Analýzy starých kostí a DNA odhalují, že velká rozmanitost psů, stejně jako jejich blízký vztah s migrujícími lidmi, se formovaly před tisíci lety.
Stačí dát vedle sebe vlkodava, pudla, jezevčíka a mastifa a získáte představu o působivé škále fyzických vlastností, které psi mohou projevovat. Odhaduje se, že dnes žije s lidmi nebo v jejich těsné blízkosti po celém světě přibližně 700 milionů psů.
Psi jsou společníci, pracovní zvířata a členové rodiny a jejich historie je s tou naší neoddělitelně spjata. Původ jejich působivé rozmanitosti a skutečné stáří jejich vztahu s lidmi jsou však stále předmětem výzkumu.
Dvě nové studie publikované v časopise Science se k těmto otázkám staví z různých úhlů pohledu.
První, vedená vědci z Univerzity v Montpellieru, byla založena na studiu starověkých kosterních pozůstatků. Druhá, vedená vědci z Kunmingského institutu zoologie v Číně, analyzovala DNA starověkých psů z východní Eurasie.
Celkově zjištění ukazují, že jak rozmanitost psů, tak jejich pouto s lidmi má hlubší kořeny v minulosti a vyvíjelo se mnohem složitější historií, než se vědci dříve domnívali.
Psi vykazují v důsledku svého dlouhodobého spojení s lidmi výjimečnou škálu morfologické rozmanitosti.
Pokusy o určení, kdy se morfologická variabilita psů začala rozšiřovat, byly omezeny omezeným počtem pleistocénních vzorků, fragmentární povahou pozůstatků a obtížemi s odlišením raných psů od vlků na základě morfologie kostry.
V této studii vědci použili trojrozměrnou geometrickou morfometrii k analýze velikosti a tvaru 643 lebek psovitých šelem z období posledních 50 000 let.
Analýzy ukazují, že charakteristická psí morfologie se poprvé objevila přibližně 11 000 kalibrovaných let před současností a značná fenotypová rozmanitost existovala již u psů z raného holocénu. Tato variace se tedy objevila mnoho tisíciletí před intenzivním lidským výběrem, který formoval moderní psí plemena, počínaje 19. stoletím.
První psi stále vypadali jako vlci
Výzkumný tým znovu prozkoumal lebky všech 17 známých psů nebo vlků z období pozdního pleistocénu, které trvá přibližně od 129 000 do 11 700 let. Některé z lebek byly staré až 50 000 let. Vědci zjistili, že všechny tyto lebky si v podstatě zachovaly vlčí morfologii, a to i některé, které byly dříve klasifikovány jako lebky raných psů.
Nové poznatky zdůrazňují dlouhý, složitý a propojený vztah mezi lidmi a psy, který sahá nejméně 10 000 let do minulosti. Genetická linie psů slouží jako živoucí záznam dávných lidských pohybů, obchodních sítí a kulturních výměn. Zároveň studium dávných psů pomáhá vědcům lépe pochopit faktory prostředí, které ovlivnily jak jejich evoluci, tak jejich vztah s lidmi.
Tyto dvě studie zásadně mění obraz, který jsme doposud měli o tom, jak psi získali svou velkou rozmanitost a jak se vyvíjel jejich vztah k lidem.
Výsledky ukazují, že působivá rozmanitost moderních psů není pouze výsledkem nedávného šlechtění. Genetické a morfologické základy této rozmanitosti byly položeny již před tisíci lety, formovány přírodním výběrem, lidskými zásahy a různými prostředími, ve kterých první psi žili.
Ioannis Sideropulos