Je to naše nejrozšířenější žába, která žije po celém našem území. Žije od nížin až po krkonošské velikány. A žije si tak nejen u nás, ale i ve velké části Evropy, s výjimkou většiny Pyrenejského poloostrova, jižní Itálie a jižního Balkánu. Nejzápadnější hranicí výskytu je Irsko, kde se dlouho a nesprávně předpokládalo, že je to vysazený druh. Nachází se i v Asii a na východ do Japonska.
Má tři odlišná stádia vývinu – pulec, suchozemské mládě a dospělý jedinec. Má korpulentní tělo se zaobleným pyskem, předními nohami a krátkými (vzhledem k ostatním druhům skokanů) zadními končetinami, přizpůsobenými na pohyb ve vodě a vyskakování na pevninu. Často jsou skokani hnědí zaměňováni s ropuchou obecnou, ale skokani se dají snadno rozeznat, protože mají delší nohy, skáčou a mají vlhkou pokožku, zatímco ropuchy se plazí a mají suchou, bradavicemi posetou pokožku. Vajíčka těchto dvou druhů se také liší v tom, že skokani je mají ve shlucích, ale ropuchy je kladou v dlouhých řetězcích. Skokani hnědí vylučují na kůži temporin, dehtu podobnou směs peptidů s antibakteriálním účinkem. Latinsky je pojmenován podle tmavých skvrn na boku hlavy z latinského tempora = spánky..
Skokani hnědí dorůstají délky 6 až 9 cm, zřídka i více. Zbarvení je dosti proměnlivé, obecně se však pohybuje v odstínech hnědé barvy. Na hřbetní straně těla bývají nepravidelné skvrny. Na nohách jsou tmavší příčné pruhy. Zadní nohy jsou silně vyvinuty a umožňují skoky o délce až 1 m a také velmi dobré plavání a potápění. Skokan hnědý ve svém vnějším vzhledu je velmi proměnlivý. Hřbet a boky mohou být od olivově zelené do šedohnědé, hnědé, olivově hnědé, šedé, nažloutlé a červenohnědé. Může však pokožku zesvětlit nebo ztmavnout a přizpůsobit se okolí. Pokud se nachází ve vodě s vysokým obsahem železa, může být červený. Někteří jedinci mají i neobvyklé zbarvení – ve Skotsku se našli černí i červení jedinci a nalezeni byli se i albíni se žlutou kůží a červenýma očima. Během období páření se barva samců obvykle změní do šedé. Průměrná hmotnost dosahuje 22,7 g; samice je obvykle o něco větší než samec. V přírodě se dožívá maximálně 8 let, v zajetí byl zaznamenán věk neuvěřitelných 18 let. Pokud jsem kdysi, jako kluk, choval skokany, tak si pamatuji, že jeden z nich se dožil 12 let věku. Tehdy se mi to zdálo neuvěřitelné. Chytil jsem ho v roce 1954 a vydržel až do roku 1965.
Hlava skokana hnědého je krátká a zaoblená. Boky, končetiny a hřbet pokrývají nepravidelné tmavé skvrny, obvykle mají tmavou skvrnu za okem.
Kromě období rozmnožování žije skokan hnědý na souši. Zdržuje se ve vlhkých úkrytech a za potravou vychází v noci nebo i ve dne za deštivého nebo vlhkého počasí. Potravou je mu různý hmyz, pavouci, žížaly, slimáci či drobní korýši. Koncem října či začátkem listopadu vyhledávají skokani zimoviště. Zimují buď na dně menších vodních nádrží (avšak s hloubkou minimálně 50 cm), nebo nezamrzajících úkrytech v zemi. Probouzejí se časně na jaře, když začíná odtávat led.
Rozmnožování probíhá časně na jaře, hned po probuzení žab ze zimní strnulosti. Pokud žáby přezimovaly na dně vodní nádrže, většinou se ve stejné nádrži i množí. Samci se ozývají mručivým vrrru – vrrru – vrrru. Snůška má podobu rosolovitého chuchvalce, plovoucího při hladině, a odborníci říkají, že obsahuje obvykle 1000 až 2500 vajíček, ale velké samice s dobrou kondicí mohou naklást až 4000 vajíček. Nikdy jsem je nepočítal, tak trpělivý jsem nikdy nebyl. Ve vajíčkách je tmavý pól (směřující vzhůru) a světlý pól (směřující dolů). Pulci se líhnou za 3 až 4 týdny, k proměně v malé žabky potřebují asi 2 až 3 měsíce. Pohlavní dospělosti dosahují ve třetím roce života.
Musím říci, že jako chovanec se skokan hnědý choval vzorně a vzorně přijímal i potravu. Vzpomínám na něj rád!
Václav Ziegler
Diskuze je uzavřena.