Jméno Bohouš Josef si jistě mnozí spojují s písní Samba v kapkách deště. Neznamená to však, že by patřil mezi interprety jediného hitu. Tento více než 30 let starý song je populární a fanoušky žádaný dodnes. Přestože už zpěvák není spojen se skupinou Burma Jones, rozhodně z hudební scény nezmizel. Nejen o tom, co dnes dělá a chystá, je následující rozhovor pro iportaL24.cz – a není toho málo.
Vy jste doma nějak inklinovali k hudbě, máte to v rodině, nebo kdy vás napadlo, že se budete věnovat muzice?
Že by přímo inklinovali, to asi ne, tatínek amatérsky bubnoval, ale tím to tak nějak skončilo. Ale oba dva rodiče taky mají hudební sluch, rádi jsme vždycky doma poslouchali hudbu. Rodiče třeba rádi tancovali v předsíni, takže ta muzika ve mně byla.
Zmínil jste slovo bubeník, takže to máte po tatínkovi?
Ano, také jsem se chtěl stát bubeníkem. A stal jsem se bubeníkem, když jsme založili s kamarády Zdeňkem Berglem a Viktorem Mottlem kapelu Laser a jezdili jsme po zábavách v Plzeňském kraji.
V krajině úrodné na zábavové kapely…
Tam bylo spousta big beatu. A hlavně spousta vzorů, co se týče třeba Odyssey, Bumerangu – navíc Zdeňkův strejda hrál právě v Bumerangu na klávesy.
Z Bumerangu vlastně vzniklo Turbo, že?
Ano, my jsme na ně chodili, často jsme si pak spolu hráli třeba blues – to byly nádherné časy. To jsme měli kapelu Laser, pak Zrcadlo, kde hrál kytarista, s kterým jsme potom založili Burmu Jones.
Ale to jsme něco přeskočili… Když jsem v roce 1993 slyšel celé album Evrýbadys Densink, uvědomil jsem si, že poslední písničku Život na dlani znám. A zjistil jsem, že z jiného alba – Rockmapa 2, ale v podání kapely General Bass.
General Bass, to bylo takové to období přelomu – roky 1989, 1990. Doba, kdy jsme třeba přijeli na koncert a byla tam beseda…
S Burmou Jones přišel velký hit Samba v kapkách deště, který je úspěšný stále. Jaký je to pocit, že hned ta první písnička je tak úspěšná?
Pocit je to nádherný a hlavně lidi na to při koncertech reagují, je to báječné.
Jste autorem většiny písniček a textů Burmy Jones, jak vznikají? Současně hudba i slova, nebo nejdříve jedno z toho?
Nejdřív vždy složím hudbu, nazpívám to »svahilsky« a pak teprve dodělávám text. Nikdy jsem to nedělal obráceně, až teď s režisérem a scénáristou Zdeňkem Zelenkou – píšeme takový menší komorní muzikálek, komedii. Jmenuje se to Fantom v naší kuchyni a tam jsou texty od Zdeňka Zelenky a ty se snažím zhudebnit.
Hodně textů napsal i Vítek Pokorný – třeba Písek v láhvi nebo Slepí ptáci. On psal texty už na hudbu?
Ano. A napsal mj. i další strašně krásný text na mou sólovou desku Dva v jednom. Ta písnička je taková do country a jmenuje se Pán, kytka a včela.
Vedle Burmy Jones jste začal souběžně vystupovat i v kapele Děda Mládek Ilegal Band, kde jste hrál na valchu. Jak k tomu došlo?
Bubeník Marcel Mersí Marek odešel z Burmy Jones. Když jsme se jako muzikanti různě scházeli a bavili se o tom, co kdo umí zahrát, nejvíc jsme se shodli na písních Ivana Mládka. A když jsme si rozdělovali, kdo co bude hrát, na stěně visela valcha, sundal jsem ji, začal na ní hrát a už mi zůstala. Byl jsem v kapele v tom nejúspěšnějším období, kdy se nahrálo album, jezdilo po koncertech. Bylo to nádherné.
Ale Burma Jones má dnes jiného zpěváka (Jaro Smejkal) a vy hrajete s kapelou Burma…
Protože tam jsme se prostě nepohodli. My jsme tak nějak činnost před x lety ukončili a potom jsme chtěli udělat remake, který se docela povedl. Jenže tam zůstávaly takové nějaké ty bolesti, které tam byly, a mě nebavilo, abych jezdil na koncert s tím, že tam nebude dobrá nálada, že tam furt budou nějaké třenice kvůli úplným blbostem.
Tak jsem se rozhodl, že odejdu a udělal to ze dne na den. Zavolal jsem kamarádům z Městského divadla Brno, výborní muzikanti, kteří hráli a hrají dodneška s B-Side Band, umí zahrát od jazzu po hard rock všechno. Takže jsem je oslovil a dali jsme dohromady Burmu, protože ty písničky jsou z pětasedmdesáti procent moje. Já jsem byl vlastně tváří a lídrem Burmy Jones, i když název jsem nevymyslel, ale vše se mnou souvisí, tak jsem říkal: Bude to Bohouš Josef & Burma.
Jen pro připomenutí – název Burma Jones je podle jisté knihy, že?
Přišel s ním tehdy kytarista, podle knihy Spolčení hlupců, kterou napsal John Kennedy Toole.
Nejde vynechat další významnou stopu na prknech, co znamenají svět – muzikály. A samozřejmě Herodes v Jesus Christ Superstar, kde je nezapomenutelná taneční kreace 🙂
To mělo být původně ještě daleko jinačí. Tam měl být původně charleston, ale nedal jsem to. Nakonec se to uzpůsobilo mým schopnostem. Ale celkově to byly nádherné čtyři roky. My to hráli od roku 1994 do roku 1998, celkem dvanáct set osmdesát osm repríz. Já jsem odehrál více jak tisíc představení, ještě mám doma takovou plaketu za odehraných tisíc představení.
Potom jsem šel do Kalicha, k Jankovi Ledeckému. Tam byl Hamlet. Galileo Galilei, ten se hraje dodneška v Divadle Hybernia. Pak jsem dostal lano ještě s Pepou Vojtkem, s Petrou Janů a Sabinou Laurinovou. Tak jsme odešli do Broadwaye, kde se začali připravovat Tři mušketýři. A jsem tam vlastně dodneška, odehrál jsem asi patnáct různých představení, ať to byl Kat Mydlář nebo Muž se železnou maskou, teď se tam dělá Troja, to je dokonce autorský muzikál. Stejně jako třeba Mona Lisa.
Jaký je rozdíl zpívat na pódiu koncert s kapelou nebo muzikál?
Ono to divadlo je specifické tím, že je tam člověk soukolí velkého celku a to je to jiné. Je to moc hezké a je to výzva, když se to zkouší a teď se to všechno piluje. Je to fakt nádherný pocit, když tam ten člověk je a zapadá do toho celkově, jsou tam dialogy nebo písně, duety a je to krásně pospojované, je to fakt hezký pocit.
Zaslechl jsem takový název »písničkál«…
…hanlivý a neoprávněný! Ať si ten, kdo ho používá, zkusí poskládat z různých písniček muzikál tak, aby to do sebe zapadalo! Co se teda opravdu hodně moc povedlo, je Okno mé lásky, což je muzikál složený z písní Olympiku a Petra Jandy, to je fakt brilantně udělané a má to velký úspěch.
Vy jste byl s muzikálem Tři mušketýři i v Bratislavě, zpíval se česky nebo slovensky?
Česky, ale nikdy jsem nezažil Slováka, který by byl proti tomu, že mluví s Čechem nebo že by třeba nechtěl hrát a zpívat česky. Zrovna tak kdybych zpíval slovenskou písničku, taky by byla slovensky. Pochopitelně. Budu se snažit se to naučit. To je tak všechno uměle vyvolaný, něco podobného jako mezi Prahou a Brnem, kam jsem se přiženil.
Šel byste někdy zahrát třeba na volební mítink nějaké strany nebo před demonstrací?
Já se tady tomu vyhýbám, protože jsem jednou docela dost narazil, to bylo před lety a lety – třeba dvacet let nazpátek, tak jsem byl oslovený na mítink ODS. To tenkrát ještě ODS byla v pořádku. Nicméně přišel za mnou nějaký jejich manažer a povídá: »Pane Josefe, prosím vás, hlavně nehrajte písničku Slepí ptáci.« Tak jsem se chytil za hlavu a říkal jsem v duchu: »A just jí tam dám!« Taky jsem jí tam dal a do dneška to občas povídám jako fór na koncertech. To je totiž přímo absurdní. Prostě ta nadutost těch politiků, to je příšerný…
V současnosti je vás možné vidět i s kapelami Divokej proud a B-Lues. Můžete je představit?
Divokej proud hraje písničky Burmy, ale ve folk-country aranži. S B-Lues hrajeme třeba coververze od Dire Straits přes Toma Pattyho až po Ozzyho, ale i třeba Sambu v kapkách deště. Máme dvě verze. Jednu elektrickou, kdy hraje Tomáš Waschinger na bicí, a potom je verze unplugged. Hraju tam na cajon, virbl a chimes a tím si vlastně vykompenzuju to, že jsem bývalý bubeník.
Zpívající bubeník, těch moc není – třeba Vítězslav Vávra nebo David Koller…
…nebo Phil Collins 🙂
Třeba 🙂 To možná napovídá, jakou muziku vlastně rád posloucháte?
Když si doma poslechnu něco, co mám rád, tak buďto progressive rock – Yes, Genesis, švédské kapely jsou výborné, nebo se hodně rád vracím k těm kořenům, jako jsou Led Zeppelin, Black Sabbath, Sweet, Slade.
Zaregistroval jsem také nějakou spolupráci s Láďou Spilkou. Máte spolu nějakou kapelu?
Teď momentálně kapelu úplně ne, zkusili jsme udělat takový projekt, ale je to špatné s časem. Nicméně všechno se ještě může vyvinout, nějaké nápady jsou a chce to »jen« sehnat peníze a začít nahrávat. Momentálně spolu alternujeme v muzikálu Troja.
V nedávném rozhovoru Martin Simandl prozradil, že spolu něco připravujete. Mluvil o albu a možná i muzikálu…
…to bych nerad zakřiknul, ale se Standou Jelínkem, který píše hudbu, opravdu album připravujeme. Nahráváme to u Standy doma ve studiu. Je to fakt dobrá krásná pohodová práce, kdy si u toho vyprávíme a všechno rozebíráme. Standa je hodně důsledný, Martin taky, takže mě kolikrát docela pěkně buzerujou. Ale já to mám rád, jsem taky kolektivní člověk, mám rád tvoření dohromady s lidmi, které to baví a kteří o tom ví. Takže ten náš trojlístek mi naprosto vyhovuje.
A co máte radši, kterou tu polohu? Muzikály, sólové vystoupení nebo vystoupení s kapelou?
Je to trochu alibismus, ale já mám rád, když je to vyrovnané. Když můžu hrát divadlo i s kapelou. Ale je pravda, že asi si to člověk víc užívá s tou kapelou.
Pořád vás to baví?
Moc! A teď se docela i daří, bylo dost letních koncertů, budou rozsvěcení vánočních stromů. To je bezvadné.
Zbyšek Kupský
FOTO – Facebook, Daniel Schulz
Diskuze je uzavřena.