Že nám to soukromničení ale jde, jen co je pravda. A to tu de facto téměř nic nevlastníme, a přesto je soukromý sektor u zahraničních bank zadlužený jak prase. Tomu se říká zdravé investiční prostředí po česku.
S děsem v mysli, hrůzou v očích a mrazem na zádech čtu a poslouchám ty bláboly o tom, jak je vlastně správné zadlužovat se, protože jen tak může být ekonomika efektivní. Nejsem vzděláním ekonomka, avšak ani za pitomce se nepovažuji, abych si dal dohromady, že 1+1=2 a vyvodil si z toho závěr, že zadlužování = cesta do pekla.
Tomáš Baťa to vyjádřil prostě a jednoduše a co je nejdůležitější, s neomezenou platností, neboť jeho slova ve vztahu k dluhům v podnikatelské sféře, která vám za moment ocituji, by si všichni ti ekonomičtí analfabeti měli nechat vytetovat na čelo.
»Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.«
To, co považuji v těchto Baťových slovech za podstatné, zvýraznila jsem tučně. A proč o tom píšu? Zahraniční dluh České republiky činil ke konci loňského roku 5,271 bilionu korun. Meziročně byl o 460,4 miliardy korun vyšší a představoval 65,8 procenta hrubého domácího produktu. V posledním čtvrtletí loňského roku zahraniční dluh narostl o 92,9 miliardy korun. Zahraniční dluh je sumou závazků se stanovenou lhůtou splatnosti. Na zahraniční dluh soukromého sektoru připadalo z celkové zahraniční zadluženosti 77,2 procenta. Zbývající část tvořily závazky veřejného sektoru, do nichž se zahrnují závazky vládního sektoru, závazky soukromých subjektů garantované vládou a závazky subjektů s majoritní účastí státu (zdroj: ČTK).
Mě zajímá jediná věc – jak tento gigantický dluh hodlá soukromý sektor splatit? Hlavně z čeho, když jde všechno šmahem do kopru… Toto je typický projev banánové republiky. Dluh ovšem velmi brzy poroste dál, a sice zejména podíl na něm stran vládního sektoru v souvislosti s avizovaným zbrojením. Může mi, kdo chce s honosnými tituly před i za jménem, říkat, co chce, za mě Česká republika ekonomicky NEEXISTUJE. A pamatujte na jednu zásadní věc: nosaté banky, a žádné jiné neexistují, nikdy nikomu neodpustily ani haléř. Z tohoto zajetí podle mě není úniku.
Marie Krejčíková
Diskuze je uzavřena.