Není nad romantiku! A tak vás dnes zavedu do jednoho romantického údolí v Českém ráji, do údolí Plakánek, které se rozkládá mezi hradem Kost a Střehomí. K hradu Kost se dostanete veřejnou dopravou (autobusem) nebo zájezdovým autobusem. Odtud již budete pokračovat pěšky Plakánkem po červené turistické značce až do Střehomi, kde na vás může čekat váš zájezdový autobus, nebo můžete pokračovat přes Betlem a Osek do Sobotky, odkud odjíždějí jak autobusy, tak i vlaky. Celá exkurze od hradu Kost do Střehomi je asi 3 km, chcete-li dojít až do Sobotky přidáte si dalších 2,5 km. A protože jste zdatní, tak to všechno hravě zvládnete. Připravte se však také na to, že budete procházet zvláště chráněným územím a že se budete muset podle toho chovat.
Údolí Plakánek není jen romantické kaňonovité údolí, opředené mnoha pověstmi, ale také téměř dokonalý profil v horninách svrchního turonu až spodního coniaku české křídové pánve (stáří zdejších hornin se pohybuje okolo 70 milionů let). I když jsou zde zkameněliny vzácné, není vyloučeno, že můžete v úlomcích zdejších hornin objevit jádro mlže či amonita. Jsou zde však velmi zajímavé profily skalami, na nichž je dobře vidět, jak se zdejší horniny v křídovém moři ukládaly, nebo jsou zde velmi zajímavé hydrogeologické jevy jako prameny či studánky. Celou cestu vás bude provázet tok říčky Klenice, na jejímž toku je lidskou rukou vytvořeno několik rybníků, jeden z nich i v Plakánku. A ve Střehomi stojí na jejím toku i krásný starý mlýn, známý hned z několika filmových pohádek. Tak se nebojte kilometrů a vzhůru za poznáním.
Kaňonovité údolí Plakánek je zahloubeno, ostatně jako řada dalších zdejších údolí, do mírně zvlněné paroviny Vyskeřské plošiny. Jeho východní okraj tvoří význačný střehomský zlom SV-JZ směru. Odčleňuje k jihovýchodu ukloněnou kru Žehrovských skal, kam patří i údolí Plakánek od bousovské kotliny a markvartické plošiny. Z Vyskeřské plošiny vystupují ojedinělá tělesa třetihorních vyvřelin (např. Vyskeř, Mužský) a tzv. čertových zdí, z nichž nejdůležitější byla Čertova zeď v Žehrovském lesu (dnes již dávno vytěžená). Kra Žehrovských skal představuje rozlehlý areál kvádrových pískovců a jílovců svrchního turonu a spodního coniaku., které jsou právě velmi dobře přístupné v Plakánku. Říční tok, který Plakánek vyhloubil (říčka Klenice), přibírá zde četné údolní prameny a postupně mohutní tak, že na jejím toku byly založeny četné rybníky, první už v blízkém okolí hradu Kost, a další pak v Plakánku a ještě další pak až ve Střehomi.
Od restaurací a dalších atrakcí pod hradem Kost sejdeme směrem vlevo sejdeme po červené turistické značce do údolí Plakánek. Je hned několik pověstí, proč se toto údolí tak nazývá, ale nejspíše je to od toho, že zdejší skály »pláčí«. Na dně údolí se setkáme s četnými údolními prameny. Ale jsou i jiné, romantické pověsti. My však jdeme za geologickými zajímavostmi. První část cesty ke skalám v údolí prochází širokou nivou Klenice, ze které je krásný výhled na hrad Kost.
Již tady, po pravé straně cesty, jsou na úpatí skal zřetelné údolní prameny. Pramen je vývěr podzemní vody na zemský povrch. Podzemní voda prostupuje místními propustnými horninami (tzv. kvádrovými pískovci) a vytéká potom v nejnižších místech údolí, nebo tam, kde narazí na nepropustnou jílovcovou vrstvu. Takovému prameni říkáme sestupný. S takovými prameny se setkáme v Plakánku ještě mnohokrát!
Pojďme se však podívat blíže na kvádrové pískovce. Vystupují od nás vpravo i vlevo a jsou nápadné zřetelnou vrstevnatostí. Ta je ostatně vidět na všech zdejších skalách. Vrstvy jsou od sebe oddělovány vrstveními spárami a jejich vystupující část je zaobleně zakončena zvětrávacími procesy. Když se podíváme na vrstvy zdejších pískovců, zjistíme, že jsou si horniny nápadně podobné svou hrubozrnností. Tvoří je poměrně velká křemenná zrna, někdy i malé valouny. Vezmeme-li si však tyto vzorky pod lupu uvidíme, že se přece jen v něčem liší. Někdy jsou křemenná zrna zaoblena, v jiné vrstvě jsou ostře zakončena, v jednom vzorku je více tmelící hmoty, jinde méně, jednu tmelící hmotu tvoří světlý až světle šedý kaolinit, jinou rezavý limonit. Složení pískovců v jednotlivých vrstvách ukazuje na rozdílný vznik vrstev. Vždy šlo o rozdílný materiál, který řeky přinášely do moře podle toho, jaké horniny byly na pevnině zvětralé, o jak dlouhý šlo transport a také i o to, jaké byly podmínky v moři. A hodně fotografujte či zakreslujte, zdejší profily jsou velmi instruktivní.
Naše cesta vás dovede k soutoku Klenice s malým levostranným bezejmenným přítokem. Tady pod skalami, tvořenými kvádrovými pískovci, vystupuje na jejich bázi vrstva vápnitých jílovců s písčitou příměsí. Jde o nejspodnější část teplického souvrství české křídové pánve, ke kterému tady přináležejí i zdejší kvádrové pískovce. Jílovce jsou šedé až šedožluté barvy, a ony způsobují, že na dně údolí vyvěrají prameny. Pokud se vám to podaří, odeberte si vzorek těchto jílovců.
Nyní přebrodíme říčku na její pravý břeh a cesta vás zavede ke zdejšímu rybníku. Jako každý rybník je dílem lidských rukou, hráz přes údolí je vzdálená asi 300 m. Nad rybníkem, který sloužil k chovu kaprů již před třicetiletou válkou, se opět vypínají skalní útvary kvádrových pískovců. Tady, při cestě po břehu rybníku, můžeme dosti často najít úlomky zdejších pískovců. Vezměte si vzorek a další si prohlédněte, jestli neobsahují zkamenělinu. Když si všimnete blíže pískovců, zjistíte, že ani vrstvy tady nebyly ukládány vodorovně. Ve vrstvách jsou mírně šikmo ukloněné vrstvičky. Říkáme tomu zvrstvení. Zvrstvení je uspořádání usazovaného materiálu uvnitř vrstvy. Jsou-li vrstvičky ukloněny šikmo, jako je to tady, říkáme tomu šikmé zvrstvení. Je následkem ukládání materiálu v neklidném prostředí, například v deltě řeky. Většina dnešních badatelů soudí, že právě kvádrové pískovce našich skalních měst vznikly jako usazeniny říčních delt. Tomu odpovídá nejen šikmé zvrstvení ve vrstvách, ale také třeba hrubozrnnost materiálu.
Nedaleko za hrází rybníku se nachází studánka Roubenka. Kdo čte verše Fráni Šrámka, určitě ten výraz zná. Jenže Roubenka má své jméno mnohem starší, středověké. I Roubenka je sestupným pramenem. Když si dobře všimnete jejího založení, uvidíte, že je v pískovcích. Tady vrstva jílovců je poněkud hlouběji, takže studánka vznikla v zářezu pískovců a voda se tu hromadí od spodu, od nepropustné vrstvy jílovců. Ochutnejte zdejší vodu, z Roubenky je báječná a osvěží!
To už se blížíme do Střehomi. Máte-li štěstí, najdete otevřenou občerstvovnu, jinak byste museli pokračovat až do Oseka či Sobotky. Naše exkurze končí. Nezapomeňte kreslit a fotografovat. Za Střehomí se vám ukáže mírně zvlněný kraj, z něhož vystupuje čedičová kupa se zámkem Humprechtem. Je to bývalá sopka a zámek tu byl postaven v 17. století Humprechtem Černínem a podle něho se jmenuje. Do Sobotky vám zbývá necelý kilometr. Tak vzhůru na cesty!
Václav Ziegler
FOTO – autor