Tým paleontologů v Číně objevil to, co je považováno za nejstarší potvrzené kusy jantaru, jaké kdy byly nalezeny. Jde o zkamenělou rostlinnou pryskyřici ze středního devonu starou asi 385 milionů let. Objev překonal předchozí nejstarší známý vzorek o zhruba 65 milionů let a naznačuje, že produkce pryskyřice se u rostlin vyvinula dlouho před vznikem semenných rostlin.
Jantar, tedy zkamenělá pryskyřice, je považován za jeden z dávných sekretů semenných rostlin. Semenné rostliny obvykle vylučují pryskyřici prostřednictvím specializovaných sekrečních tkání na svém povrchu nebo ve větším měřítku prostřednictvím vnitřních sekrečních systémů spojených s kůrou a dřevem. Tyto pryskyřice, které se skládají převážně ze složitých směsí terpenoidních nebo fenolických sloučenin, pomáhají rostlinám hojit se po různých biotických a abiotických poškozeních, jako jsou útoky škůdců, mikrobiálních patogenů a lesní požáry. Vylučovaná pryskyřice tvrdne a mění se na jantar během procesů diageneze a katageneze za podmínek zvýšené teploty a tlaku.
»Viskózní pryskyřice někdy zachycuje organismy, které se v jantaru uchovávají jako zkamenělé inkluze, což nabízí cenné informace o vývoji suchozemských ekosystémů,« řekl Qihang Luo, výzkumník z Nanjingského institutu geologie a paleontologie Čínské akademie věd a Senckenbergova muzea přírodní historie, spolu se svými kolegy.
Objev
Ve své studii vědci analyzovali asi 10 kilogramů uhlí odebraného z karbonátové vrstvy formace Hujiersit poblíž oblasti Hoxtolgay v čínské provincii Sin-ťiang. Pomocí ultrafialového světla detekovali v uhlí malé koncentrace jantaru a nakonec ručně pod mikroskopem izolovali 241 drobných kousků, z nichž většina měla průměr pouze 0,1 až 0,5 milimetru.
Většina jantaru je průsvitná až neprůhledná a její barva se pohybuje od světle žluté po tmavě hnědou. Některé kousky obsahují bublinky a fosilie po osvětlení ultrafialovým světlem vyzařují jasně modrou fluorescenci.
Vrstva obsahující jantar ve formaci Hujiersit pochází ze středního devonu, zhruba z doby před 385 miliony let. Doposud nejstarší nesporně potvrzený jantar pochází z pozdního karbonu, zhruba z doby před 320 miliony let.
»Ačkoli je jantar jedinečným ‚úložištěm‘ environmentálních, geologických a biologických informací, jeho přítomnost není v celé historii Země nepřetržitá. Před permským obdobím existují pouze dva jisté záznamy o jantaru, oba z období karbonu: jeden ze Spojených států, starý asi 320 milionů let, který pravděpodobně vytvořily vyhynulé nahosemenné rostliny Cordaitales, a jeden z Kanady, starý asi 300 milionů let, který pravděpodobně pochází ze semenných kapradin čeledi pteridospermů,« uvedli vědci.
Biochemický mechanismus
Pomocí Fourierovy transformační infračervené spektroskopie a plynové chromatografie ve spojení s hmotnostní spektrometrií vědci zjistili, že chemické složení hujiersitového jantaru se více podobá pryskyřici produkované moderními a fosilními jehličnany než složení kvetoucích rostlin. To je obzvláště pozoruhodné, protože v době vzniku této pryskyřice se semenné rostliny ještě nevyvinuly.
Hujiersitový jantar je nejstarší známou fosilní pryskyřicí produkovanou bezsemennými rostlinami, vysvětlují vědci.
(is)