Podle německé kontrarozvědky žijí v Německu stovky islamistů připravených uchýlit se k násilí a tisíce radikalizovaných osob představujících potenciální bezpečnostní hrozbu.
Podle německé zpravodajské služby bylo v roce 2024 sledováno celkem 28 645 islamistů. Z nich bylo 9110 klasifikováno jako náchylné k násilí, připravené ho použít nebo aktivně propagující násilné metody.
Rozsah problému jasně ukazují statistiky pro Berlín. Podle kontrarozvědky žije v německé metropoli téměř 2600 islamistů, z nichž přes 900 se chová násilně. Největší skupiny tvoří radikální salafisté se sklony k násilí (350 osob) a příznivci teroristických organizací Hamás a Hizballáh (500 osob). Přesné údaje o počtu příznivců Islámského státu ve městě však neexistují.
V Německu žijí více než čtyři miliony muslimů. V závislosti na jejich denominaci a zemi původu však svou víru praktikují velmi odlišně. Kdo tedy v této zemi zastupuje muslimy? Prostředí soupeřících islámských sdružení se stává stále dynamičtějším.
Není to však jen státní zastupitelství, které vyšetřuje pochod islamistů v Porúří. Ministr vnitra Severního Porýní-Vestfálska Herbert Reul (CDU) vyjádřil po incidentu v Essenu také obavy. V rozhovoru pro WDR (Západoněmecké rozhlasové a televizní vysílání) popsal demonstrace jako »nový rozměr«. »Pokud budeme mít důkazy, budeme jednat. Ale musíme to dokázat,« zdůraznil pro rozhlasovou stanici. Nastolil otázku, zda by Berlín neměl také zvážit, zda je třeba některé »z těchto organizací zakázat«. Domnívá se, že ohlášené protesty jsou pouze »záminkou«.
Uvádí se, že zpravodajská služba shromažďuje data z internetu a sociálních médií, analyzuje islamistické sítě a má právo monitorovat podezřelé osoby, včetně odposlechů telefonních rozhovorů a korespondence. Pokud jsou objeveny konkrétní důkazy o nezákonné činnosti, informace jsou předávány policii a dalším bezpečnostním složkám.
»Nebezpečí islamismu je podceňováno«
Hasnain Kazim má pákistánské kořeny, byl vychován v protestantské rodině a je nenáviděn jak levicovými, tak pravicovými extremisty. Sdílí své myšlenky o uctívání bin Ládina a o tom, čeho si cení na islámu.
Ve vašem profilu na X píšete: »Podle pravicových extremistů islamista; podle levicových radikálů symbol; podle islamistů nevěřící.« Jak byste se popsal?
»Je pro mě těžké se zařadit do tohoto levicově-pravicového spektra. V některých politických otázkách upřednostňuji řešení, která by někteří považovali za pravicová. V jiných otázkách bych byl zařazen spíše do kategorie levicově orientovaných. V politických debatách si myslím, že je klíčové, aby se nejednalo o to, co říká vlastní bublina. Protože někdy i političtí oponenti říkají věci, které jsou správné. Jsem pro chytrá řešení a proti ideologii.«
Statutární problémy s muslimskými menšinami
Spolková země Hesensko uznala dvě islámská sdružení mešit jako náboženské komunity: Zaprvé »Tureckou islámskou unii pro náboženské záležitosti«, lépe známou pod zkratkou »DITIB«. Je to německá pobočka Ředitelství pro náboženské záležitosti v Ankaře, a představuje tak státem schválený sunnitský islám tureckého původu. Zadruhé »Ahmadiyya Muslim Jamaat«. Jedná se o islámské reformní hnutí ovlivněné súfijstvím, které vzniklo v Pákistánu, ale ve své zemi původu je pronásledováno radikálními sunnity.
Protože se obě skupiny nedokázaly dohodnout na společném kurikulu, existují dva různé učební plány. Hesenské ministerstvo školství by dalo přednost jednotnému kurikulu pro všechny muslimy. I když jsou hrdí na to, že projekt zahájili, obávají se, že další islámské skupiny požádají o uznání jako náboženské komunity a v budoucnu budou nabízet vlastní oficiální náboženskou výuku.
Lamya Kaddorová, předsedkyně Liberální islámské federace, se na hesenský přístup dívá skepticky. Islámská vědkyně a náboženská pedagožka je také členkou nedávno založeného »Muslimského fóra Německa«, které vzniklo pod záštitou Nadace Konrada Adenauera a které vyvolalo novou diskusi o sebeobrazu místních muslimských sdružení.
»To by mohla být jedna z možností. Ale myslím si, že i tehdy byste skončili s tureckým islámem a islámem Ahmadiyya, který většina sunnitů obecně odmítá. Takže nevím, jestli bylo dobrým řešením v podstatě upřednostnit jednu skupinu, aby měla slovo v islámu a obsahu islámské náboženské výchovy, když většina muslimů má problém s muslimy, kteří si říkají Ahmadiyya. Myslím, že toto uznání musí být mnohem širší. Možná by se muslimové měli nejprve sejít a sami zvážit, jakou organizační formu mohou všichni použít ke sjednocení, jakou platformu by jim tuto příležitost nabídla. Pak by mohli státu říct: ‚Nyní představujeme jednotnou frontu.‘ Samozřejmě se musí zapojit komunita Ahmadiyya, stejně jako šíité, liberálové, mystičtí muslimové a tak dále. Ale v tuto chvíli si nemyslím, že by se to stalo.«
Kdo je muslim a kdo ne?
Přestože všechny čtyři miliony muslimů v Německu vyznávají stejné náboženství, často ho chápou a praktikují velmi odlišně v závislosti na svých náboženských praktikách a zemi původu. Muslimové navíc nejsou automaticky členy nějaké fixní náboženské organizace. V Německu existuje sice řada mešitních sdružení a náboženských organizací, ale ohledně počtu muslimů, kteří jsou jejími skutečnými členy, panuje neshoda, říká Mathias Rohe, islámský vědec a právník z Univerzity v Erlangenu.
Postupem času se některé mešitní asociace a islámské skupiny v Německu spojily do celostátních organizací. Čtyři z nich zastávají prominentní postavení. Zaprvé je zde již zmíněný DITIB. Je to německá pobočka Ministerstva náboženských záležitostí v Ankaře, která reprezentuje oficiální islám Turecka a je největší asociací co do počtu členů. Zadruhé je Asociace islámských kulturních center (VIKZ). Také organizuje muslimy tureckého původu, ale je více orientována na súfii. Islámská rada (Islamrat), třetí hlavní organizace, a Ústřední rada muslimů (Zentralrat der Muslimen), čtvrtá, jsou rozmanitější. Zastupují nejen turecké muslimy, ale i arabské, africké, bosenské, albánské a německé muslimy. Islámské asociace se považují za reprezentativní hlas muslimů v Německu. Vzhledem k tomu, že je však organizovaný jen zlomek muslimů, nevyhnutelně vyvstává otázka, zda tyto asociace skutečně adekvátně reprezentují islám v Německu. Mathias Rohe říká: »Jistě ne! Jsou to důležití představitelé islámu. A to by se nemělo bagatelizovat. Je to poměrně značné číslo. Představují široký segment zejména tradičnějšího sunnitského islámu. Ale samozřejmě existuje i mnoho dalších větví. Například existuje mystičtější, súfijsky orientovaný islám; šíité se začali organizovat; a pak jsou tu alevité, kteří stále debatují o tom, zda jsou skutečně součástí islámu, nebo zda se vyvinuli samostatně. Celkově je to tedy velmi rozmanité spektrum, které sahá daleko za tato hlavní sdružení,« uvádí mj. reportáž deutschlandfunk.de.
Připravil: Ioannis Sideropulos