První, čeho si každý, kdo navštíví obec Kozojídky na Moravském Slovácku, všimne, jsou žluté chodníky. Nezvyklou barvu dláždění po zavedení kanalizace zvolil Otakar Březina (59 let), který je zde už páté volební období starostou, záměrně. Ve znaku má obec zelenou a žlutou barvu. Zeleně roste na předzahrádkách dost, takže volba padla právě na tu druhou. Ovšem název vesnice odkazuje i na heraldické zvíře. Starostu nezaskočila ani otázka, kolik se tady dnes chová koz. »Tak dvě, tři,« odpověděl. »Nepodařilo se mi zatím nikoho přesvědčit, aby si jich pořídil víc.« Předci, kteří se zde v 15. století usadili, ale s sebou kozy přihnali. Podle Březiny název nevznikl podle toho, že by ve velkém pojídali kozy, ale že se na lukách jejich stáda pásla. Čili pojídala trávu.
Rybník je zachránil před povodní
Na chodbě obecního úřadu si mohou lidé prohlédnout zajímavou fotogalerii. V horní řadě jsou snímky budov či pozemků před rekonstrukcí nebo výstavbou, v dolní pak, jak stejné místo vypadá dnes. Výčet toho, co se podařilo vybudovat, by byl velký. Starosta upozorňuje třeba na rybník, který považuje za hlavní strategickou stavbu. »Dvakrát nás uchránil před povodní,« vzpomíná Otakar Březina, že obec přestaly ničit záplavy. Druhý, menší rybník je vlastně zemník, protože není napájen přítoky, ale spodní vodou. Těžila se zde zemina na zakrytí skládky. Poté na ní vybudovali fotovoltaickou elektrárnu, kterou pronajímají provozovateli. »To dává smysl a ne jimi zastavět zemědělskou půdu.«
V Kozojídkách s 560 obyvateli se drží i obchod smíšeným zbožím. Jeho majitelka Hana Ondrušová na dotaz na starostu odpovídá: »Vycházíme dobře, vždycky pomůže. Co vybudoval, to se jen tak nevidí.« Připomíná, že Kozojídky vyhrály v roce 2016 soutěž Vesnice roku v Jihomoravském kraji a v celostátním kole skončily třetí. Starosta organizoval řadu akcí, na nichž se podílelo mnoho sousedů. Důchodce Štěpán Hlahůlek každou sobotu ráno chodí na mši do kaple, která byla přemístěna a opravena a k níž přibyla na jiném místě i kaplička: »Nedávno sloužil mši cizí farář. Překvapilo mě, že ve své řeči ocenil, co všechno se u nás vybudovalo díky našemu starostovi.« A buduje se dál. Vedle mateřské školky na nově zakoupeném pozemku například budova pro dětskou skupinu.
Nedovolil ji zbourat
Skupina návštěvníků komentované prohlídky Galerie Joži Uprky v bývalé jezuitské koleji na náměstí v Uherském Hradišti už přešla do dalšího sálu. Otakar Březina ale stál před jedním z obrazů a dál si ho prohlížel. Líbí se mu červené a bílé kroje na zelené louce na pouti u svatého Antonínka, jak je malíř zachytil na přelomu 19. a 20. století. »Zaujala mě věta kurátora sbírky Petra Vašáta, že Uprka otvírá srdce,« říká. Cit pro tradice starostovi rozhodně nechybí. Když se dozvěděl, že majitel chce zbourat poslední autentickou sušárnu tabáku, která v Kozojídkách zbyla, hned ho navštívil a nabídl mu její odkoupení. Souseda to překvapilo, že za tu nepotřebnou dřevěnici vůbec něco dostane. Otakar Březina pak zorganizoval její přestěhování na jiný pozemek. Památka na dobu, kdy se zde pěstoval tabák, byla zachráněna. Staral se i o místní fotbalisty, vždyť pracoval 28 let jako člen výboru SK Kozojídky.
Jak je vůbec možné, že se tento úspěšný starosta rozhodl kandidovat do Sněmovny za hnutí STAČILO!? Mohl očekávat, což se také stalo, že v dnešní rozdělené společnosti, kdy vládní představitelé označují politické soupeře rovnou za nepřátele, se to u části sousedů nesetká s pochopením. Jenže zjistil, že pokud chce něco změnit, musí vstoupit do vrcholné politiky s těmi, kdo o to také opravdu usilují.
Ani plný Václavák s vládou nehnul
»Nejsem spokojený s tím, jak to Fialova vláda vede. Přál bych si, aby se tady stavělo, budovalo. Nesouhlasím s horečným zbrojením a válečnou propagandou. Je přece přirozené, že lidé chtějí žít v míru. Vadí mi likvidace venkova, když se ruší pošty, školy, farmáři v zahraničních řetězcích, které ovládají trh, nenacházejí pro své výpěstky a maso odbyt. A tak bych mohl pokračovat,« říká Březina.
Nejprve začal jezdit na demonstrace. Myslel si, že Václavské náměstí v Praze plné protestujících nemůže vláda ignorovat. Mohla. Podílel se na organizaci zemědělských protestů. Traktory v ulicích s vládní koalicí ani nehnuly. »Napadlo mě, že pokud chci něco dokázat a přispět ke změně, musím hledat spojence.« Vydal se na akce STAČILO! už v jeho počátcích před evropskými volbami. Názory a návrhy jeho představitelů jsou mu blízké. Když posléze dostal nabídku vést jednu z krajských kandidátek hnutí STAČILO! do sněmovních voleb, nezaváhal. A proč kandiduje zrovna na Vysočině? »Je to téměř můj druhý domov,« svěřuje se. Jezdí tam za kamarády, projel všemožné její kouty na kole i prošel pěšky. »Je to má srdeční záležitost, jak se říká,« usmívá se. Přál by si, aby se i tady žilo lépe.
Miroslava Moučková
FOTO – autorka a O. Březina
Diskuze je uzavřena.