V zimním tichu sice třešňové stromy na dvorku opadaly, avšak jejich plody nadále kvetou v porcelánových dílech španělského keramického umělce Jaumeho Ribalty.
Dvaatřicetiletý umělec, který strávil poslední tři roky toulkami po Ťing-te-čenu, přezdívaném čínské »hlavní město porcelánu« v provincii Ťiang-si, čerpá inspiraci ze svého okolí a vytváří díla, jež dokonale propojují přírodu s uměním.
Ribalta se usadil ve vesnici Siang-chu, která je centrem keramických umělců v Ťing-te-čenu. Založil zde své studio a nyní se cítí jako doma, hluboce ponořen do rytmu venkovského čínského života.
V atmosféře Svátku jara vibruje dvůr jeho dílny sváteční energií – mezi zelení se pohupují červené lampiony, dveře zdobí slavnostní malby a tradiční dekorace, jako jsou jarní dvojverší a čínské uzly, dotvářejí scénu radostných oslav této sezóny.
»V průběhu let jsem vytvořil sérii čajových šálků se znameními čínského zvěrokruhu, přičemž každý rok navrhuji nový design s jiným zvířetem. Loni to byl drak, letos je to had,« vysvětluje. »Tento tradiční prvek čínské kultury jsem si oblíbil natolik, že ho neustále zakomponovávám do své tvorby.«
Jeho studio je naplněno čínskými prvky – starožitným nábytkem, portrétem Konfucia a tradičními malbami čínských krajin tuší – každý detail odráží Ribaltovu hlubokou úctu k čínské kultuře.
»Čínskou malbu jsem se učil z knih, přičemž mistři jako Čchi Paj-š’ byli mými ‚učiteli‘,« říká. Ribalta však dokázal mistrně propojit své španělské dědictví s čínským uměním a inspiroval se černobílými keramickými vzory svého rodného města Barcelony. Používá tradiční techniky modrobílého porcelánu k vytváření jedinečných děl, která harmonicky spojují východní a západní umělecké styly.
Dějiny keramiky v Ťing-te-čenu sahají více než 2 000 let do minulosti a jeho postavení jako oficiální a císařské pece pozvedlo porcelánové techniky na nejvyšší úroveň v historii. Vášeň pro keramiku přivedla v posledních letech do tohoto města, které má méně než 900 000 obyvatel, tisíce zahraničních umělců. V době největšího rozmachu připadal jeden cizinec na každých šest nových přistěhovalců do města.
Otevřené, vstřícné a eklektické tvůrčí prostředí Ťing-te-čenu umožnilo zahraničním umělcům, jako je Ribalta, rychle se přizpůsobit místnímu životu navzdory počátečním jazykovým bariérám. Pro něj představuje Ťing-te-čen obrovské kulturní dědictví, kde každý kout poskytuje úrodnou půdu pro keramické umění.
Kromě četných keramických studií v okolí byla dalším důvodem, proč si Ribalta vybral právě tuto vesnici, také její blízkost k Univerzitě keramiky v Ťing-te-čenu.
»Rozhovory s mladými keramickými umělci a studenty, zkoumání toho, jak propojit tradici s inovacemi, jsou klíčem k tomu, aby moje inspirace nikdy nevyhasla,« říká.
Pro Ribaltu byl Ťing-te-čen jasnou volbou pro jeho keramickou tvorbu, protože město vnímá jako »uměleckou utopii« s všudypřítomnou uměleckou atmosférou a svobodným, přívětivým prostředím. Nicméně vytváření jednotlivých keramických děl není jeho jediným cílem. Pro rok 2025 si stanovil ambici vytvořit ve vesnici kulturní dominantu.
Na telefonu ukázal svůj návrh a vysvětlil, jak by se modrobílý porcelán mohl vymanit ze své tradiční role nádob a stát se působivou dekorací na zdech.
»Ve Španělsku a Portugalsku se keramika často využívá k architektonickým dekoracím,« říká. »V Číně existuje mnoho nádherných, velkých modrobílých porcelánových váz, ale jejich využití v architektuře je poměrně vzácné. Doufám, že se mi podaří jednoho dne začlenit keramiku do veřejného prostoru, a vlastnoručně tak vytvořit monumentální scénu, která propojí čínskou a západní kulturu.«
(Xinhua)