Američtí molekulární biologové poprvé vysledovali, jak mozek savců produkuje dopamin, hormon rozkoše, při komunikaci samic a samců v rámci rodinných párů a při interakci s neznámými jedinci. Tato měření pomohou vědcům odhalit molekulární mechanismy vzniku monogamní rodiny, informovalo v pátek tiskové oddělení Coloradské univerzity.
»Celý společenský život člověka se odvíjí od toho, jak moc toužíme stýkat se s určitými lidmi, včetně našich druhých poloviček a blízkých přátel. Zjistili jsme, že proces komunikace s určitými jedinci zanechává v mozku jedinečnou chemickou stopu, která nás nutí udržovat s těmito lidmi dlouhodobý kontakt,« vysvětlila docentka Coloradské univerzity Zoe Donaldsonová.
Donaldsonová a další odborníci učinili tento objev při pozorování fungování centra rozkoše v mozku hlodavců hrabošů (Microtus ochrogaster). Tito hlodavci jsou pro vědce zajímaví, protože vytvářejí velmi silné párové svazky, které se málokdy rozpadají, a to i při velmi častém kontaktu samic se samci a potenciálními novými partnery.
To nám umožňuje využít tyto hlodavce ke studiu neurofyziologických a hormonálních mechanismů vytváření rodin, v jejichž organizaci pravděpodobně hrají důležitou roli dvě molekuly – hormon slasti dopamin a hormon rodinného štěstí oxytocin. Úloha prvního z nich, jak poznamenávají vědci, je dosud málo známá, protože dopamin plní v těle mnoho dalších funkcí.
Donaldsonová a další odborníci nejprve získali tyto údaje, pro které vědci upravili genom části buněk centra rozkoše v mozku hrabošů tak, aby neurony při přílivu dopaminu produkovaly světelné záblesky. To výzkumníkům umožnilo sledovat, jak hlodavci reagují na výskyt různých podnětů, včetně svých druhých polovin, neznámých jedinců a porcí potravy. V některých případech vědci ztížili zvířatům jejich úkol tím, že jim do cesty postavili překážky, které jim bránily v komunikaci s příbuznými.
Měření vědců ukázala, že socializace s druhou polovinou, stejně jako očekávání těchto sociálních interakcí na cestě k druhé polovině, vyvolávaly výrazně silnější nárůst dopaminu než setkání s jinými jedinci Microtus ochrogaster nebo přístup k potravě. Zesílený nárůst dopaminu navíc vymizel při delším odloučení členů páru, které bylo doprovázeno i ukončením blízkých vztahů.
Tento slábnoucí nárůst, jak se domnívají biologové, dává mozku hlodavců možnost postupně se zbavit pocitu nekonečné neopětované lásky, což samcům a samicím hrabošů umožňuje po ztrátě druhé polovičky vytvořit nové rodinné páry. Podobným způsobem, jak vědci naznačují, ovlivňuje dopamin i lidské rodinné vztahy, což lze zohlednit při vývoji přístupů zaměřených na upevňování rodin a překonávání smutku ze smrti manžela či manželky.
(cik, TASS)