Vítězství stylem start-cíl. To byla velejízda Evy Samkové za olympijským zlatem ze Soči.
Jenže kdyby fanoušci při sledování nezapomenutelného závodu ve snowboardcrossu, který je rozradostnil bez nutnosti okusovat si napětím nehty, tušili, co se dělo předtím, rozhodně by o žádné procházce růžovým sadem nemluvili. Člověk na tribuně nebo u televizní obrazovky nikdy neví, co se závodníkovi honí hlavou. A už vůbec ne, jaké pocity prožívá při té nekonečné dřině, která slavným i méně slavným závodům předchází…
Při trénincích zažívala Samková pocity zoufalství. Nechyběly slzičky, které však tajila před celým realizačním týmem. Na tréninku padala, nedařilo se jí, natáhla si sval a vykloubila rameno. S tím vším se dá vyhrát olympijská medaile? Navíc zlatá? Ano! »Vždycky jsem jako malá holka koukala na televizi a obdivovala lidi, co vyhráli olympiádu. Teď na ní závodím a mám taky zlato! To je hustý! Šílený! Nechápu! Takhle šťastná jsem se ještě nikdy v životě necítila,« smála se dívka, která se na finále, od něhož dnes uběhlo přesně devět let, ozdobila typickým knírkem.
Ale nejen jím. Po zdravotních lapáliích byla zatejpovaná, že by klidně mohl a hrát hlavní roli v nějaké americké sci-fi o robotech ze vzdálené budoucnosti. Fyzioterapeutické »ozdobě« se nevyhnulo kdysi operované koleno, které v olympijské sezoně začalo znovu zlobit, dále obě ramena či stehenní sval. Nic nesmělo být zanedbáno. A vše se ukázalo být kamenem do mozaiky, jež získala překrásný zlatý lesk…
(pk)