Milí přátelé míru, vlastenci a internacionalisté, soudružky a soudruzi, dámy a pánové, bratři a sestry – lidé dobré vůle! Rok se s rokem sešel a už je tu opět chvíle, kdy vstupujeme do nového časoprostoru. A tudíž bilancujeme, ohlížíme se zpět a jsme naplněni očekáváním nového a příštího.
Jsme silní v tom, co nás spojuje, ale slabí v tom, co nás rozděluje. Stojíme na prahu změn, které nebudou pouze změnami lokálními, nýbrž stanou se přímo změnami globálními. Svět se mění, ale česká politika za těmito změnami jako vždy pokulhává a bude pokulhávat i dál.
Skončila jedna z nejhorších vlád v naší nejen novodobé historii. Otázkou ovšem zůstává, zda vláda příští naplní velké naděje a očekávání v ní vkládané. Domnívám se, že nikoli.
Jednak nebude citelně lépe proto, jelikož zůstáváme členy stále více se militarizující Evropské unie a Severoatlantické aliance. Dále pak proto, že se (zatím) oficiálně neucházíme o členství ve společenství BRICS. A v neposlední řadě i proto, že nové vládě bude dovoleno provádět pouze kosmetické změny a úpravy. Jedno je však už dnes jisté – západní Evropa již byla mnohokrát prokleta a viditelnou krev na rukou má dnes znovu i Anglie.
Na druhé straně – některé věci se skutečně pohnou kupředu, ale nebude to zásluhou českých ministrů, nýbrž zvenčí vynucenými změnami v nadnárodním řízení. Přinejmenším očekávám, že zásadním (byť do určité míry limitovaným) impulsem se stanou kroky Trumpovy administrativy v zahraničněpolitických otázkách války a míru.
Nedělejme si ovšem iluze o tom, že americký (ale nejen americký) Deep State dovolí Trumpovi nějak výrazné urychlení dosud setrvačně běžících procesů ve světové globální politice. Ale jak již kdysi pravil klasik komunistické éry Miloš Jakeš: »Jsou tu naštěstí i jiné síly.«
Těmi jinými silami soudruh Jakeš správně rozuměl síly tzv. asijského bloku, geopoliticky samozřejmě stojící v čele s Čínou a Indií. Síly podporující všeobecný rozvoj světové většiny. Síly přibírající členství všech jim přátelských zemí, přirozeně včetně Ruska.
Česká republika bude i nadále ve vleku západního nadnárodního řízení, avšak postupně bude docházet k vnitřnímu přeskupování sil, neboť již nyní někteří začínají správně tušit, že Západ bude i nadále upadat, zatímco na východě se budou akumulovat zdroje i ekonomický potenciál.
A tak se naše společnost v roce 2026 bude ocitat v jakési ideové schizofrenii. Oficiální doktrína EU a NATO bude hovořit jedním »newspeakem«, zatímco ti, kteří již tuší příští a budoucí vývoj, budou používat jinou meta řeč.
To vše bude doprovázeno primitivním antikomunismem, protože vládnoucí vrstvy správně vnímají, že neuspokojený elektorát a relativně nevědomý proletariát budou i nadále hledat své »příští bojovníky«. Kdo se dnes bojí komunistických myšlenek nejvíc? Cui bono onen paragraf 403, který například explicitně vůbec nezmiňuje třeba neonacismus?
Ministr Zůna pak těm, kdo si myslí, že u nás vládnou, hodil do jejich plánů vidle, když totiž nešikovně vyzradil budoucí scénář, jenž měla česká – mírně naivní – veřejnost plně pochopit až v průběhu příštího roku…
Bude to jemně připomínat motiv z pohádky Pyšná princezna, v níž pan král nuceně odvolával, co již odvolal, aby znovu sliboval, co předtím slíbil…
Milí přátelé míru, právě vstupujeme do posledních dvou let, během nichž bude postupně a nakonec vítězně dovršen boj proti světovému fašismu. Bude to boj nelítostný a naprosto dehumanizovaný. Protože i fašismus bývá takový. Kdo seje vítr, sklízí bouři…
Samozřejmě v naší zemi bude vše realizováno s již tradičním »setrvačným zpožděním«, za nevyžádaného přispění pilně udávajících řadových spoluobčanů. Takže zatímco stát se bude duchovně pomalu přeformátovávat k lepšímu, lidé kolem nás budou ještě (ze setrvačnosti) svědomitě plnit svá »občanská uvědomění«, tak jako za všech minulých i současných režimů.
Jestli mohu vyjádřit jedno neskromné přání orbi et urbi, pak je to apel vládcům všech zemí světa, aby měli v úctě individuální lidský život každého člověka. Neboť každý člověčí život je cenný a jedinečný. Ve válkách nejvíce trpí a umírají ti, kteří na válce nevydělávají a kteří válku nechtějí. Memento mori!
Všem příštím dnům roku 2026 tedy nejvíce přejimír na cestách, jež jsou otevřeny naději, lepším zítřkům a humanitě.
Kantovo hvězdné nebe nad námi a mravní zákon v nás!
S přáním štěstí, zdraví a míru
Marek Adam
Budoucnost je v socialismu. ☭
Jako vždy děkuji za celý minulý rok svým přispívatelům, kteří tu objektivně reagují na mé příspěvky. Kdybych tu nereagoval sám, po zdejších autorech by neštěkl ani pes.😀
NATO je agresivní zločinecký gang a zločinné spolčení evropských států a USA, jehož součástí je zločinecká agresivní ČR. Je třeba tento gang opustit, aby se ČR přestala účastnit jeho zločinů.
Do nového roku vyzývám zde příznivce KSČM, iportaL24 a vůbec všechny normální čtenáře iportaL24, aby nereagovali na zdejšího Brázdu. Nechte ho trčet s jeho bláboly jako vždy, jako osamocený kůl v plotu. Stejně tak i další pronacistické a protikomunistické fialovsko-pavlovské fámuly.
Článek je fascinující přehlídkou bolševického bizáru a myšlenkového skanzenu, který jako by vypadl z hlubin normalizace. Autor nás oblažuje směsicí „newspeaku“ a věštění z křišťálové koule, ve které vidí „světlejší zítřky“ v náruči asijských diktatur a Ruska.
Autor se nestydí citovat Miloše Jakeše jako „klasika“ a s láskou vzpomínat na „komunistické myšlenky“, čímž v podstatě plive do tváře všem obětem režimu, který tuto zemi dekády pustošil
Představa, že spásou pro Českou republiku je odklon od Západu směrem k BRICS a „asijskému bloku“, je projevem buď naprosté naivity, nebo vědomé kolaborace s autoritářskými režimy.
Je skutečně dojemné, když o „úctě k lidskému životu“ káže někdo, kdo jedním dechem velebí systémy postavené na potlačování individuální svobody a brutální moci.
Strašení „dehumanizovaným fašismem“ a „Deep Statem“ je jen klasickou ukázkou paranoidního slovníku, který má zakrýt fakt, že autorovi ujel vlak dějin už v roce 1989.
Nevím, jestli autorovi ujel vlak už v roce 1989 – tak nějak bych řekl, že ještě nebyl na světě, pane Brázdo.