Americký tým výzkumníků tento týden publikoval výsledky svého pátrání po stopách takzvaného dlouhého covidu v lidském organismu a označil nízkou hladinu stresového hormonu kortizol za nejsilnější objevený předpoklad pro výskyt post-covidových potíží. Tento faktor by společně s pozorovanými odlišnostmi v práci imunitního systému mohl podle autorů studie přispět k sestavení sady biologických kritérií pro objektivní diagnózu dlouhého covidu. Napsala o tom agentura Bloomberg.
Nový výzkum týmu z Yaleovy univerzity a newyorské zdravotnické sítě Mount Sinai přináší další střípek do neustále se rozšiřujících poznatků o vleklých zdravotních problémech, které v různé intenzitě trápí jen ve Spojených státech miliony, ne-li desítky milionů lidí. »Doufáme, že tato data pomohou těm, kdo jsou stále skeptičtí, pochopit, že dlouhý covid je skutečný a má biologickou podstatu,« napsala na twitteru imunobioložka a jedna z autorek studie Akiko Iwasakiová.
Výzkumného projektu se účastnilo 215 lidí, z toho 99 považovaných za pacienty s dlouhým covidem. Vědci u těchto účastníků zjistili zhruba poloviční hladinu kortizolu ve srovnání s kontrolní skupinou, v níž byli jak lidé, kteří se koronavirem SARS-CoV-2 nikdy nenakazili, tak lidé, kteří se z nemoci covid-19 plně zotavili. »Nízká hladina kortizolu byla nejsilnějším indikátorem jak pro definování statusu dlouhého covidu, tak pro předpověď jeho závažnosti,« konstatují autoři studie.
Výsledky zatím neprošly recenzním řízením a sama Iwasakiová na twitteru zdůraznila některé limity výzkumu. Poukazovala například na nízký počet účastníků a hovořila o tom, že zjištění vyžadují »potvrzení napříč« různými demografickými skupinami.
Studie publikovaná ve středu popisuje více biologických faktorů, podle kterých by mohlo být možné dlouhý covid diagnostikovat. Kromě nízké hladiny kortizolu to byly »markantní rozdíly« ve výskytu jistých krevních částic včetně některých bílých krvinek. Autoři výzkumu také našli důkazy o silnějších reakcích organismů lidí s dlouhým covidem na SARS-CoV-2 i další viry, především virus Epsteina-Barrové, který může způsobovat infekční mononukleózu. Imunitní faktory byly údajně v součtu stejně spolehlivým ukazatelem dlouhého covidu jako hladina kortizolu.
Tento hormon pomáhá s ovládáním nálad a emocí a jeho slabá produkce může podle lékařské sítě Mayo Clinic způsobovat únavu, slabost ve svalech či zažívací potíže. Tým vědců z Yaleu a Mount Sinai podotýká že nízká hladina byla pozorována u lidí s myalgickou encefalomyelitidou, neboli chronickým únavovým syndromem, což je diagnóza, která někdy bývá s dlouhým covidem srovnávána.
Příčiny dlouhodobých problémů spojených s infekcí koronavirem, které mohou zasahovat mozkovou činnost, dýchání i řadu dalších tělesných funkcí, zůstávají nejasné. Hlavní hypotézy se týkají zánětů vzniklých při covidu-19, přetrvávání koronaviru v lidském organismu nebo autoimunitních reakcí.
Odhady ohledně výskytu dlouhého covidu se různí, ovšem dosavadní studie nasvědčují tomu, že jde o poměrně běžné vyústění koronavirové nákazy, které může přijít i po mírném průběhu infekce. Malá část pacientů při tom hlásí silné příznaky, které jim znemožňují pracovat a komplikují běžné aktivity jako řízení auta. Vláda USA už vyčlenila více než miliardu dolarů (skoro 24 miliard Kč) ve snaze objasnit příčiny dlouhého covidu a vypracovat strategii pro jeho potlačení, píše Bloomberg.
(mac, čtk)
FOTO – adrenal.com, pixabay