V mainstreamových médiích se nepokrytě jásá nad způsobem vyřazení hnutí STAČILO! z možnosti zasednout v Poslanecké sněmovně a nad oslabením SPD, což umožnilo Motoristům postavit se vedle ANO a také žádat vládní spoluodpovědnost, čímž oslabit sílu argumentů SPD. Nepochybně šlo o geniální tah médií a stran vyznávajících liberalismus.
Hlavním záměrem však bylo, ještě před samotným volebním aktem, odstranit z cesty STAČILO!, tím, že se rozeseje strach mezi jeho voliče. Co kdyby jejich hlas, protože všichni v televizních besedách (ve skutečnosti to mohlo být i jinak) odmítli s tímto hnutím povolební spolupráci, propadl? Ti, co chtěli volit, volili tedy menší zlo. Proto ten nárůst hlasů pro ANO a Motoristy. A proč to všechno? Protože »Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu«?
Nikoli. Podle programů vyřazených stran tohoto levicově pragmatického seskupení šlo o mírový svět, vlastenectví, konec nesmírných zisků zbrojařů, všech, kteří vyrábějí pro válku, o více peněz pro ty nejvíce strádající, o zrušení ekologické (uhlíkové) daně, nesmyslů z Green Dealu a žádných pět procent na zbrojení. A ještě o právo všech vyjádřit se i k těm nejožehavějším tématům. To všechno vlastně bylo proti programu Bruselu, ať již unijního, či aliančního. Proti tomu ti pravověrní přece museli něco udělat. Tak se vyhlásilo: Nikdo s vámi nepůjde. Nikdo, Nikdo, NIKDO!
I Babiš se připojil. Dokonce chlubně po volbách prohlásil, že »už podruhé se mu podařilo vytlačit komunisty ze Sněmovny«. Měl na mysli ovšem STAČILO!, jehož KSČM byla sice součástí, ale hnutí, kde na prvních místech kandidátek nefigurovali vždy komunisté. Tak také on se připojil ke lži, která měla rozhodnout.
Aby se cíl splnil, mainstream a vládní diskutéři začali hrozit znárodňováním. Šlo o po mnoho let opakované klišé. Lidé se měli začít bát. Každý už přece měl nějaký svůj majetek nebo majeteček, a když ho neměl, tak co kdyby měl štěstí a stal se jednou také majetným? Jen liberální demokracie skýtá naději na uskutečnění podobného snu a co kdyby, pokud by STAČILO! uspělo, jim tento majeteček či naději chtěli vzít? »Lidé spíš zapomenou na smrt třeba i vlastního otce, než na ztrátu majetku.« (Macchiavelli: Vladař). Tuto ideu bylo tedy třeba hájit. Všichni si podali ruce a mainstream rozhýbal zvony, stejně jako kněží pod zvonicemi volali své varování z kazatelen. A voliči STAČILO!, a někteří i z SPD? Začali se bát o to, že jejich hlas se ztratí. Proto ten nárůst hlasů pro ANO, Motoristy a zřejmě i pro Piráty.
Největší údery si demokraté nechali na poslední předvolební dny. Šlo o jakousi Kubiceho zprávu v novém balení. Hrozbu, na níž nikdo už nestačí reagovat a vyvrátit ji. Stálo to asi hodně peněz, vyplatilo se však, protože, řekněte, kdo není zaplatitelný? Alespoň v našich mediálních podmínkách. »…musím přiznat, že síla mainstreamu je tak mocná, že zasahuje do všech vrstev společnosti…« (Dominik Duka). Jen musí stát na správné straně, pak ho čeká i odměna.A proto… »není žádné opevněné místo, do něhož by nemohl proniknout osel s nákladem zlata« (Cicero). A ještě jeden citát: »Jsem si jist, že lidská věrnost je křehká a že peníze dovedou učinit všechny obtíže schůdnými, zlatem pak že lze rozrazit i ocelové brány« (platonovský filozof Apuleius Lucius). Jak jednoduché, spojíme-li všechny tři citáty do jednoho. Jen ono zlato nahraďme slovy koruna či euro a dodejme, kdo by si pro takový bohulibý účel dovolil nespolupracovat?
Tímto vysvětlením ovšem nezdůvodňuji samotné vnitřní problémy někdy nesourodě vystupujícího konglomerátu stran a skupin, jakým bylo STAČILO!. Měly také svůj vliv. I pnutí uvnitř samotného hnutí. Subjektivistický výběr kandidátů. Přešlapy samotného předsedy. Ani koalice upletená za pět minut dvanáct se SOCDEM, jejíž vedení nedokázalo svůj krok vstřícnosti ke STAČILO! svému členstvu ani pořádně vysvětlit. Stejně jako tvrdohlavé směřování některých kandidátů na vystoupení z Evropské unie a z Paktu, jež bylo oponenty úmyslně prezentováno jako odklon od Západu na Východ. Nedocenění nálady ve společnosti, jež řadu let byla lámána antirusismem. Musel jsem souhlasit s Remarquem, když napsal: »Myslel jsem, že všichni lidé jsou proti válce, ale zjistil jsem s údivem, že mnoho lidí válku schvaluje. Hlavně lidé, kteří do ní jít nemusí.« Onou válkou nemyslím jen vykopání zákopů a nasměrování raket, ale všelijaké ty hybridní a psychoakce, ostrakizování jedněch a zbožšťování druhých, ekonomické sankce, jež se nakonec dotýkají nás samotných, což ovšem oponenti války nedokázali účinně využít, vytváření napětí mezi námi a těmi druhými, kteří mají jiný názor či jiný pohled na svět, podněcování zbytečné nenávisti. Atd.
Nadhodil jsem jen to, o čem přemýšlím. Na analýzu nemám ani podklady, ani chuť.
Jaroslav Kojzar
Pod čarou: Chce se mi ovšem věřit, že každá vláda, která se bude lišit od té pětikoaliční, bude lepší, a že vyšachované STAČILO! si najde novou cestu, jak pozitivně ovlivnit politiku v naší zemi, protože jsem přesvědčen, že k problémům našich občanů mělo přece jen nejblíže.
Diskuze je uzavřena.