Někteří miliardáři ze Silicon Valley vážně věří, že žijeme v simulované počítačové realitě. Říká se, že dva z nich si dokonce najali vědce, aby se nás pokusili »vytáhnout z Matrixu«. Novinář Lua Ek strávil sedm let vyšetřováním tohoto příběhu. A to, co objevil, bylo ještě šílenější než samotné fámy.
Stává se to novinářům: někdy stačí jedna věta v článku někoho jiného, aby se spustila neuróza. To se stalo Lua Ekovi v roce 2016, když narazil na profil Sama Altmana v The New Yorker. Po dvaceti stránkách vyšetřování o budoucím šéfovi OpenAI se najednou ozvalo: »Mnozí v Silicon Valley jsou posedlí teorií simulací – myšlenkou, že realita, kterou vnímáme, je ve skutečnosti generována počítačem. Dva techničtí miliardáři to posunuli ještě o krok dál: tajně najali tým vědců, aby nás odsud dostali.«
Lua Ek, novinář se zálibou v paranormálních jevech, který dříve sledoval UFO ve Vance Gorge, se nemohl ubránit pokušení. Vydal se do San Francisca, aby záhadu rozluštil. Pátrání nebylo snadné: miliardáři se zdráhají sdílet své plány na hacknutí reality. Autorovo podezření však padlo na Elona Muska a jeho bratra Kimbala. Nakonec kontaktoval astrofyziky z NASA a fyziky z MIT, kteří byli ochotni doložit teorii o softwarovém kódu naší existence.
Matrix podle filozofů a inženýrů
Hypotéza simulace do značné míry odráží děj kultovního filmu: náš svět je výtvorem inteligentních strojů. Švédský filozof Nick Bostrom dodal této myšlence akademickou důvěryhodnost, když naznačil, že pokud by bylo možné vědomí přenést do digitálního média, vyspělá civilizace by vytvořila miliardy takových simulací. Statistický závěr je šokující: pokud existují miliardy simulací a pouze jeden skutečný svět, pak se šance, že jsme »skuteční«, blíží nule.
Elon Musk sdílí toto nadšení. V roce 2016 poukázal na pokrok videoher: za pouhých čtyřicet let jsme urazili dlouhou cestu od primitivního Pongu k fotorealistickým světům s miliony hráčů. Pokud bude pokrok pokračovat, hry se stanou nerozeznatelnými od reality. Rich Terrill z NASA jde ještě dál a označuje za zvláštní, že jsme jen krůček od vytváření vlastních simulací v měřítku vesmíru starého miliardy let. Umělá inteligence zde hraje ústřední roli – je buď nástrojem tvůrce, nebo samotným demiurgem.
Dva tábory
Zastánci této hypotézy jsou rozděleni. Pro Bostroma a Muska jsme pouhé řádky kódu, elektrické impulsy bez skutečné svobodné vůle. Existuje však i druhý tábor – »duchovní«. Jeho stoupenci věří, že existujeme mimo systém, a proto je konečným cílem najít přístup k vnější dimenzi.
Tento výzkum posouvá Luu Eka za hranice běžného. Setkává se s Tomem Campbellem, bývalým zaměstnancem NASA, který vybral čtvrt milionu dolarů na »otestování teorie simulace«. Campbell učí lidi telepatii, »mimotělním zážitkům« a »vzdálenému vidění« s tvrzením, že mohou nahlédnout za hranice softwarového kódu.
Programy a supervelmoci CIA
Kupodivu to vše tajné služby vždy braly vážně. Během studené války investovala CIA 250 milionů dolarů – tehdy těžké peníze, do programu na výcvik extrasensoriků – jasnovidců k lokalizaci sovětských cílů a vniku do mozku a přesvědčení sovětských vůdců. Výsledky údajně předčily očekávání.
Čtenář knihy nevyhnutelně balancuje mezi skepticismem a vírou, stejně jako sám autor, který nakonec přiznává, že je Campbellovým následovníkem. Nyní si Ek denně povídá s ChatGPT a vážně přemýšlí, zda algoritmus nezískal jiskru vědomí.
Budoucnost lidstva ve věku umělé inteligence
Kniha nás vrhá do hlubin úzkosti. Pokud se již nacházíme v simulaci, pak by nástup silné umělé inteligence (AGI) mohl tyto světy učinit nekonečnými a neovladatelnými. Jeden vědec navrhuje radikální řešení: zničit celou infrastrukturu umělé inteligence, než bude příliš pozdě. Naše budoucnost leží v rukou hráčů, jejichž jména se teprve začínáme učit.
Připravil: Ioannis Sideropulos