Šumava bylo pohoří vždycky divoké – divoké skály, divoké lesy, divoká zvěř i divoká a navíc velmi tajemná jezera. V zemích Koruny české pět, v Bavorsku tři. Našim vzdáleným předkům vždycky vrtala v hlavě otázka, kde se v těch skalách a lesích ta jezera vzala. Jakého jsou původu? Že by snad temné síly? Ty zvídavější z vás možná zajímá, kde se v horách jezera vzala. Odpověď je velmi jednoduchá a týká se všech šumavských jezer i mnoha dalších jezer na světě. Všech osm šumavských jezer (pět na české a tři na bavorské straně) je ledovcového původu.
Koncem třetihor se při ochlazování klimatu v dobách ledových se vytvořily na úbočích svahů ze sněhových lavin ledovce. Napřed se sníh proměnil tlakem a občasným natáváním v ledovcový led, který svou neposedností a neustálými pohyby vytvořil při vysokých skalních stěnách ledovcový kotel – kar. V karu se hromadilo čím dál tím více sněhu a karová prohlubeň již nestačila. Ledovcový splaz se vydal na cestu dolů, kam ho táhla zemská přitažlivost. A spolu s ledovcovým splazem se pohybovalo velké množství úlomků horniny od těch maličkých jako zrnko písku až po velikánské balvany. Asi před 12 tisíci lety, na konci zatím poslední doby ledové, došlo k postupnému tání ledovců. Tající ledovce před sebou tlačily množství kamene a štěrku, z nichž se pod svahy vytvořily mohutné hráze – morénové valy, které tající vodu načas zadržely. A v karech, odkud už tam voda otécu nemohla, vznikla ledovcová jezera. Voda v dnešních jezerech ovšem už dávno není ta samá. Dnes jsou ledovcová jezera napájena spodními prameny a vnějšími přítoky.
Tak je to i s Čertovým jezerem. Jezero leží na jižním svahu Jezerní hory ve výšce 1030 m n. m., jeho plocha činí 10,3 ha a největší hloubka je 36,7 m. Je napájeno dvěma malými potoky a vytéká z něj Jezerní potok, který patří do povodí řeky Řezné v Bavorsku a tím patří k černomořskému úmoří. O odtoku z jezera se povídá, že »pulsuje«, jedná se o jev, jenž je způsobený větry. Jako jediné ze šumavských jezer spadá do povodí řeky Dunaje. V zimě se na něm může utvořit až třičtvrtěmetrová vrstva ledu! Na rozcestí mezi Čertovým a Černým jezerem leží hranice evropského rozvodí Labe – Dunaj. Jen o pár metrů vedle cesty se nachází vrchol Malého Špičáku a kolem něj je možno dostat se na 1202 metrů vysokou horu Špičák s rozhlednou. Šumavská jezera jsou chráněna pro své přírodní bohatství. Pro bohatství neživé i živé přírody. Proto je zde také zakázáno pod trestem vysoké pokuty koupání. Koupající se turisté narušují vzácný vodní ekosystém, který je velmi náchylný na znečištění a narušení chemické rovnováhy. Proto se koupání trestá pokutou!
A proč se jezero jmenuje Čertovo? Inu, to bylo tak. V pekle byla odjakživa bída na čertice. Ale i peklu je dorostu třeba, a jak je všeobecně známo, jsou k tomu vždy potřeba dvě osoby odlišného pohlaví, neboť čert a čert čertíka nezplodí. To je jako u lidí. Ale čertic je málo! Ale vládce pekel to vyřešil šalamounky. Poslal přebytečné čerty, a těch bylo tehdy hodně, aby se poohlédli po nějakém lidském děvčeti a přinesli si ji jako nevěstu do pekla. A kříženec čerta a člověka je prý ještě horší než sám ďábel! I čerti se rozběhli do míst tajemných a strašidelných, kde bylo možno získat nebojácnou a všeho schopnou dívčinu. Ne však každá se dala zlákat a tak ti, co žádnou na slib, že bude např. kravička švejcarskýho plemene, nezískali. A tak je začali chytat a do pekla odnášet. A to se stalo právě i u toho šumavského jezera, kterému se říká Čertovo. Pekelníci zde číhali na lidská děvčata, která by si stáhli s sebou do pekla. Jeden čert zvláště ošklivý a zlý čert se takhle pokusil unést děvče, Márinku z obce Špičák. Ale to si dal, Márinka byla nejen hezké a měla velké hnědé oči, ale byla také hbitá i silná a tak se mu bránila. Nejenže ho odstrkovala a všelijak nohy mu podrážela, ale když ji chtěl chytit rukama za ruce, vysmekla se mu, uchopila ho v pase a smýkla s ním o zem. Čert si poněkud pochroumal koleno a špatně se mu ze země vstávalo. A tak čert při vstávání se země svými drápy vyšoupal do zdejších kamenů rýhy a dokonce i údolí. Márinka však k němu hbitě přiskočila a k ocasu mu svou pentlí přivázala nejbližší velký kámen, a protože to bylo na břehu toho jezera, strčila do něj a žbluňk – čert ztratil rovnováhu, spadl do jezera i s kamenem a utopil se! Od těch dob se říká tomu jezeru Čertovo!
Ale nemyslete si, že to je konec vyprávění a strastí s čerty. Kdepak! Dodnes se prý z jezera vynořují podivné postavy a bytosti. Jednou z nich je také krásná paní v modrých šatech, která do vod jezera láká mladé hochy, pohraje si s nimi a utopí, nebo malý ošklivý trpasličí dědula, který provádí zlomyslnosti na potkání. Také se říká, že jsou šumavská jezera propojena jedním velkým podzemním jezerem – kdo ví, co tam jen může žít!
Inu, ledovcová jezera byla vždycky tajemná a s bytostmi s nimi spojenými, nebylo nikdy dobré si zahrávat! Tak, až půjdete se někdy na ta jezera podívat, si dejte pozor. Ten utopený čert tam dosud prý leží!
Václav Ziegler
FOTO – sumavanet.cz
Diskuze je uzavřena.