Letí to. Už 4 roky. Bylo 24. června 2021, běžný pracovní den a nic nenasvědčovalo tomu, že si jej doslova celá země bude nadlouho pamatovat jako den tragické přírodní pohromy – tornáda.
Z pokynu ministra vnitra jsem vyrazil jako jeho náměstek do Kyjova, kde ten den vrcholila akce likvidace nebezpečných chemikálií z objektu, kde zasahovala dříve kriminálka a nějaký čas trvalo než se stát a samosprávy města a kraje dohodly na dořešení. Prohlédl jsem si místo zásahu, probral potřebné věci se složkami IZS i se zástupci Kyjova a loučil jsem se odpoledne s hasiči se slovy »musíme v létě naplánovat nějaký sklípek, chlapi«. Nikdo z nás netušil, že už za pár hodin to bude jinak. Vracel jsem se přes Brno, kde jsem se také pracovně zastavil. Těsně před odjezdem na Prahu mi volal na mobil krajský ředitel Policie ČR Leoš Tržil. »Jsi už na cestě nebo ještě v Brně? Přijeď co nejdřív na Správu (krajské ředitelství PČR).« V té chvíli už jsem z jeho tónu vytušil, že se něco vážného děje a že do Prahy už asi neodjedu.
Po přejezdu na »Kouničku« mne pan ředitel Tržil stručně informoval cestou na operační, že došlo na Hodonínsku k přírodní katastrofě zatím neznámého rozsahu, kolem bzučely telefony tísňových linek a přicházely další zprávy včetně fotografií a videí. Zhrozil jsem se, jako hejtman jsem zažil povodně i sesuvy, ale toto bylo něco úplně jiného. Krátce po mém příchodu do objektu PČR mi na mobil volal současný hejtman JMK Jan Grolich. »Stala se hrozná katastrofa, mohou tady být desítky či stovky zraněných i mrtvých, zvedněte všechno, co stát má, potřebujeme okamžitou pomoc,« volal mi zoufalým hlasem s tím, že se zatím nespojil s ministrem vnitra a volá tedy mně. Sdělil jsem mu, že jsem v Brně, že už dostávám první informace na Policii a že budeme v kontaktu s ním, řediteli složek IZS a že budu neprodleně informovat ministra vnitra s tím, aby dorazil na jižní Moravu. Dohodli jsme se, že se sejdeme na Krajském úřadě, kam pan hejtman svolá krizový štáb.
Ve spolupráci s Ochrannou službou PČR jsem se během krátké chvíle spojil se svým šéfem – vicepremiérem a ministrem vnitra Janem Hamáčkem – a pokusil jsem se mu dát prvotní informace. Zároveň jsem ho požádal, aby zrušil program a vyrazil na jižní Moravu, což mi okamžitě potvrdil a vyrazil směr Brno. V mezičase už fungoval IZS – hasiči, policie i záchranka už evidovaly stovky telefonátů, vyrazily do terénu k záchraně lidských životů i monitoringu toho, co se vlastně stalo. Každou minutou přibývaly hrůzné detaily a před námi vyvstával obraz hrůzy, jaký nikdo z nás nepamatoval z jiných přírodních pohrom a zásahů složek IZS za mnoho let zpátky.
Snad dnes už mohu napsat také o tom, že mezi zoufalými zprávami byla například »jobovka« z Hodonína – z poničené ZOO utekli tygři … A představte si, že ZOO leží skutečně v pásmu tornáda, že tam chovají šelmy … padaly okamžité rozkazy – ověřit, zvednout zásahovku a odstřelovače – naštěstí za pár minut přišla zpráva – info o šelmách ze ZOO ověřeno a negativní … V krajském řediteli PČR se nezapřel »dopravák« – hned v začátku koordinace vydává rozkaz uzavřít jeden pruh dálnice D2 jen pro vozidla složek IZS s právem přesnosti k jízdě – tedy pro záchranky, hasiče, policii. Bude třeba k transportu zraněných do Brna, k rychlému přesunu sil a prostředků všech zasahujících složek IZS. Hovořím se zástupci složek IZS – především s vedením Policie a HZS ČR Jmk, průběžně zpřesňují informace o situaci na místě a o všem, co bude potřeba. Kmitá všechno, co má ruce a nohy.
Přemisťujeme se na Krajský úřad Jmk – do zasedačky krizového štábu, kterou tak důvěrně znám z let minulých. Je noc a na hejtmanství se postupně připojují ke štábu pana hejtmana i zástupci vlády – přijíždí ministryně financí Alena Schillerová a po ní i vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček. Hejtman Grolich je seznamuje se situací a informace doplňují šéfové složek IZS . Padá rozhodnutí nejezdit na místo katastrofy hned – s ohledem na probíhající zásah – záchranu životů a zdraví lidí, prohledávání trosek, ztížený přístup do postižené oblasti. »Můj« ministr a hejtman si ještě vyměňují nejaktuálnější informace a potřeby k řešení a »vnitrácká« část odjíždí na štáby HZS ČR, kde máme brífink i s vedením HZS ČR v čele s Drahošem Rybou, dostáváme podrobné info o situaci v jednotlivých sektorech, bohužel také o obětech, domlouváme další postup. Následuje přejezd do sídla Policie ČR, opět aktuální brífink a debata o dalším postupu – v 5 ráno odjíždíme s ministrem vnitra z Brna směr Břeclavsko a Hodonínsko – do postižených obcí. Pro mne z toho vyplývá ještě další úkol – ministr mi uložil a hejtmana informoval, že ho budu v následujících dnech tady v místě na jižní Moravě zastupovat za ministerstvo vnitra v krizovém štábu. Za rozbřesku a za prvního denního světla dorážíme na místo katastrofy, nejdříve do Hrušek (potom během rána na další místa). Na vjezdu do obce nebylo poznat nic, ale o to větší šok nás čekal za pár vteřin. Ten obrázek hrůzy a děsu nikdy nezapomenu. Přestali jsme mluvit. Vjeli jsme do apokalyptického místa zkázy a s paní starostkou jsme pokračovali do míst největší zkázy. Vypadalo to, jako by se tudy prohnala válka a fronta. V očích jsme měli slzy…
Takové jsou moje vzpomínky na začátek hrůzy, kterou přineslo na jižní Moravu tornádo. Následovalo několik týdnů, které jsem neplánovaně jako tehdejší náměstek ministra vnitra pracovně trávil především na jižní Moravě. Krizové štáby v Podivíně na dálničním oddělení, jednání se zástupci obcí, potom pracovní návštěvy v postižených obcích, u složek IZS – profíků i dobrovolníků, zajišťování požadavků na MV na místě (jezdil jsem každý týden na poradu ministra a tam tlumočil a řešil »z terénu«, co bylo potřeba). Takhle jsem na místě na jižní Moravě potkal nynějšího ministra vnitra Víta Rakušana, který přijel společně s dalšími pomoct kolegyni Janě Krutákové a postižené obci. Pravda, tehdy jsme se normálně pozdravili a krátce bavili. O tom, že bych na vnitru neměl být ani vrátný, mi pan Rakušan tehdy nic neříkal. Těch zážitků oficiálních i neoficiálních je na knížku. Samozřejmě musím i po letech a »v civilu« zachovávat mlčenlivost. Chci ale poděkovat všem, kdo při tornádu a po něm jakkoliv pomáhali – profesionálům ze složek IZS i AČR, dobrovolným hasičům, lidem z dalších dobrovolných složek IZS, neziskovým organizacím, dobrovolníkům, kteří přijeli pomoct, dárcům věcí, materiálu i peněz. Bez nich by to bylo fakt těžké. Díky kuchařkám a kuchařům, kteří odstravovali tisíce lidí denně. Obrovské díky starostkám a starostům, místostarostům, zastupitelům, první desítky hodin nespali, potom aspoň málo. Řešili všechno a všude 24/7. Díky krizařům a všem z krizových týmů a štábů na obcích i na kraji. Díky lidem z postižených míst, že to nezabalili a zvládli. Tornádo zvedlo obrovskou vlnu solidarity a ukázalo, že v nouzi si umíme a chceme pomoct. Ještě jednou – moc díky všem.
Michal Hašek
FOTO – Facebook