděli. Tudíž plánujeme sérii přednášek a natáčíme informační videa spojená s marketingem, kdy chceme, aby se informace dostaly k širší veřejnosti, protože mnozí rodiče si stále myslí, že jich se to netýká.

A důležitá je i politická rovina, bez níž to nepůjde. Chceme změnit školský zákon, aby se do něj přesně zaneslo, že jakékoliv ideologie, které by měly poškozující charakter, a to buď na psychiku, nebo na fyzično dítěte, nesmí do školy. Tam se snažím pospojovat politické strany. Zatím opoziční, protože čtyřapůlkoalice na to nereflektuje. A tady mně vždycky vyvstává v hlavě otázka, proč proti tomu není KDU-ČSL. Asi se cítí součástí koalice a jde jim o křesla, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Petr Kojzar

FOTO – archiv Ladislava Kytky, autor a Facebook