Ano, co je zdravé, nemusí být dobré. Jinak řečeno – nemusí nám chutnat. Typickým příkladem jsou děti a vnoučata. Ovoce a zeleninu pak zvláště, berou často v jídelníčku jako nutné zlo, pro městské děti je »hambáč« (hamburger) a bramborové hranolky lahůdkou! A také přemíra sladkostí, které jim nahrazují třeba i snídani, o dopolední svačině ani nemluvě. Divme se, že nejen děti, ale i jejich rodiče jsou hned po ránu unaveni a s únavou se perou celý den…
Babičky to dobře věděly, a čas od času zkusily, pročistit rodině těla. Děda nedostal svoji oblíbenou kávu ke snídani, večerní sklenka slivovičky mu byla odepřena, stejně tak jeho podvečerní cigaretka. O sladkostech, měl-li je rád, ani nemluvě. K večeři byla zelenina, maso jen tu a tam. Před spaním pár kousků ovoce, možná sklenka bílého vína. Trpěl dědouš, trpěl, ale věděl, že jeho žena to s ním myslí dobře.
Babičky si svoje muže hýčkaly i za cenu, že se s nimi dočasně rozkmotřily. A spát děda musel. Sedm hodin nejméně. Takticky do jeho »utahání« zapojily i děti, s nimiž musel hrát hry, které měly rády, číst jim pohádky… Dopřávaly svým životním partnerům i malé radosti – například krátký spánek po obědě. Babičky věděly jak na to, a ví to i naše manželky a partnerky. Byly a jsou moudré a na únavu (a přiznejme, že i pohodlí), s níž mužská část společnosti marně bojuje, mají svoje spolehlivé recepty.
Máme výhodu v tom, že o zelenině a ovoci ze zahrádky víme prakticky vše díky moudrým knihám a internetu. Naše babičky však i bez toho věděly, co je dobré a zdravé.
Tak třeba obyčejný hlávkový salát. Nevíme, zda znaly jeho účinky na paměť, soustředění, či na zlepšení funkce jater. Ale protože jejich moudrost nepodceňujeme, věřme, že ano. Rovnou ze zahrádky hlávku očistit, rozebrat, důkladně opláchnout ve vodě a v míse zalít sladkokyselou octovou zálivkou. Anebo jogurtem smíchaným se špetkou soli a dobrým olejem. Věděly, že salát se musí podávat co nejdříve po očištění, jinak rychle ztrácí kyselinu listovou a vitamin C. Jedno je jasné – povadlé listy salátu nabízené v obchodech by rodině nenabídly. Ale když už jinou možnost nemáte, vložte očištěný salát do mísy s ledovou vodou. Po několika minutách listy zkřehnou.
Pórek naše maminky a babičky přidávaly do základů některých polévek a omáček společně s cibulí. Na venkově se však připravoval i sirup z póru, používal se k léčení plicních infekcí. Rozvařený pórek babičky propasírovaly sítem, poté přidaly dvě tři lžíce medu na hrnek póru a nemocnému několikrát denně podávaly po lžičce. Na venkově se tradovalo, že pórek, podobně jako cibule a česnek, chrání srdce a léčí vysoký krevní tlak…
Není nad vlastní zahrádku a její plody. Tak třeba rybíz. Naše vzácné babičky věděly, a určitě to ví i dnes, že rybíz prospívá zdravé pokožce. Šťávu z něj popíjely i při problémech s močovými cestami. Marmelády z bílého, červeného a černého rybízu patří chuťovým skvostům české a moravské kuchyně. Dodejme, že rybíz je skvělým zdrojem nejen vitaminu C, ale i draslíku!
Hruška odstraňuje problémy s trávením, pomáhá při zácpě, v lidovém léčitelství se využívá i při obezitě či vysokém krevním tlaku. A víte, proč bývaly v čase sklizně hrušek babičky veselé? My to víme! Jedna hruška denně dodávala babičkám, a dodá i vám, dobrou náladu!
Poctivá česká jablka obtížně konkurují na trhu levnějším jablkům z dovozu. Babičky do nás »cpaly« jablka od června do podzimu, později i jablka uložená na zimu. Jsou zdravá, říkaly. A opravdu jsou. Obsahují nejen vitamín C, ale i vlákninu, čistí organizmus, snižují obsah cukru v krvi. Sladká jablka jsou dobrá proti průjmu, kyselá při zácpě. Obecně pak prý jablka mají omlazovací efekt.
Ano, to byly a jsou naše moudré babičky. Věděly, že i to, co nám zrovna nechutná, je zdravé.
(jan)
ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay