Jeden doktor mi řekl, že ať bych ve snaze podvoliti se koncilu učinil cokoli, všechno je mi dobré a dovolené, a dodal: »Kdyby koncil řekl, ‚Ty máš jenom jedno oko‘, ačkoli máš dvě, musil bys s koncilem vyznati, že tomu tak jest.« Řekl jsem mu: »I kdyby mi to celý svět říkal, já, maje rozum, jehož nyní užívám, nemohl bych to říci bez odporu svědomí.«
(Jan Hus, List přátelům v Kostnici, z žaláře, asi ze dne 25. června 1415)
Dnes tomu právě šest set devět let, co vzplála hranice, na níž byl upálen Jan Hus. Rozhodla o tom většina přítomných prelátů, i když část z nich hlasovala proti. Ti bigotní, kteří hájili často sami sebe, či nedokázali potlačit nenávist k jinak myslícím, měli však většinu a svou »jedinou pravdu«.
Mnohokrát od té doby se situace opakovala. Zájem určité části společnosti, jež v té době byla u moci, či mocných skupin a jednotlivců, převážil. Tak vznikaly války, ale i velké zvraty v dějinách národů. Dnes jsme v podobné situaci a řešíme ji zatím stylem prelátů, kteří tehdy zasedli k jednání v Kostnici.
Na počátku bylo také nedodržení pravidel a následně i dohod (svobodný příjezd Husa a jeho doprovodu na místo koncilu a svobodný odjezd po jeho zasedání domů, a to včetně Mistra Jana, přičemž causa herese byla jen jednou z položek a nemělo jít jenom o ni). Dnes obdobný přístup, jako by vzal vzor u té více než sedmisetleté kauzy. Zájem určité části ukrajinské společnosti a »mezinárodního«, chápej jako euroatlantického společenství, znamenal Majdan. Stávající prezident byl pučisty svržen, ač byl zvolen v řádných volbách. Pak přišly Minské dohody. Nebyly naplněny. Těmi, kteří si myslí, že mají víc moci a víc pravdy (stejně jako tomu bylo v Kostnici).
Po kostnickém »řešení« nastalo období válek. Stálo mnoho krve, na všech stranách sporu.
Po nedodrženém Minsku se bojovalo také, nakonec došlo k »omezené operaci«. Dodnes ona operace znamená prolévání krve. Mnoho krve. Konec je v nedohlednu.
Husitské války skončily jistými kompromisy. Jejich důsledky se však táhly dál.
V současné době válka na východě od nás pokračuje, i když o její nezbytnosti lze pochybovat a odsuzovat ji. Přesto se táhne a umírají lidé. Bylo by třeba moudrých politiků, aby zabíjení skončilo. Tak tomu bohužel nebylo v případě Jana Husa. Zvítězili ti, kteří odmítali cizí pravdu, i když jako vždy také druhá strana má tu svou. Nic nelze řešit zničením, umlčením protivníka. Do této války jsme zataženi a to až příliš iniciativně. Jsme na straně těch kostnických jestřábů a nikoli těch, co uvažují hlavou. Nikoli tedy těch, kteří nedali hlas pro potrestání Husa a chtěli dále jednat, srovnávat argumenty a vzít si něco třeba i z druhé strany, tedy od těch, kteří tehdy chtěli nápravu církve.
Vedení Evropské unie jedná jako ti nesmlouvaví, kteří prosadili hrůzné řešení, jinak by těžko mohlo do čela evropské diplomacie postavit velmi zapšklou estonskou premiérku Kaju Kallasovou, jež doma čelí korupčnímu skandálu. Tak bude ukryta v Bruselu a ještě navíc bude rozhodovat o válce a míru v Evropě. Pokud bychom použili přes sedm set let starého příměru, pak hranice ještě víc může vzplát a mnoho lidí zahyne, kvůli zlobě a neschopnosti jednat.
Vzpomeňte na následné husitské války.
Jaroslav Kojzar
Husitství patří k nejslavnějšímu období českého státu. Čeští Husité byli zastánci spravedlnosti a pravdy a dokázali svými vojsky řádně vyprášit kožichy katolické církvi. Zásady a fakta uvedená např. v Husových Knížkách o svatokupectví jsou nadčasová a na katolickou církev sedí i dnes. Všechno, co Mistr Jan Hus kritizoval dělá církev dodnes. Husovy knihy a Husovy myšlenky jsou nežádoucí a nebezpečné pro katolickou církev i v dnešní době. Při jejich čtení si člověk uvědomí, že všechno proti čemu brojil Mistr Jan Hus katolická církev dělá i dnes. Břichopasectví, hamižnost a mamonářství katolické církve můžeme sledovat v přímém přenosu v Havlem rozbitém Československu. Církevní preláti a příslušníci katolické církve se svých majetků jen tak nevzdají a udělají všechno pro to, aby s hamižností sobě vlastní tyto neprávem nabyté majetky z cizího rozmnožovali. K tomu je té „naší“ „apolitické“ katolické církvi dobrá jakákoli lež a podraz a spřažení se s kýmkoli, třeba i s TOP-09, ODS, STAN, KDU-ČSL a Piráty.
Historie se opakuje jen v jiném kabátě. Mistr Jan Hus se stal symbolem i současného fujtajbl systému. Ne tak husité ,proč? Protože připomínají socialismus a to se současné hordě nelíbí. Vývoj nezastavíš ,tak i současná horda půjde do pekel.
Za posledních 200 let udělal český národ z Husa karikaturu, do které si kde kdo promítá své světonázory, pocity a křivdy. Přeborníky v tom jsou především bolševici, kteří z Husa udělali skoro předvoj dělnické třídy. Nyní se jim zase hodí k falzifikaci a překroucení událostí na Ukrajině, kde ruský agresor vraždí nevinné civilisty, ničí ukrajinskou infrastrukturu a dělá si zálusk na tu část jejího území, která oplývá rozsáhlým nerostným bohatstvím. Přitom Rusko jako největší země světa ho má až až. Rusové se ale bojí, že až ty nerosty zplundrují a prožerou, nebude mít, kde brát, a tak se rozhodli krást jinde.
Brázda, kolik knih Mistra Jana Husa jsi četl, že tady o něm děláš prohlášení? Brázda, ty nemít Wikipedii, matku všech nesmyslů a blábolů, co kolují po internetu, díky takovým Brázdům, tak si tady v iportaL24 ani neškrtneš.
Komunistické hodnocení Jana Husa je objektivní, protože Husovy snahy pramenily z vnímání nedostatků a křivd ve společnosti. On se mylně domníval, že řešením bude náprava církve. Až zakladatelé marxismu ovšem naznačili správné řešení a jejich následovníci je úspěšně realizovali.
Ano Jan Hus byl pomýlený a za vlády bolševiků by možná nebyl upálen, ale skončil by buď na šibenici nebo byste ho ukopali na Mírově.
Kdepak pomýlený, práce Jana Husa byla podmíněna dobovou úrovní poznání. Asi jako Tycho Brahe v astronomii apod.
Ve skutečnosti ovšem za kapitalismu má každý daleko větší šanci, že zahyne vinou režimu, než za socialismu.
Těmi zakladateli Marxismu se správným řešením myslíte Marxe a Engelse, kdy jeden majetek zdědil a druhy byl jeho prostřednictvím vydržován? Tedy novější verze církevních hodnostářů.
Však Jan Hus byl taky církevní hodnostář. To přece není žádná novinka, že vědeckou práci v zásadě nemohou provádět příslušníci dělnické třídy, nemají na to čas, vzdělání ani sílu.
Nedemokratický a nelegitimní kyjevský režim dosazený Západem po krvavém puči nemá nejmenší nárok mluvit a jednat jménem Ukrajiny.