Vědci z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně (AF MENDELU) zkoumají, jak využít sinice požírající plasty k vyčištění oceánu zamořeného odpadkovými skvrnami. Skvrny jsou velké jako Austrálie. Představují ostrovy, přičemž dva se nacházejí v Tichém oceánu, dva v Atlantském a jeden v Indickém, uvedl dnes Ondřej Pěnčík z Ústavu chemie a biochemie AF MENDELU. Sinice jsou v oceánech přítomné v množství přibližně 100 000 buněk na mililitr vody. Právě díky jejich přirozenému a bohatému zastoupení se je odborníci rozhodli využít.
Odhozené plasty se vlivem proudění shlukují na jednom místě a vznikají pomyslné plastové ostrovy. »Zdrojem znečištění jsou vnitrozemské řeky, pobřežní oblasti, ale také rybáři, kteří odpad zahazují přímo do moře,« uvedl Pěnčík.
Vědci se nyní soustředí na dva možné přístupy, jak plasty z vody odstranit. První z nich je založený na použití geneticky modifikovaných organismů. »Už poměrně dlouho se ví, že existují bakterie, které vylučují enzymy schopné rozkládat plastové polymery. Izolované byly například ze skládek odpadu. Problém je, že tyto bakterie ve vodním prostředí nežijí. Naopak tam ale žijí sinice,« řekl Pěnčík.
Cílem vědců je proto přenést geny tohoto typu bakterií do sinic, které by pak byly schopné shodně vylučovat potřebný enzym z buněk a rozkládat tak plastové polymery na dílčí komponenty, až by ve vodě nezbylo prakticky nic. Legislativně je ale použití geneticky modifikovaného organismu problematické. Vědci se proto soustředili také na variantu využívající sinice v jejich přirozené podobě. »Některé druhy sinic jsou charakteristické tím, že vytvářejí ohromně silné slizové vrstvy. To má zajímavý aplikační potenciál díky tomu, že by takto mohly vychytávat nejenom mikroplasty, ale i ostatní kontaminanty z vody, například různé mikročástice a nanočástice,« popsal Pěnčík.
Slizové vrstvy sinic by se mohly používat přímo v čističkách odpadních vod, kde by odpad protékal přes bioreaktor. »Ukazuje se, že zdrojem až 80 procent plastového odpadu v oceánech jsou suchozemské řeky. Kdyby se zlepšil management čističek odpadních vod, především v zemích třetího světa, dala by se situace výrazně zlepšit,« upozornil Pěnčík. Podle něj je navíc technologie cenově dostupná, protože organismy se pěstují snadno. Aplikace v rozvojových zemích by tak neměla být problematická. Podle Pěnčíka se z dosavadních měření jeví technologie slibně, protože sinice vytvářejí chumly a voda je prakticky čistá. Zatímco technologii bez geneticky modifikovaných organismů považují vědci za prevenci, přímo ve skvrnách by museli využít technologie modifikovaných sinic se schopností požírat plast rovnou ve vodě.
V přírodě se plasty rozkládají od několika stovek až po desetitisíce let. Voda se ale chová jako konzervant a přirozený rozklad zastavuje.
(mac, čtk)