Před 125 lety byla poprvé vydána kniha Sigmunda Freuda s názvem Výklad snů. Kniha poprvé formulovala teorii nevědomí a objevila tzv. Oidipův komplex. Toto dílo bylo prvním pokusem nabídnout komplexní koncept snů člověka a jejich analýzu z pohledu moderní psychologie. Výklad snů nebyl jen Freudovým prvním velkým dílem – psal ho asi pět let a pečlivě si vymýšlel, ne-li každé slovo, tak každou frázi.
Ve Výkladu snů vídeňský lékař Freud poprvé vstoupil na území, které psychoanalýza později považovala za své dědictví. Freud a jeho kolegové brzy začali dostávat dopisy od lidí, kteří popisovali, jak vnímají své sny. Dílo bylo čteno téměř jako mystické dílo. Bylo aktivně používáno, mimo jiné i při spiritualistických seancích.
Výklad snů se zprvu prodával špatně. 600 výtisků prvního nákladu bylo vyprodáno během osmi let, během nichž se nejen psychoanalýza rozvíjela, ale také se měnily názory jeho tvůrce. Zpočátku si Výklad snů kupovaly jako knihu snů – především ženy. V některých obchodech se kniha prodávala společně s okultní literaturou. A tehdejší kritici poznamenali, že navzdory své složitosti a místy až bezvýznamnosti byla kniha dobře napsaná. Dokonce ji klasifikovali jako kvazifikci.
Výklad snů a umělci
Mezi jeho nejpozornější čtenáře – a obdivovatele – patřili James Joyce a Sergej Eisenstein. Pro oba byl skrytý význam v literatuře i filmu důležitý a považovali se za vděčné mimo jiné Sigmundu Freudovi, který je upozornil na dvojí význam objektů ve snech. Rakouský spisovatel Arthur Schnitzler, částečně inspirovaný Freudovým dílem, napsal ve 20. letech 20. století povídku s příznačným názvem Snový román. Známe ji jako literární předlohu pro film Stanleyho Kubricka Sevřené oči. Před vydáním ji autor nazval Dvojitý román, čímž narážel na tytéž dvojí významy.
Prodej knihy se zlepšil poté, co si jí všimla církev, která jednala jako přísný morální soudce. Je ironií, že zatímco církevní představitelé, včetně těch vysoce vzdělaných, naléhali na lidi, aby se zřekli snů, a byli obzvláště rozhořčeni, protože podle Freuda sloužily jako forma »splnění přání«, akademičtí psychologové naopak považovali Výklad snů za nevědecké dílo. Teprve mnohem později si lékaři uvědomili, že Freud ve skutečnosti vnímal sny jako léčivou funkci pro psychiku a nabádal lidi, aby spali tolik, kolik si přejí.
Čas plynul a jen za života zakladatele psychoanalýzy byl Výklad snů dotištěn sedmkrát a stal se jeho nejslavnějším dílem.
Freud žertoval, že na každý rok, kdy se první náklad nevyprodal, vyšlo jedno vydání – ačkoli svou knihu redigoval až do samého konce. Freud považoval Výklad snů za příliš složitý pro širokou veřejnost a věřil v platnost teorie, kterou prezentoval, a tak jej přepracoval na dílo O snech, které však kupodivu nedosáhlo popularity svého předchůdce.
Nečekané uznání pro Výklad snů přišlo během první světové války. Vojenští lékaři v armádách spojeneckých mocností zjistili, že vojáci zranění v podobných podmínkách mívali během hospitalizace podobné sny. Freudova kniha se ukázala jako klíčová při interpretaci těchto snů mimo jiné i díky významným úspěchům psychoanalytiků při léčení válečných neuróz. Zážitek první světové války také Freuda inspiroval k definování tzv. pudu smrti (ve spise Mimo princip slasti z roku 1920), čímž jeho pudová teorie dostala třetí epicentrum (po libidu a narcismu).
Snad nejneobvyklejší hodnocení Výkladu snů pochází od anglického marxistického historika Erica Hobsbawma: »Shodou okolností se Sigmund Freud touto knihou jakoby loučil s devatenáctým stoletím, které se nyní z pohledu dvacátého století jevilo jako sen potřebující výklad. Nahradila ho nová a mnohem znepokojivější realita, kterou Freud – v plném souladu s principy psychoanalýzy – nemohl nepředvídat.«
Sigmund Freud (6. května 1856 Příbor – 23. září 1939 Londýn), rodným jménem Sigismund Šlomo Freud, byl rakouský lékař-neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v moravském Příboře, v německy mluvící židovské rodině pocházející z Haliče.
(is)
FOTO – wikipedia.org a archiv autora
Diskuze je uzavřena.