Osmdesát let nás dělí od nuceného vystěhování prvních třinácti obcí z Neveklovska, jež se měly stát výcvikovým prostorem »Waffen SS na Benešovsku« (SS-Truppenübungsplatz Beneschau), ač jako cvičiště měli již k dispozici Milovice a další prostory po československé armádě. V krátkých termínech následovala další stěhování, aby se nakonec celý zabraný prostor rovnal 441 kilometrů čtverečních a bylo v něm sedmdesát obcí a 180 osad, v nichž žilo na třicet tisíc lidí.
Plán vytvořený K. H. Frankem a protektorem von Neurathem posvěcený »andělem smrti« Reinhardem Heydrichem při jeho známém pražském projevu 2. října 1941 před vysokými nacistickými funkcionáři, se začal uskutečňovat. Šlo o první krok k onomu: »Čech tu konec konců nemá, co pohledávat«, přičemž myšleno bylo území Čech, Moravy a Slezska. V té chvíli byl Heydrich jako Zastupující říšský protektor v Praze teprve čtvrtý den.
Nebyl to ovšem náhodný výrok nad narychlo přečteným plánem. Bývalý námořní důstojník, šermíř a houslista měl vyšší funkci, než byla ta protektorská. Ta mu zůstala. Šéfoval všemu nacistickému policejnímu aparátu, ať to bylo v Berlíně, Mnichově, Praze či třeba v Paříži, Varšavě nebo v Mauthausenu. Českých zemí bylo potřeba pro válečnou výrobu, musel se tu udržet klid a podle poznatků gestapa to právě zajištěno nebylo. Navíc se prý Heydrich měl výhledově stát i gauleiterem Francie a potřeboval nějakou zkušenost pro řízení okupované odbojné země. Byl tak připravován pro ještě vyšší funkce v nacistické říši.
Neveklovsko, Benešovsko a Sedlčansko nebylo nacisty vybráno náhodou. Podle jakéhosi plánu se časem mělo stát německým s německy mluvícími obyvateli a ve svém rozšiřování směřovat přes Benešov směrem na Jihlavu a pak na Brno. Obyvatelstvo, které zde žilo, mělo být stejně, jako se to stalo právě na Neveklovsku, vystěhováno, protože… platí ona výše zmíněná okřídlená věta. Tak měl začít velkorysý plán, jak se zbavit v českých zemí Čechů, který vymysleli nacisté. U zdejšího vysídlení však zůstalo. Další etapa plánu se nekonala. Nacistická wehrmacht totiž nedokázala naplnit své cíle a nakonec její záměry skončily v Berlíně. Ovšem v jiném stylu, než předpokládal Heydrich, který v té době už dávno nebyl mezi živými.
14. března 1942 vyšla první vyhláška pečlivě do té doby utajovaného plánu. Majetek zdejších obyvatel měl být vyvlastněn podle ještě československého zákona o zřizování vojenských cvičišť a objektů (27. červenec 1927). Lidé v té chvíli však stále věřili v zázrak. Nacisté ale měli svůj »ordnung«. Přesně 15. září se tedy začalo stěhovat. První vystěhovávaní mohli ještě odejít se svými věcmi, ti pozdější už mnohé věci hospodářské povahy museli nechat na místě. Někdo musel přece obdělávat pole. Obilí totiž frontě chybělo, a tak nakonec i někteří mohli zůstat, ale veškeré výnosy převzala hospodářská správa SS. Náhrady byly v penězích, podstatně však nižší, než by stanovil nezávislý odhad.
Přes třicet tisíc lidí hledalo tedy nové domovy. Z mnohých se stali žebráci. Naštěstí z východu přišlo osvobození. Nacistický »lebensraum« vzal za své. To se však psal již 9. květen 1945.
Jaroslav Kojzar