Přestože intervalové hladovění zůstává jedním z nejoblíbenějších způsobů hubnutí, debata o prospěšnosti tohoto přístupu stále probíhá. Někteří se obávají, že dlouhodobá absence jídla poškodí trávicí trakt, jiní se zase obávají, že nebudou schopni zvládnout pocit hladu. Je intervalový půst skutečně užitečný, nebo škodlivý? A pro koho je tato dieta nejvhodnější?
Intervalový půst je speciální dietní režim, při kterém se střídají období hladu s obdobími jídla. Nejoblíbenějšími režimy jsou hodinový půst (obvykle 8 hodin »jídla« za 16 hodin »hladu«) a dieta 5 na 2 (pět dní v týdnu člověk jí normálně a zbývající dva dny konzumuje jen asi 500-600 kalorií). Existuje také tzv. bojová dieta, kdy člověk může jíst jen jednou denně, schéma 36 hladovění (jedno jídlo je na 36 hodin hladovění) a další varianty délky »výživných« a »hladových« období.
Ačkoli určitá forma půstu existovala vždy (vezměme si například náboženské půsty), intervalový půst se stal populárním v roce 2012, po uvedení britského dokumentárního filmu Jíst, postit se a žít déle, který upozornil na různé výhody intervalového půstu, včetně možnosti prodloužení dlouhověkosti a snížení poškození mozku stárnutím díky tomuto stravovacímu režimu.
O více než 10 let později mají lidé více informací o přínosech a škodlivosti půstu, což umožňuje objektivnější pohled na intervalový půst.
Intervalový půst jako způsob hubnutí je oblíbený mezi těmi, kteří nejsou ochotni se omezovat ve výrobcích. Podle odborníků je pro některé lidi snazší kontrolovat dobu, kdy jedí, než sledovat množství bílkovin, tuků, sacharidů a počet kalorií zkonzumovaných během dne.
Smyslem intervalového hladovění je prodloužit časové intervaly, ve kterých tělo pociťuje hlad, aby se snížila hladina inzulinu v těle (to je látka zodpovědná za hromadění tukových buněk) a donutila tělo brát energii ze stávajících tukových zásob. To vše by mělo přispět ke snížení hmotnosti, což může být užitečné pro lidi ohrožené vznikem cukrovky a dalších onemocnění.
Experiment vědců z Alabamské univerzity ukázal, že pětitýdenní stravování omezené časově od 7.00 do 15.00 u mužů s obezitou a prediabetem zvyšuje citlivost na inzulin, normalizuje krevní tlak a také zmírňuje reakci organismu na oxidační stres. Kromě toho vědci zaznamenali normalizaci chuti k jídlu a snížení pocitu hladu. A přestože účastníci experimentu nezhubli, došlo k celkovému zlepšení pohody.
Vědci předpokládají, že tohoto výsledku bylo dosaženo v neposlední řadě proto, že lidé přijímali potravu v souladu s cirkadiánními rytmy v metabolismu: jídlo přicházelo v první polovině dne, kdy podle vnitřních hodin těla nastává čas krmení, a hlad – v druhé, kdy se vnitřní systémy začaly připravovat na odpočinek (je důležité poznamenat, že autoři studie nepovažují závěry za definitivní kvůli malému vzorku respondentů).
Intervalový půst může mít skutečně pozitivní vliv na zdraví a pohodu. Vědci stále nacházejí přínosy pro organismus spojené s touto dietou. Jedním z hlavních přínosů intervalového hladovění je, že pravděpodobně spouští proces autofagie, přirozený regenerační a čisticí mechanismus těla, při kterém jsou z buněk odstraňovány poškozené nebo nefunkční části. Předpokládá se, že vyvolání těchto procesů zabraňuje vzniku nových poškození buněk, což následně pomáhá tělu žít déle a být zdravější.
Existují však studie, které dokazují, že mírný stres, kterému jsou buňky během půstu vystaveny, spouští autofagii, a tím podporuje dlouhověkost. Například intervalový půst pomohl snížit známky stárnutí kmenových buněk tukové tkáně u myší a také posílil imunitu, která je zodpovědná za udržení zdravých tukových zásob (jejich stárnutí je hlavním faktorem dysfunkce tuků související s věkem a metabolických onemocnění).
Jak řekla agentuře TASS odbornice na výživu, gastroenteroložka a terapeutka Alexandra Razarenová, někdy stačí 12 hodin hladovění, aby se spustil proces autofagie. Pokud prodloužíte interval mezi jídly na 20 a více hodin, bude buněčné »samočištění« trvat déle. Jak však Razarenová podotýká, dlouhodobé hladovění delší než 24 hodin se dnes při hubnutí nedoporučuje: takové postupy by se měly provádět na doporučení a pod dohledem lékaře ve specializovaném zařízení.
Údajné výhody intervalového půstu tím nekončí – existují důkazy, že půst může hrát důležitou roli při léčbě rakoviny. Bylo například prokázáno, že půst trvající 24, 48 nebo 72 hodin potenciálně podporuje hojení řetězců DNA poškozených chemoterapií. Autoři studie však uznávají, že pro definitivní závěry je třeba získat více údajů.
Může intervalové hladovění škodit?
Přesto stále není jisté, zda je intervalové hladovění zdravou dietou. Jak v rozhovoru pro agenturu TASS vysvětluje Marina Makisová, odbornice na výživu, vedoucí společnosti PRO&FIT, intervalový půst je typem restriktivní diety, kterou bohužel nelze označit za zdravou. Odborníci totiž stále pochybují o hlavním zdravotním přínosu intervalového půstu, totiž že spouští proces autofagie. Jak odborníci upozorňují, mnoho z existujících studií, které naznačují souvislost mezi autofagií a půstem, bylo provedeno na zvířatech a obecně stále není dostatek údajů o lidech, aby bylo možné s jistotou říci, že půst spouští buněčnou regeneraci.
Jíst jednou nebo dvakrát denně, jak vysvětlila Makishová, může mít negativní dopad na trávicí trakt, především proto, že intervalový půst ovlivňuje tok žluči. Jeho narušení zvyšuje riziko různých střevních onemocnění, včetně tvorby žlučových kamenů.
Mezi další nevýhody půstu patří sociální potíže, které u lidí s tímto režimem stravování vznikají: pokud je rodina a příbuzní člověka zvyklí jíst v 19.00 a pacientovo okno pro jídlo končí v 16.00, bude člověk na půstu pociťovat silný psychický tlak, což zvyšuje pravděpodobnost zhroucení. U některých lidí může intervalový půst dokonce vyvolat RPP (poruchu příjmu potravy).
Je tedy intervalový půst špatná dieta?
Jak uvádí Razarenová, každý typ diety je reakcí na potřeby organismu. Pro některé lidi může být skutečně snazší jíst v určitých hodinách. Podle Makishové je však půst vhodný pouze pro 20 až 30 % pacientů, zatímco ostatní se zhroutí, aniž by dosáhli významných výsledků. Razarenová také poznamenala, že lidské tělo je proměnlivý systém, takže i ti, kterým v minulosti vyhovovalo jíst s intervaly hladu, mohou z dlouhodobého hlediska dietu znechutit.
Kromě toho existuje řada kontraindikací tohoto dietního režimu: těhotenství, nedostatek různých vitaminů a dalších důležitých mikroprvků a také přítomnost některých chronických onemocnění.
Další překážkou na cestě ke štíhlosti jsou porušená pravidla stravování a nesprávný přístup k dietě. K tomu, abyste zhubli, je stále nutné vytvářet kalorický deficit. Jednou z nejčastějších chyb při hladovění, která veškeré úsilí přivádí vniveč, je přejídání během povoleného období, v jehož důsledku lidé místo hubnutí přibírají. Razarenová také varuje, že přejídání může mimo jiné vyvolat metabolické poruchy a vést ke zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění. Nebezpečná je však i nedostatečná výživa: vzhledem k časovému omezení je třeba pečlivě plánovat jídelníček a vybírat kvalitní výživné potraviny, abyste tělu dodali vše, co potřebuje. Nedostatečný pitný režim a nedostatek fyzické aktivity mohou rovněž ovlivnit vaše výsledky.
Celkově se odborníci shodují, že je možné najít zdravější způsoby hubnutí. Zdravá, pestrá a vyvážená strava v kombinaci s kalorickým deficitem poskytuje stabilnější a dlouhodobé výsledky. Jinými slovy, nezáleží na tom, kdy jíte, ale co a kolik toho sníte. Při takové dietě je méně pravděpodobné, že dojde k poruchám, přejídání a dalším známým problémům při hubnutí.
(cik)