Na 27. února připadá Mezinárodní den ledních medvědů, ačkoli tento den nemá oficiální status, od konce roku 2000 se k němu po celém světě pořádají akce na ochranu ledních medvědů.
Mezinárodní den ledních medvědů se slaví z iniciativy americké neziskové organizace Polar Bears International (PBI), která lobbuje za snahy o ochranu a zachování světové populace ledních medvědů. Tento den připadá na konec zimy, kdy jsou medvědi s mláďaty v brlozích, protože toto období roku je považováno za nejzranitelnější v životě ledního medvěda.
Ačkoli tento den nemá žádný oficiální status, od konce roku 2000 se k němu po celém světě pořádají akce na ochranu ledních medvědů. Organizátoři například doporučují všem obyvatelům severní polokoule, aby snížili úroveň vytápění svých domácností, a tím snížili rychlost globálního oteplování, protože klimatické změny vedou ke snižování ledové pokrývky Severního ledového oceánu, která slouží jako přirozené prostředí ledních medvědů.
Medvěd lední, jehož latinský název – ursus maritimus – znamená »mořský medvěd«, je jednou z největších suchozemských šelem na Zemi. Samci dorůstají průměrné délky 2,5 metru a hmotnosti 400-600 kg, přičemž někteří dosahují hmotnosti 800-900 kg. Samice tohoto druhu jsou mnohem menší; obvykle měří 1,5-2 metry a váží 150-300 kg. Zvířata mají dobře vyvinutý sluch, zrak a čich, jsou schopna pohybovat se po souši rychlostí až 40 km/h a snášejí teploty pod -45 °C. Průměrná délka života je 25-30 let, v zajetí až 45 let.
Podle hodnocení skupiny odborníků na lední medvědy při Mezinárodním svazu ochrany přírody (IUCN) žije na světě přibližně 26 000 ledních medvědů, ale jejich sledování je komplikované kvůli nepřístupnosti arktických oblastí a migraci zvířat. Lední medvědi se vyskytují na ostrově Grónsko (autonomní území Dánska), na norském souostroví Špicberky (dříve Špicberky) v Severním ledovém oceánu, v americkém státě Aljaška a také v Kanadě a Rusku.
Medvěd lední je zařazen do Červeného seznamu ohrožených druhů »zranitelný druh« (pátá z devíti kategorií ochrany). Za hlavní hrozby pro medvěda ledního považují vědci kromě změny klimatu také komerční aktivity (například průzkum a těžbu ropy a zemního plynu), znečištění životního prostředí, lov a pytláctví. Podle prognóz IUCN se v důsledku nepříznivých změn životního prostředí může populace tohoto druhu do roku 2050 snížit až o 30 %.
V polovině 20. století hrozilo lednímu medvědovi v důsledku lovu vyhynutí. Poprvé se na mezinárodní úrovni na tento druh upozornilo v letech 1954 a 1956 na IV. a V. valném shromáždění IUCN, kde se jednalo o potřebě jeho ochrany. Dne 15. listopadu 1973 podepsaly v norském Oslu vlády Kanady, Dánska, Norska, Sovětského svazu a Spojených států dohodu o ochraně ledních medvědů. Ta stanoví úplný zákaz lovu medvědů pro komerční a sportovní účely, jakož i lovu z letadel a ledoborců.
Dne 16. října 2000 podepsaly ve Washingtonu vlády Spojených států a Ruska dohodu o ochraně a využívání populace ledních medvědů na Čukotce a Aljašce, která upravuje lov, odstřel a odchyt ledních medvědů a obrat loveckých produktů původními obyvateli Čukotky a Aljašky; podle tohoto dokumentu mají právo lovit a odchytávat lední medvědy pouze původní obyvatelé.
Grónsko a Kanada mají pro lov ledních medvědů systém kvót. Od roku 2007 působí v ruské Arktidě »medvědí hlídky«, které provádějí monitoring pobřeží za účasti arktických vesničanů a pracovníků pobřežních meteorologických stanic, což zahrnuje síť pozorovacích stanovišť rozmístěných od ostrova Kolguev na západě po Beringovu úžinu na východě. Kromě toho Rusko realizuje strategii ochrany ledního medvěda v Rusku do roku 2030.
(cik, TASS)