V blízkosti Kutné Hory je již v 10. století doloženo slavníkovské hradiště Malín. V okolí dnešního města se vyskytovalo stříbro patrně i na povrchu. S těžbou stříbra možná souviselo i založení cisterciáckého kláštera v sousedním Sedlci, prvního kláštera tohoto řádu v Čechách.
Sedlecký klášter založil roku 1142 Miros lav z Cimburka, významný dvořan knížete Vladislava II., ve spolupráci s pražským biskupem Jindřichem Zdíkem. Klášter byl osazen mnichy z Waldsassen v Horní Falci (dnes Bavorsko), který patřil do řádové linie, jež se věnovala hornictví. To by mohlo vysvětlit, proč byl – proti běžné řádové praxi – založen v krajině už osídlené a kultivované. Klášteru patřily pozemky, na nichž pozdější město vyrostlo, stejně tak i řada vesnic v okolí. Jako každý cisterciácký klášter se i ten sedlecký stal centrem vzdělanosti a kultivace okolní krajiny. Podle pověsti mnich pracující na poli objevil na místě pozdější osady tři stříbrné pruty a místo nálezu označil svou kutnou (částí oděvu). Odtud je možná odvozen název »Kutná Hora«. Druhé vysvětlení názvu města je spjato s dobýváním stříbrných rud, kterému se říkalo »kutání«.
Blízká města Čáslav i Kolín dostala již kolem roku 1260 jihlavské horní právo, patrně proto, že měšťané v okolí těžili stříbro, a o málo později se objevuje i název osady Cuthna Antiqua – Stará Kutna, jež patrně stála blíže k sedleckému klášteru. Osada snad zanikla za válek krále Přemysla Otakara II. s Rudolfem Habsburským, který roku 1278 v Čáslavi uzavřel mír s Otou Braniborským.
Počátkem vlády krále Václava II. vypukla v lokalitě dnešní Kutné Hory »stříbrná horečka«. Několik tisíc lidí z blízkého i dalekého okolí se sem přistěhovalo za prací a obživou, mnoho z nich až z německých krajů. Tak patrně vznikla na kopci nad údolím Vrchlice hornická osada, latinsky Mons Cuthna, s velmi nepravidelným plánem, jehož stopy jsou v ulicích města dodnes patrné. Ještě roku 1289 se o soudní pravomoc nad osadou přela města Kolín a Čáslav, ale od roku 1291 už mělo město vlastní soud a královský horní úřad. Koncem 13. století poskytoval zdejší revír zhruba jednu třetinu produkce stříbra v Evropě. Roku 1300 město nechalo vystavět první dřevěné hradby.
Osel byl nejvydatnější (spolu s dolem Čapčoch) a zároveň nejhlubší důl v Kutné Hoře. Důl Osel byl součástí Oselského důlního pásma jižního úseku rudního revíru v Kutné Hoře. Toto pásmo se rozkládá mezi kostelem Svaté Trojice, chrámem svaté Barbory a Pirknerovým náměstím. Podle legendy nese Osel svůj název po horníkovi, který v jeho místě objevil stříbrnou rudu. Podle archivních materiálů byl důl založen v roce 1363 a fungoval až do 1541, kdy byl zatopen a nepodařilo se vodu již odčerpat. Největších zisků se pak v dole dosáhlo v roce 1505, kdy vydal na 92 kilogramů stříbra. V těch dobách se často povídalo: »Dokud Osel bude řváti, bude Hora pevně státi.« Nakonec však »Osel zcela utonul«. Současná poloha dolu není známa, ale předpokládá se, že se nachází pod chrámem svaté Barbory. Z jeho výtěžku byla také stavba chrámu financována. Podle různých měření dosahoval Osel 616 až 662 metrů úklonné hloubky (šla po žíle) a tak se stal nejhlubším dolem své doby na světě (na přelomu 15. a 16. století).
I já mám na zdejší středověké doly hezkou vzpomínku. Tehdy bylo mé starší dcerce 7 let a já byl trochu více »při těle«, ale stejně jsem ji vzal na výlet do Kutné Hory. A že se podíváme do středověkého dolu. Líbilo se jí to. Moc! Byla a je dosud hodně zvídavá. A když jsme přijeli domů, ptala se jí maminka, zdali se jí výlet líbil. Odpověděla »Moc! A představ si maminko, že tam byly tak hrozně úzké chodbičky a tatínek se jimi bez problému protáhl!«
A tak se nebojte vy, co jste taky tak trochu více při těle a jeďte se podívat do Kutné Hory se podívat do středověkého dolu. Určitě se protáhnete!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora