Zoo Jihlava s hrdostí oznámila významný úspěch v chovatelském programu levhartů perských. Na začátku května se zde narodilo mládě levharta perského. Tento vzácný přírůstek je významným krokem v globálních snahách o zachování ohroženého druhu, jehož populace ve volné přírodě klesá kvůli ztrátě přirozeného prostředí, pytláctví a nedostatku kořisti.
»Původně byla mláďata dvě, ale jedno bylo slabší, nepřežilo první měsíc,« upřesnil ředitel zoo Jan Vašák. »První dny jsme mláďata pouze slyšeli, samice je v boudě pečlivě hlídala. Až po několika dnech se chovatelům povedlo do boudy nahlédnout, když samice vyšla ven, proto jsme věděli, že mláďata byla dvě,« doplnil. »Jedno mládě bylo od začátku drobnější a pravděpodobně nebylo ani dostatečně vyvinuté, proto nepřežilo. Umělý odchov na láhev se v moderních zoo již nedělá, tato zvířata se pak neumí zařadit mezi jedince svého druhu,« vysvětlil Vašák. Přeživší mládě představuje významný příspěvek k záchraně tohoto kriticky ohroženého druhu. Má za sebou první veterinární kontrolu, během které jsme zjistili, že se jedná o samici.
Tento vzácný přírůstek je o to cennější, že se již téměř nepočítalo s možností, že by samice mohla úspěšně zabřeznout a porodit. Je jí totiž třináct let. První mláďata samice v tomto věku jsou skutečnou raritou. Levharti totiž pohlavně dospívají po dvou letech a v přírodě se obvykle nedožívají více než 12 let. V zajetí to může být až 20 let.
Narození tohoto mláděte představuje významný krok nejen pro Zoo Jihlava, ale také pro globální snahy o zachování levharta perského. Tento druh je ve volné přírodě ohrožen kvůli ztrátě přirozeného prostředí, pytláctví a nedostatku kořisti.
Levhart perský (Panthera pardus tulliana) obývá především horské oblasti Kavkazu, Íránu a Střední Asie. Je znám svou schopností přizpůsobit se různým typům prostředí, od lesů po skalnaté oblasti a polopouště. Je to samotářské zvíře, které preferuje skrytá místa a loví převážně v noci, kdy maximálně využívá momentu překvapení. Svou kořist stíhá jen výjimečně. Jeho kořistí jsou hlavně savci, jako jsou srnci, divoké kozy, divoká prasata, ale také ptáci a menší plazi. Jsou schopni však ulovit i kořist do velikosti koně. Tato přizpůsobivá kočkovitá šelma je schopná šplhat na strom i se svou kořistí v tlamě.
Dnes rozlišovaných osm poddruhů levharta se liší velikostí i základním zbarvením srsti. Všechny však mají světlou srst a na ní tmavé skvrnky uspořádané do rozet, jejichž střed je prázdný (na rozdíl od amerického jaguára, který má uvnitř tečky. Levhart perský je jedním z největších poddruhů levharta skvrnitého. Samci mohou dosahovat váhy až 80 kilogramů. Samice jsou drobnější a váží kolem 45 kilogramů. Všeobecně mohou dosáhnout výšky v kohoutu až 90 centimetrů. Jejich tělo i s ocasem může měřit na délku i 270 centimetrů.
Mládě postupně začíná být víc a víc aktivní, chovatelé počítají, že během léta již bude chodit do venkovního výběhu, kde ho budou moct návštěvníci vidět. Zatím objevuje prostory vnitřní ubikace mimo porodní boudu. Do této ubikace návštěvníci nevidí, je to z důvodu klidu pro samici a její mládě. Vidět však mohou samce, který k nám přijel v roce 2021 ze Zoo Plock a je mu šest let. Samice přijela o rok později ze Zoo Münster, a jak je vidět zvířata si padla do oka.
Levharti perští jsou samotářské šelmy, které se setkávají pouze na páření. Období páření levharta perského probíhá obvykle od poloviny ledna do poloviny února. Doba březosti trvá v průměru 90–106 dnů. Samice rodí obvykle dvě mláďata, větší počet je spíše vzácný. Matka pečuje o mládé do jeho jednoho roku, ale i po jeho osamostatnění mu může ve volné přírodě pomáhat s lovem.
Tento druh chová jihlavská zoo od roku 1982. V České republice chová levharty perské ještě Safari park Dvůr Králové.
(mac)
FOTO – Zoo Jihlava, commons.wikimedia/CC BY-SA 3.0/Lubman04