Předčasnými parlamentními volbami 4. července 2024 skončila po 14 letech vláda britské konzervativní strany ve Velké Británii. Na jejím začátku byl premiér David Cameron, který v květnu 2010 ve volbách porazil tehdy vládnoucí labouristy v čele s Gordonem Brownem, jenž krátce před tím nahradil beznadějně zkompromitovaného, prolhaného a krvavého Tonny Blaira, nechvalně známého při organizování invaze americko britských vojsk do Afghánistánu v říjnu 2001 a do Iráku v březnu 2003. Potoky krve Afghánců a Iráčanů prý nestály za řeč (že by Blairova levicová politika?), ve Velké Británii a v USA se počítají pouze zabití vojáci těchto států. Že ani snad dva milionů zabitých Afgánců a Iráčanů nevedlo k pacifikaci obou zemí, byla jen malá vada na kráse. To víte, pomsta v Afghánistánu je svatá a nic na tom nemůže změnit ani hora nejasností kolem obludného atentátu na budovy WTO v New Yorku z 11. září 2001, a ropa také v Iráku tolik voní, resp. ani náhodou nesmrdí.
Od 11. května 2010 do 13. července 2016 britskou vládu vedl konzervativec David Cameron. Vedl si poněkud asociálně a rovněž krvavě. Obludný útok na nejrozvinutější africký stát Libyi rozpoutal sice v březnu 2011 francouzský prezident Nicolas Sarkozy, ale když se ukázalo, že Francie na Libyi nestačí, USA, Británie, Itálie, Norsko a další státy NATO se rychle připojily. Kdo měl v NATO útočná letadla a střely, ničil Libyi ze všech sil a nevyvedlo ho z míry ani varování libyjského vůdce M. Kaddáfího, že tak otevírají cestu převážně muslimským migrantům do Evropy.
Boj s migrací
V boji s nelegální migrací si Cameron vedl špatně. Je pravda, že v situaci, kdy vedení EU zavíralo obě oči a snažilo se z Frontexu, organizace na ochranu vnějších hranic EU, udělat taxislužbu pro migranty, to nebylo snadné, byť Británie byla chráněna kanálem La Manche. 624 tisíc převážně muslimských nelegálních migrantů v roce 2014 jen do Británie je opravdu hodně. Následky v podobě rostoucí kriminality (zákaz vlastnit nože, přijatý ve Velké Británii v roce 2016, protože jimi islamisté napadají britské občany, ukazuje míru zoufalství britských vládců z nezvládnuté, převážně muslimské migrace), sílící islamizace včetně ovládnutí radnic velkých britských měst umírněnými muslimy ad. na sebe nenechaly dlouho čekat. Přitom všechny potenciální syrské migranty do Německa pozvala tamní kancléřka až na konci srpna 2015.
Do čela kritiky selhání vládní politiky migrace a promigrační politiky EU se postavil britský europoslanec Nigel Farage. Přiměl premiéra Camerona k předvolebnímu slibu uspořádat po volbách 2015 referendum o setrvání Velké Británie v EU. Premiér Cameron se později snažil ze slibu vyvléci, ale prý to nešlo. Referendum o vystoupení Velké Británie z EU se uskutečnilo 23. června 2016. Většina 51,9 % hlasů voličů rozhodla o vystoupení Velké Británie z EU. Následné vystupování Velké Británie z EU bylo v důsledku obstrukcí vedení EU a nerozhodnosti britské premiérky Mayové nekonečné. Teprve po její rezignaci 24. července 2019 a vítězství konzervativců pod vedením Borise Johnsona v předčasných parlamentních volbách, především na základě slibu dovést brexit rychle do cíle, se daly věci do pohybu a Velká Británie k 31. lednu 2020 opustila EU.
Skotsko, jehož autonomní vládu tvořila Skotská národní strana, se následně pokoušelo vystoupit z Velké Británie, vrátit se do EU a přijmout euro, ale Londýn jej nepustil. Že by to byla sociálně ekonomická katastrofa pro Skotsko, skotské separatisty nezajímalo.
Říše, nad níž Slunce nezapadá?
Zdá se, že úsilí o brexit britské elity vyčerpal. Je pravda, že vedení EU a z členských států zejména sousední Francie se za brexit tvrdě mstily, ekonomická a migrační válka běžela na plné obrátky. Přesto Británie zrevidovala stupidní migrantskou legislativu z dob členství v EU a přijala nezbytné zákony k ochraně britského území před nelegální migrací. Pravda, Francie vysílala další a další čluny s migranty, které se ocitaly v těžké situaci. Sem tam se nějaký potopil i s osazenstvem. Docházelo k bitkám na trajektech i v tunelu pod Lamanšským průlivem. Mezi námi imperialisty…
Jinak se zdálo, že vládnoucí britští konzervativci nevědí, co dál. Premiér Johnson zřejmě nabyl dojmu, že Británie je volná jako pták a že je říší, nad kterou Slunce nezapadá. Že to už dávno není pravda? Prý nevadí. S USA a Austrálií založil nový vojenský pakt ANSUS.
Hned po vystoupení z EU Británii ze snu probudila pandemie nového druhu coronaviru SARS-VoV-19. Také britský stát zde selhal a je otázkou, zda by to bylo lepší, kdyby v Británii vládla opozice.
Vojska britských žoldnéřů na rozdíl od českých nebo slovenských nezvládla ústup z Afghánistánu. Svobodný demokratický režim v Afghánistánu, budovaný na hromadách zabitých Afghánců a vysoké materiální pomoci, měl vydržet léta, ale s odchodem okupantů se zhroutil jak domeček z karet. Jednotky afghánské armády se vesměs vzdávaly Talibáncům. Tak se stalo, že Talibánci byli v Kábulu již 15. srpna 2021, takže zbylí zahraniční žoldáci museli absolvovat potupnou uličku na Kábulské letiště, o množství zanechané výzbroje nemluvě.
Podpora Ukrajiny
24. února 2022 začala ruská »Speciální vojenská operace« na Ukrajině. Západ se pod vedením USA takřka jako jeden muž postavil za banderovskou Ukrajinu, evropská část Západu přijala postupně 14 balíčků sankcí proti Rusku, fakticky sankcí proti evropským státům, ve velkém Ukrajinu vyzbrojoval svou zastaralou výzbrojí, ale tím především zvětšoval zkázu Ukrajiny. Když byly v březnu 2022 v Istanbulu sjednány mezi Ruskem a Ukrajinou zásady urovnání válečného konfliktu, vyrazil britský premiér Johnson do Kyjeva a přiměl tamního prezidenta Wolodymyra Zelenského a spol. pokračovat ve válce s tím, že Rusko porazí a zničí. Hodně, hodně se přepočítali. Podpora do mrtě zkorumpované Ukrajiny stála a stojí Západ obrovské peníze, Západ se ekonomicky těžce vyčerpává, v první řadě jeho evropské státy. V Rusku v důsledku zběsilého západního embargování ekonomika výrazně posiluje.
6. září 2022 Johnson odstoupil z funkce premiéra a vládu převzala Liz Trussová. Chaos v řízení Británie se ještě zvětšil. V rámci svaté války proti Rusku se vzápětí zapletla do teroristické akce zničení plynovodů Nord Stream. Ruská rozvědka v této souvislosti zachytila její nešifrovanou zprávu do Washingtonu, že (krátce po akci) »je hotovo« (Nord Stream je zničen), takže se již 25. října 2022 se svou funkcí premiérky Velké Británie musela rozloučit. Britským premiérem se stal velkopodnikatel – Ind – Rishi Sunak. Zběsile pokračoval v podpoře Ukrajiny. Británii tak tvrdě vyčerpával. Rostoucí nespokojenost a klesající preference konzervativců ho vedly k vypsání předčasných parlamentních voleb. Ty ale konzervativci drtivě prohráli, vládu přebírá Labour Party.
Změna k lepšímu nehrozí
Důrazná levicová politika za strany Labour Party nehrozí. Radikálnější Corbynovo levicové křídlo bylo před lety zlikvidováno skupinou kolem Keira Starmera 10 sliby, z nichž vydržel jediný, že nový šéf strany bude ze všech sil bojovat o moc ve státě.
Velkým problémem kterékoliv britské vlády bude slábnoucí britská ekonomika. Nová britská vláda sice přebírá krizovou sociálně ekonomickou situaci, ale také odhodlání pokračovat v podpoře Ukrajiny proti Rusku a dál tak vyčerpávat slábnoucí britskou ekonomiku. Rozvíjet účinně zemi a současně se významně angažovat ve velmi nákladné válce, jde tvrdě proti sobě. Rozum je ale i nadále na indexu, takže další vývoj Velké Británie bude nejspíš opět krizový.
Také důraznější ochrana Británie před nelegální migrací nehrozí. Bez muslimských voličů by Labour Party nebyla ve volbách zdaleka tak úspěšná…
Jan Zeman