17. listopad – dvě dobová svědectví

Dnes se nechci vracet k samotnému datu, kdy začínal převrat, jenž se v řeči vítězů nazývá »sametová revoluce«, ale na dvou dobových dokumentech se chci vrátit k důsledkům, jež mají začátek v tomto dni. Samotné datum jsem prožil v Berlíně, kam jsem byl tehdy pozván spřátelenými novinami. Když jsem druhý den vystoupil z vlaku na Wilsonově náměstí, vítal mě klid probouzejícího města. Jenže to jsem nevěděl, že nastalo »ticho před bouří«. V dnešním komentáři bych se proto věnoval právě tomu, co přišlo. Využiji k tomu dva dávno napsané nebo vyslovené názory, z nichž se staly dokumenty doby. Sdělí všechno za mě…

První vyšel v Rudém právu 25. listopadu

Jediný představitel?

Ve čtvrtek, jak oznámilo Svobodné Slovo, ve svém vystoupení na Václavském náměstí Václav Havel řekl, že Občanské fórum, jež vzniklo počátkem tohoto týdne z různých opozičních skupin, »je dnes jediným faktickým představitelem jediné vůle«. Dovoluji si o tom pochybovat. Jaké jediné vůle? Jakým právem mluví jménem stovek a tisíců pracujících, kteří zastávají svá stanoviska, volají po klidu a stavějí se proti vyhlášení generální stávky, jež jenom může znamenat hospodářské ztráty? Cítí se snad už být pánem této země? Odepsat všechny stoupence socialismu u nás? Říká, že přijímá návrhy těch či oněch ekonomů, jak naši zem vyvést ze stávajícího systému do »demokracie, svobody, plurality«. O jakou demokracii a svobodu jde, se zatím nehovoří.

Je k tomu důvod. Havlem požadovaná práva totiž budou znamenat i umožnění vykořisťování jedněch druhými, což oklestí jím vyhlašovaná jiná práva. Že zítra, pozítří, za rok sem přijdou se svými požadavky nejen naši bývalí majetníci továren, bank, filmových ateliérů a jejich potomci, ale i Mannesmannové, následníci firmy Sellier a Bellot a pak třeba i sudeťáci.

Souhlasí s tím většina lidí u nás? Sotva. Za jako »jedinou vůli« a »jeho jediné faktické představitele« tedy Václav Havel mluví?

Přiznávám. Tento článeček jsem tehdy napsal já a byl to můj poslední podepsaný v Rudém právu, které se ještě nazývalo Rudé. Zdálo se, že vyvolám duchy, že lžu, že narušuji klidný vývoj naší země, která začne směřovat od totality k demokracii. Václav Havel, po několika týdnech zvolený prezident dokonce i poslanci KSČ, nic podobného přece nechce prosazovat. Vždyť přísahal na socialistickou ústavu, z níž byla vyňata pouze pasáž o »vedoucí úloze KSČ«. On sám nám všem přece slíbil prosperitu, rovnost mezi lidmi, stejná práva pro všechny, to, že nikdy do žádného vojenského paktu už nepůjdeme. Punktum!

(Poznámka na okraj: Mimo jiné za tato slova, v nichž jsem se dotkl guru listopadového převratu, mé články, i když by byly třeba o přírodních krásách jižních Čech, se nikdo několik let neodvážil publikovat).

Jenže… a jsme u druhého dokumentu

Jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást… Už tenkrát se říkalo: Nejlepší by bylo zhasnout, ať si to šikovnější rozeberou… Poznali jsme, že česká privatizační cesta nemůže být čistá, protože tady není nikdo, kdo vyndá dvě miliardy a něco si koupí. A třetí cesta byla nechat banky půjčit úvěry, které se nesplatily…

Musela se vytvořit třída bohatých, střední stav a třída chudých. Tak jako v každé demokratické společnosti. Takže to nešlo udělat jinak. Je tudíž nanejvýš logické, že vrstva bohatých se musela někde rekrutovat.

A tak se to vymyslelo tak, že to byli šikovní z okruhu známých a přátel tehdejší vlády ODS, ODA a OH. Kdo jiný?

Výšepublikovaná slova vyslovil pro Hospodářské noviny v březnu 2013 poslední předseda vlády ČSFR Jan Stráský, v době těsně polistopadové jedna z vůdčích postav Občanského fóra, jež se o něco později přetvořilo v Občanskou demokratickou stranu, dřívější člen KSČ.

Co dodat? Snad jen jednu myšlenku, kterou pro Převrat II napsala dcera spisovatele Jana Procházky a partnerka Ludvíka Vaculíka, spisovatelka a chartistka Lenka Procházková:

Po Velkém Listopadu se o solidaritě (a poslušnosti) přestalo mluvit, všichni jsme byli ujišťováni, že jsme na startovní čáře. Akorát, že někteří vyběhli pěšky a jiní měli předjednané spřežení. Mnozí z nás si ale ani nevšimli, že probíhá nějaký závod a pochopili to až tehdy, když skončil a jejich závod (továrna atd.) ukončil provoz. Nebo se změnil v kolečko zařazené do soukolí řízeného ze zahraničí. Při kácení lesa samozřejmě létají třísky. Jenomže kácet zdravý les udržovaný dvěma generacemi není z hlediska celku (natož třísek) žádným vítězstvím.

Jaroslav Kojzar